Autor fotografie: foto: Vitaly V. Kuzmin; CC BY-SA 4.0|Popisek: Potěmkinovská armáda
Předpoklady o ruské vojenské dominanci byly do značné míry založeny na přesvědčení, že vojenské reformy Moskvy od roku 2008 vyřešily institucionální problémy, které se projevily v Čečensku a Gruzii. Nevyřešily. Ani zdaleka.
Ruská armáda vtrhla na Ukrajinu na základě falešných nebo jinak chybných předpokladů o ukrajinské armádě a západní názory na ruskou armádu byly chybné velmi podobně. Vysocí západní vojenští důstojníci a vládní představitelé se domnívali, že ruská armáda rychle zničí ukrajinský odpor, přičemž někteří, například v Německu, spekulovali, že Kyjev padne do dvaasedmdesáti hodin. Místo toho se ale útok na Kyjev rychle zadrhl a nechvalně proslulý čtyřicetikilometrový konvoj se stal vrcholem ruských logistických a plánovacích selhání, která vedla k rozpačitému stažení z Kyjeva koncem března. Západ se do jisté míry stal obětí ruských informačních kampaní, které se v průběhu let projevily při vojenských taženích, jako byla ruská účast v syrské občanské válce nebo "zelení mužíci" na Krymu. Vojenští analytici se domnívali, že je ruská armáda po reformách ministra obrany Anatolije Serďukova z roku 2008 moderní a efektivní.
Invaze na Ukrajinu ale v plné nahotě ukázala některé operační a další nedostatky, které byly charakteristické pro postsovětskou ruskou armádu a které měly právě Serďukovovy reformy odstranit. Špatná koncepce a nasazení sil, chybné zpravodajství a průzkum, nekoordinované velení a řízení a systémové logistické problémy se vyskytují na všech úrovních ruského velení neustále. Ruských chyb v lokálních konfliktech od pádu Sovětského svazu je opravdu velké množství. I když nebude zdaleka vyčerpávající, následující stručný pohled na tyto nedostatky může pomoci lépe pochopit stav ruské armády z doby před invazí na Ukrajinu.
Ukrajina 2022
Jakmile letos v únoru Rusko Ukrajinu napadlo, ruskou armádu stejně jako v minulých konfliktech trápily špatné zpravodajské a průzkumné schopnosti, což je v jejím případě opakující se problém. Podle zpráv z otevřených zdrojů během nyní již dobře známé protiofenzívy v Charkově ruská armáda často ztrácela přehled o ukrajinských složkách, což vedlo k úspěšnému ukrajinskému rozbití ruských sil v regionu. Konkrétně v létě 2022 byla situace v některých částech sektoru tak zoufalá, že 45. gardová brigáda GRU Spetsnaz, která byla hlavní jednotkou ruských vzdušných výsadkových sil (VDV) a hlavní jednotkou hloubkového průzkumu GRU, měla jeden prapor, který zajišťoval obranu jihozápadně od Izjumu, a druhý prapor, který zajišťoval obranu v nejsevernější části severovýchodní Chersonské oblasti. Tím zůstaly všechny ruské síly v regionu fakticky slepé. Rusko během války rovněž přišlo nejméně o 148 průzkumných bezpilotních letounů.
Na začátku speciální vojenské operace se zdálo, že ruské motostřelecké prapory operují v 65–75% stavech. Nedostatek živé síly se ovšem ztrátami zdramatizoval, což vedlo v září k vyhlášení částečné mobilizace. Během léta se problémy s personálem zhoršovaly, protože Putin nechtěl schválit mobilizaci a protože ad hoc řešení generálního štábu a ministerstva obrany založená na devadesátidenních zálohách nebyla dostatečná. V srpnu už příslušníci 152. gardové raketové brigády, brigády Iskander z Kaliningradu, plnili funkce pěchoty s úkolem udržet část obranné linie 11. armádního sboru severozápadně od Izjumu. Snad nejpřekvapivější bylo, že výcvik ruských sil se jevil jako nedostatečný, a to i u elitnějších sil, jako je námořní pěchota, VDV a Specnaz.
Neméně otřesné je ruské velení a řízení. Zprávy naznačují, že ruská armáda neměla na Ukrajině divizního velitele až do konce dubna, kdy byl do čela ruských sil v oblasti jmenován nyní již uvolněný generál Alexandr Dvornikov. Do té doby každá kombinovaná armáda operovala samostatně prostřednictvím svých os postupu, s minimální celkovou koordinací. Koordinace mezi vojenskými jednotkami se zdála být nahodilá, v čele ruských formací někdy stály síly Rosgvardie – tedy druhosledové národní gardy. Zdálo se, že ruští velitelé mají rozsáhlé problémy s komunikací, což vedlo v řadě případů k tomu, že někteří z těchto ruských velitelů se stali terčem útoku ukrajinských jednotek a byli zabiti. V nyní známém videu příslušníci 90. gardové tankové divize operovali na nezabezpečeném systému a jejich komunikace byla zachycena a vysílána do celého světa.
