Nesoběstačné Rusko na Ukrajině krvácí - musí potupně prosit Írán nebo KLDR o zbraňové systémy

Rusko i Írán jsou pod sankcemi z Evropy i USA. Írán mnohem déle, kvůli jadernému programu a Rusko nyní kvůli agresi na Ukrajině. Ale obě tyto země začínají čile obchodovat a Írán poskytuje Rusku zbrojní technologie, kdy ruský obranný průmysl ve válečné vřavě a po utlumení v minulosti již nestíhá zásobovat vlastní jednotky. A některé technologie jako drony Rusko zcela podcenilo a nevyvinulo, respektive ne včas.

Ukrajina i Rusko se vojensky i ekonomicky vyčerpávají. Ukrajina spoléhá na dodávky postsovětských i moderních technologií ze střední a západní Evropy nebo USA, Rusko, jehož obranný průmysl již není schopen nahrazovat ztráty a spotřebu, jedná s KLDR nebo i s Íránem.

Otázkou je, kdo všechno by se mohl stát spojencem a dodavatelem Ruska. U KLDR by se jednalo zřejmě o munici, jež byla z SSSR/Ruska dodána, a teď by byla zaslána zpět. U Íránu se jedná o drony a balistické střely. Ale je řada dalších zemí, jež mají s Ruskem nadstandardní vztahy.

A nejedná se jen o Čínu či Mongolsko, ale i řadu afrických zemí jako třeba Alžírsko, jež se poměrně intenzivně odvrací od Francie vzhledem k jeho vízové a imigrační politice. Hlavním bodem je sdílení technologií a přírodního bohatství. Nejistá je role Číny, jež se vůči ruské invazi na Ukrajinu celkem vymezila, ale zároveň je jedním z hlavních ekonomických i vojenských partnerů.

Kdo a čím by mohl tedy Rusko dozásobit? Odpověď je celkem snadná – kdokoliv. Co se týče moderních zbraní asi málokdo, ale surovin k jejich výrobě nebo starších zásob se najde řada dodavatelů. Rusko aktivovalo tanky i dělostřelecké systémy pocházející z padesátých a šedesátých let. Ale k nim bude zapotřebí zásobování náhradními díly a municí.

Írán již dodává bezpilotní prostředky a na cestě jsou i balistické rakety. Není jisté, kdo dál a co může dodat. Každopádně je evidentní, že Rusko je vojensky a ekonomicky nesoběstačné a musí spoléhat i na neobvyklá spojenectví jako třeba s Íránem. A i země, jež byly odběratelem, se najedou mohou stát dodavatelem.

Technologický vývoj v mnoha zemích i na základě metody „reverse engineering“ se posunul na jinou úroveň, kdy Rusko vzhledem ke stagnaci ztratilo. Již jen čas nutný pro vývoj Su-57 od roku 2010 je tristní. A totéž se týká dalších systémů. Nadneseně řečeno, je otázkou, zda se ruská armáda vrátí od AK-74 k AK-47 nebo až PPŠ-41 Špagin a kulometům Děkťarjev DP-28 a Maxim.

Některé trendy jsou nevyzpytatelné, ale je evidentní, že i poměrně historické zbraně mohou být v moderním boji celkem účinné. Mají palebnou sílu, nemají mobilitu. Ale mobilita je klíčem v moderním boji. Ne nadarmo vznikly samonaváděcí střely typu „vystřel a zapomeň“ jež umožňují pilotovi odpal střely, odklon letounu a nebýt v aktivním naváděcím módu. Totéž je u dělostřelectva, kdy je zapotřebí přesně vypálit dvě až tři střely a pak vyklidit prostor, než dopadne protipalba.

Jak již bylo řečeno, ruský zbrojní průmysl nezvládá současnou zátěž a pak je dobrý jakýkoliv spojenec. A tím může být kdokoliv. Pro Írán je to vítaný příjem financí a technologií a pro Rusko zase vítaný příjem zbraní, jež mu docházejí nebo chybí.

 

Zdroj: 9news.com.au, cnn.com, alarbiya.net