Autor fotografie: BAE Systems|Popisek: CV90
Jedním z významných argumentů pro akvizice vojenské techniky formou mezivládní dohody (G2G) je transparentnost tohoto postupu opřená o fakt, že partnerem vlády ČR/Ministerstva obrany je vláda spojenecké země. Pokud jde o BVP, vláda rozhodla o výběru vozidla CV90, aniž porovnala srovnatelné nabídky podle jednotného zadání, a aniž disponovala informací o tom, co v polovině roku 2022 trh vlastně nabízí. Nelze říci ani to, že využila informací ze skončeného tendru, v jehož rámci prošla vozidla testy, protože podané nabídky nebyly vyhodnocovány. Byly odmítnuty z formálních důvodů a vyřazeny a tendr následně zrušen. A od chvíle, kdy do procesu vyjednávání na žádost švédské strany po půl roce vstoupila společnost BAE Systems, neexistuje veřejné vyjádření k věci a i jednání výboru pro obranu je vedeno ve vyhrazeném režimu.
V Událostech a komentářích ČT ministryně obrany začátkem února hovořila o potřebě transparentnosti v případě budoucího nákupu hlavních bitevních tanků: "my jako správný hospodář musíme mít srovnání, co na tom trhu je a kolik co stojí, (...) chceme mít opravdu ty parametry srovnatelné, abychom mohli zcela transparentním způsobem rozhodnout o té cestě," odpověděla na otázku, zda dosud nepadlo definitivní rozhodnutí pořídit typ Leopard 2. Armáda v této věci zpracovává studii proveditelnosti, podle níž rozhodne.
To je v kontrastu vůči násobně významnější akvizici, s níž se rezort obrany potýká od roku 2019. Zahájil ji formou veřejné soutěže, kterou i podle slov současné ministryně překombinoval. A Jana Černochová na základě doporučení plynoucí z analýzy zpracované renomovanou právní kanceláří a poté, kdy dva ze tří uchazečů odmítli nově stanovené podmínky soutěže, tendr ukončila. Vláda následně pověřila ministerstvo jednáním o akvizici švédských vozidel CV90 od společnosti BAE Systems, která byla oním jediným uchazečem, který byl ochotný i nové, a velmi přísné, podmínky veřejné soutěže akceptovat.
Problémem je, že toto rozhodnutí nebylo učiněno na základě žádného porovnání relevantních možností či nabídek. Zatímco u tanků chce MO být "správným hospodářem" a přes fakt, že do výzbroje na základě daru německé vlády zavádí typ Leopard 2A4, který je modernizovatelný na soudobou verzi 2A7+, rozhodnutí o novém tanku AČR dosud nepadlo, v případě pásových bojových vozidel pěchoty bylo rozhodnuto od stolu, politicky, bez studie, bez srovnání nabídek. Zatímco argument pro Leopard 2A7+ jako řešení pro 73. tankový prapor se v podobě zavádění Leopardů 2A4 nabízí, v případě CV90 jsme vlastně nikdy žádný neslyšeli. Ostatně švédskou nabídku obdrželo ministerstvo až více než po půl roce, v únoru letošního roku. Průzkum trhu MO provedlo například i v případě bezpilotních prostředků. Armáda si vybrala izraelský typ Heron. V případě BVP se bez toho ministerstvo obešlo.
Vyjednávání v rámci akvizice mezivládní dohodou vedené s vládou spojenecké země, v tomto případě zastoupené agenturou FMV, transparentní zpočátku skutečně bylo. Alespoň pokud jde o ochotu českého ministerstva obrany odpovídat novinářům na otázky týkající se požadavků, technických parametrů, ceny, zapojení českého průmyslu, termínů. Tato ochota ale v jednom okamžiku skončila, a to prakticky ze dne na den. Tím dnem byl 18. leden 2023, kdy ministerstvo informovalo vládu, že podle švédské strany je nutné přímé zapojení výrobce vozidel CV90 do kontraktačního procesu.