Bezpečná komunikace nefungovala, protože ERA, ruský kryptofon představený v roce 2021, se spoléhá na pozemní infrastrukturu 3G a 4G. Kromě toho byl na počátku invaze narušen průzkumný, řídicí a komunikační systém GRU Strelec, který rovněž využívá technologie 3G a 4G. Rusko od začátku bojů přišlo o 201 velitelských stanovišť a komunikačních stanic, což ztěžuje velení a řízení na celém bojišti.
Čečensko I
V roce 1994 byla ruská armáda, síla zděděná po Sovětském svazu, v chaosu. Důstojníci již několik měsíců nedostávali výplatu a ruská ekonomika se snažila přejít ze státem plánovaného hospodářství na kapitalistickou tržní ekonomiku. Během organizačních otřesů, které rychle následovaly, vrhlo Rusko svou armádu do boje s odhodlaným a pružným nepřítelem, jehož mnozí vojáci dříve sloužili v sovětských ozbrojených silách a měli k dispozici sovětskou techniku. Stejný ruský egoismus, který v únoru vedl k předpovědím, že Kyjev padne během několika dní, se hojně projevoval i v Grozném, kde se tehdejší ruský ministr obrany generál Pavel Gračev chlubil, že Grozný padne do dvou hodin.
Po sérii neúspěšných a násilných pokusů zbavit se Džochara Dudajeva, prezidenta Čečenska a bývalého generála sovětského letectva, vyslalo Rusko do Grozného pohotovostní síly, což se ukázalo jako katastrofální. Kremelští bezpečnostní činitelé se domnívali, že Dudajev a jeho armáda jsou neorganizovaný kriminální živel, který bude potlačen při pohledu na první ruský tank, a nepochopili skutečné čečenské cíle a schopnosti. Ruská taktika byla organizována spíše na demonstraci síly než na kontaktní a moderně vedený boj. Hlavním cílem bylo zastrašování a nátlak. Podrobné plánování vojenského zásahu v Čečensku začalo až dva týdny před operací, což mělo následné dopady na celou jednadvacetiměsíční operaci.
V době útoku na Groznyj neprováděly ruské síly divizní ani plukovní polní výcvik již několik let. Většina ruských praporů měla 55% stavy a ani jeden ruský pluk nebyl na plném stavu. Ruské jednotky byly postaveny nahodile a značné množství ruských vojáků byli odvedenci; nikdo z nich před odchodem do ulic Grozného společně necvičil. V 81. brigádě 90. gardové tankové divize bylo 49 z 56 velitelů čet několik týdnů před začátkem bojů ještě na vojenské akademii; 50 % mužů, kteří se narychlo shromáždili pro operace v Grozném, nikdy nevystřelilo z tanku. Ruští velitelé trpěli poruchami komunikace na úrovni čet, rot a praporů. Často byli nuceni vysílat otevřeně, což umožňovalo čečenským bojovníkům monitorovat jejich vysílání a vkládat falešné zprávy, aby ruské síly zmátli.
Když ruská armáda zahájila operace v Grozném, ruští velitelé nasadili své obrněné jednotky bez podpory pěchoty. Namísto přesného vymezení primárního úsilí a cílů postupovaly ruské jednotky ve třech směrech, izolovaných a vzájemně nepodporovaných kolonách. Stejným způsobem jako ve válce na Ukrajině, kde stovky videí ukazují ruské tankové formace operující osamoceně ve městech nebo vesnicích, utrpěli Rusové katastrofální ztráty, když tanky a transportéry vjely do města a staly se snadnými cíli čečenských protitankových týmů. Když bitva o Groznyj slábla, bylo zničeno 102 ze 120 ruských bojových vozidel pěchoty a dvacet ze šestadvaceti tanků, které do města vjely. První prapor 131. motostřelecké brigády vstoupil do města s tisícovkou vojáků; do 3. ledna, kdy vstoupil do centra města, jich jednotka ztratila osm set. Rusku se také nepodařilo město zablokovat, jak předepisovala sovětská (a později ruská) doktrína, která se od druhé světové války v tomto nezměnila.
Invaze do Čečenska a na Ukrajinu v roce 2022 mají některé společné rysy. V obou ruská armáda neměla jednotky na odpovídajících stavech, docházelo ke špatnému využití kombinovaných zbraní, což vedlo ke katastrofálním účinkům na obrněné síly, a nedostatečnému sběru zpravodajských informací – umocněnému endemickou korupcí – což současně vedlo ke špatné představě o nepříteli. Stejně jako v Čečensku ruské bezpečnostní složky i na Ukrajině vykreslily chybný obraz skutečnosti, což vedlo vojenské plánovače k podcenění ukrajinských jednotek. Stejně jako v Grozném vstoupila ruská armáda do měst bez podpory pěchoty. Slabě provedený průzkum znamenal, že ruští velitelé zamířili do Grozného naslepo. Ruské síly neznaly čečenské opěrné body ve městě, a proto naslepo nasazovaly své frontové jednotky, místo aby silná postavení nepřítele obešly.
Gruzie
V roce 2006 se ruská armáda připravovala na konfrontaci s Gruzií rozsáhlými vojenskými cvičeními v Severokavkazském vojenském okruhu, která vypadala jako generální zkouška na útok na Gruzii. Rusko 8. srpna 2008 na Gruzii zaútočilo, a to pod záminkou ochrany ruské menšiny v Jižní Osetii. Geografické a vojenské rozdíly mezi Ruskem a Gruzií během konfliktu vedly k nepřekvapivým výsledkům. Při bližším pohledu se však objevují důkazy o ruských nedostatcích podobných těm v Čečensku a na Ukrajině.
Podle generála Nikolaje Makarova, náčelníka ruského generálního štábu, bylo tehdy pouze 17 % jednotek pozemních sil bojeschopných. Pouze 5 ze 150 pluků ruského letectva bylo bojeschopných a polovina ruské flotily nemohla opustit přístav. Ruští vojáci si během operace nevedli dobře, většinu bojů vedly síly zvláštního určení, jako jsou ruské výsadkové jednotky nebo jednotky Specnaz. To, že ruské letectvo nedokázalo potlačit omezené možnosti protivzdušné obrany Gruzie a mělo potíže s identifikací přítel-nepřítel, vyvolalo pochybnosti o jeho schopnostech a efektivitě.
Během pětidenní války se jako kritický nedostatek ruských sil ukázalo velení a řízení. Makarov byl do své funkce jmenován několik týdnů před invazí a Hlavní operační ředitelství ruského generálního štábu, klíčová pozice pro přímé řízení gruzínské operace, nemělo během války žádného velitele. Velitelé na úrovni okrsků neměli úplnou kontrolu nad letectvem. Místo toho letectvo řídil generál Alexandr Zelin, velitel letectva, pomocí mobilního telefonu ze své kanceláře v Moskvě. Komunikační systémy byly zastaralé a mnohé pocházely ze sovětských zásob.
Během jedné z bitev 8. srpna bylo hlášeno, že generál Anatolij Chruljov, velitel 58. kombinované armády, musel ke komunikaci se svými jednotkami používat mobilní telefon novináře, protože spojení s jeho jednotkami bylo nedostupné. Rusko bylo načasováním gruzínského útoku na Jižní Osetii natolik překvapeno, že se ruský generální štáb 8. srpna právě přesouval na nové místo. V gruzínském tažení se projevily také zásadní nedostatky ruské zpravodajské služby a průzkumu. Rusko bylo během konfliktu slepé i hluché.
Závěr
Ke slabým výsledkům ruské armády na Ukrajině dosud vedly špatné velení a řízení, průzkum a zpravodajství, logistika, nasazení sil a výcvik. A samozřejmě na druhé strany odhodlání a vytrvalost ukrajinské armády, kterou účinně podporují západní státy, mezi nimi zdaleka především USA. Vojenští analytici před konfliktem nedokázali vidět ruskou armádu takovou, jaká skutečně je: armádu, která stále nemá odpovídající vojenský výcvik, trpí ochromujícím nedostatkem lidských zdrojů a nedostatečným vybavením, to které má, pochází namnoze ze sovětské éry, a je špatně vedena. Ukazuje se, že Rusko dnes trpí stejnými chybami jako v roce 1995.
Válka nekončí, nicméně ruské ztráty jsou obrovské. Hovoří se o riziku nové velké ofenzívy na Kyjev a o využití asi dvou set tisíc odvedenců. Čím jsou vystrojeni, čím vyzbrojeni, a kdo jim bude velet, v jaké struktuře budou nasazeni, jak efektivně jsou vycvičeni a jak účinně je bude podporovat letectvo, raketové vojsko, dělostřelectvo, kolik moderních obrněných vozidel může ruská armáda nasadit, to je velká otázka. Je krajně nepravděpodobné, že se jako mávnutím kouzelného proutku nyní začne chovat efektivně. Pravděpodobnější je, že bude pokračovat ve své primitivní brutalitě a útocích proti civilním cílům, ovšem se slábnoucí intenzitou. Rusko se dopustilo zásadních chyb a bude poraženo.
Zdroj: atlanticcouncil.org, nationalinterest.org