Od té chvíle se v odpovědích ministerstva objevuje odkaz na citlivé obchodní informace. Ani poslanci výboru pro obranu nedostali až do 25. schůze 11. dubna žádné informace. A na některé své otázky údajně nedostali odpověď ani na této schůzi, a téma se na výbor vrátí v květnu. Jde o 52 miliard korun z peněz daňových poplatníků, ale média byla z jednání výboru vykázána, opět s odkazem na citlivost poskytovaných informací.
Ministerstvo vyjednává s jediným vybraným partnerem, neexistují žádné konkurenční nabídky, požadavky jsou dle tvrzení ministerstva obrany stále tytéž již od roku 2019. Podepsané memorandum o porozumění, které v prosinci ještě nezbytnost zapojení BAE Systems do kontraktačního procesu v žádném ohledu nezmiňovalo, obsahuje garanci ceny. A přitom ministerstvo ani veřejně nepotvrdilo, že s několikanásobným odkladem dostalo švédskou nabídku, natož aby potvrdilo, že nabídka rámcově vyhovuje podepsanému memorandu o porozumění. Pokud by vyhovovala, takové obecné sdělení by přece nemohlo způsobit vůbec žádný problém v žádném ohledu. A pokud se k věci MO odmítá vyjadřovat s tím, že s protistranou stále vyjednává, není odvážné spekulovat, že nabídka požadavkům či memorandu o porozumění plně neodpovídá.
Je to velký rozdíl oproti postupu na Slovensku, kde byla zpracována podrobná studie proveditelnosti. Ta byla publikována v rozsahu, který umožnil udělat si plastický obrázek o všech podaných nabídkách. Nikdo se nevymlouval na citlivost informací nebo obchodní tajemství. MO SR následně podle parametrů a metodiky vybralo dodavatele, vyjednalo a uzavřelo mezivládní dohodu. Ta nebyla, jako v českém případě, trojstranná. Výrobce vozidel BAE Systems podepsal paralelně smlouvu s partnerem na slovenské straně, kterým je ZTS - Špeciál. Od výběru vozidla k podpisu smlouvy uplynulo na Slovensku asi sedm měsíců; samotný výběr byl zahájen v roce 2020. Česká vláda o CV90 rozhodla v červenci 2022, více než tři roky po zahájení původní soutěže. Po sedmi měsících se dozvěděla, že "Švédské království nemůže být samostatnou smluvní stranou smlouvy o dodávkách PBVP na straně prodávajícího" (na Slovensku může), a další tři měsíce se o zakázce rozhostilo ticho, které s odkazem na obchodní tajemství trvá.
Proč chce MO rozhodovat transparentně v případě tanků, ale v případě BVP své rozhodnutí vlastně vláda nijak podrobně nezdůvodňovala ani nepodkládala? Jednání o BVP jsou nepochybně složitá. Možná si za to ale může vláda/ministerstvo samo, protože se v podstatě zbavilo možnosti vydat se jiným směrem, což švédská strana samozřejmě vnímá. Průtahy v jednání a odklady termínů vedou k časové tísni. Cenová nabídka platí do konce června, smlouvu chce ministryně podepsat do konce května. Zbývá měsíc a půl. Veřejně není známo, jak probíhají jednání o smlouvě o servisu, s jakými požadavky z české strany, a kdy bude smlouva uzavřena. Ani jaký bude reálný podíl českého průmyslu na zakázce.
To je přitom zcela zásadní otázka už jen při pohledu na celkovou cenu. Bezmála 52 miliard je částka, která byla stanovena před mnoha lety, a vtělena také do podmínek dnes již zrušeného tendru z roku 2019. Od té doby hodnota všech realizovaných zakázek významně v důsledku vnějších vlivů vzrostla. Ne tak u BVP. Je tedy na místě se ptát, jak je to možné? Byla marže dodavatele v roce 2019 tak velkorysá, že se do ní vejde čtyřletá inflace, a dodavateli to nevadí? Anebo budeme svědky kouzel s podílem českého obranného průmyslu prostřednictvím přeprodávání švédské produkce státním podnikem, v jejichž důsledku připadne švédskému výrobci větší část zakázky, a tedy odejde spokojen, aniž by navyšoval cenu - ovšem na úkor českého průmyslu? Nevime, za oponu nevidíme, a nikdo nám to nevysvětluje.
Zdroj: Ministerstvo obrany