NKÚ zkontroloval armádní výdaje: problémy jsou s nákupy, modernizací i servisem

27. 05. 202009:00

NKÚ zkontroloval armádní výdaje: problémy jsou s nákupy, modernizací i servisem

Dlouhodobé podfinancování armády se projevuje nevyhovujícím stavem zastaralé techniky. Nejnověji to máme černé na bílém, podložené čísly zjištěnými kontrolou Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ), jejímž předmětem byly nákupy, modernizace, opravy a údržby obrněné techniky Armády České republiky v letech 2016-2018. Není to nijak překvapivým zjištěním, stejně jako důležité konstatování NKÚ, že je armáda příliš závislá na dodavatelích a opravy a údržba techniky se prodražují. Reakce Ministerstva obrany je logická: stará technika dosluhuje, což se projevuje vyššími náklady na opravy. A tvrdí, že mj. dohání deficit z dřívějších let.

"Při nákupech obrněné techniky se MO nezabývalo náklady na celý životní cyklus obrněné techniky, i když mu to ukládají usnesení vlády už od roku 2011. To, že ministerstvo náklady na údržbu a opravy neřeší v době nákupu, vede k tomu, že se stává závislým na dodavateli servisní podpory a náhradních dílů a provoz obrněné techniky se prodražuje. Výdaje na servisní podporu a nákup náhradních dílů vzrostly ze 194 milionů korun v roce 2016 na téměř 780 milionů korun v roce 2018," sděluje na úvod tiskové zprávy Nejvyšší kontrolní úřad.

Je to problém, který je dlouhodobě kritizován i na stránkách Security magazínu. Kontrola NKÚ se týká let 2016-2018, kdy se akvizice příliš nekonaly, odkládaly. Největší nákupy se za pět minut dvanáct rozjely teprve v loňském a letošním roce (zmínit můžeme vrtulníky systému H-1 nebo radary MADR, vozidla TITUS a další techniku), což Ministerstvu umožňuje elegantní únik z problému odkazem na to, že si je problému vědomo a již pracuje na jeho odstranění. Ve věci nákladů na životní cyklus uvádí ve své odpovědi: "Otázce životního cyklu a vyčíslení jeho nákladu je v současné době věnována náležitá pozornost rovněž v rámci uzavírání smluv na pořízení techniky/systémů a je snaha paralelně s „hlavní“ smlouvou uzavřít smlouvu na zajištění životného cyklu."

NKÚ rovněž konstatuje, že MO ve všech kontrolovaných případech využilo výjimku ze zákona o zadávání veřejných zakázek, přičemž tvrzení, že nasmlouvané ceny jsou obvyklé a odpovídající, dokládalo znaleckými posudky. Podobná zvyšování ceny přitom stály nedávno místo náměstka pro akvizice Říhu - problémy konstatované pro roky 2016-2018 tedy trvají. NKÚ zmiňuje navýšení ceny KOVVŠ na podvozku Pandur II o 60 % nebo zvýšení ceny rámcové dohody o tříleté servisní podpoře pro BVP a obrněné transportéry o 270 %. Což je podle všeho první případ: tedy krátkozrakost původního zadání. Navýšení lze vnímat jako reakci na problémy, s nimiž se flotila relativně nových kolových bojových vozidel pěchoty Pandur II postupně potýkala a stále potýká - NKÚ se přitom věnoval rokům 2016-2018. A koncem října 2019 si generál Opata stále stěžoval na nedostatečné financování údržby této techniky a problémy v této oblasti jdou rozhodně i za současným ministerstvem.

Na konci října 2019 bylo během jednání výboru pro obranu konstatováno, že ze 107 Pandurů je plných 21 v neprovozuschopném stavu. Podle poslance Růžičky chyběl, před sedmi měsíci, vyškolený personál a podle něj i dalších jeho kolegů z výboru MO nezajistilo na opravy dostatečné prostředky. Primárním problémem přitom není absolutní hodnota oprav a údržby techniky, zejména ukazuje-li se, že ani bezmála čtyřnásobek původní částky nestačí, ale podivná lehkovážnost, s níž MO přistupovalo (přistupuje?) k otázce ceny akvizic, modernizačních projektů a údržby techniky vůbec. Zdá se, že má tendenci ceny hrubě podceňovat a situaci napravovat až v průběhu životního cyklu vozidel, v reakci na do očí bijící nedostatky náhradních dílů a nefunkční techniky. Například navýšení pořizovací ceny systémů VERA NG nespadá do kontrolovaného období 2016-2018, je to velmi čerstvá kauza.

Ministerstvo ve své odpovědi na vybraná konstatování NKÚ také otevřeně přiznává další z dlouhodobě zřejmých jevů. Armáda České republiky je velmi malá, a disponuje malým počtem techniky. Čteme-li: "V případě oprav kolových obrněných transportérů Pandur je limitujícím faktorem také jedinečnost a málopočetnost pořízené konfigurace. Z toho vyplývají dlouhé dodací lhůty pro dodávky majetku a realizaci služeb u komodit nedostupných v ČR ani EU," nevyhnutelně se ptáme, proč tento argument používá MO nyní k vysvětlení problémů vozidel Pandur, ale současně pořizovalo 8+4 drahé vrtulníky ze Spojených států. Ty budou v českém i evropském prostředí také jedinečné a málopočetné a dodávky budou plynout ze zámoří. A jako jedinečné si armáda a potažmo MO také stanovila parametry pro svá nová pásová BVP. Vozidla podobných parametrů okolní státy neprovozují.

NKÚ rovněž konstatuje: "Kontroloři zjistili nedostatky už při plánování investic. MO nemělo jednoznačně definované potřeby armády, se kterými by mohlo pracovat při plánování výdajů. V různých dokumentech se lišily počty techniky, výše prostředků i termíny. Dokončení investic se navíc protahovalo." To, co NKÚ kritizuje pro roky 2016-2018, sledujeme v přímém přenosu i nadále nejen v případě vrtulníků, kde jsme se postupně dostali z 12 víceúčelových strojů na 8 víceúčelových a 4 bitevní, ale také v případě pásových BVP, kde se v březnu náhled změnily armádní preference ve věci osádkové věže, a termíny výběru vítěze a podpisu smlouvy jsou neustále odsouvány, naposledy v listopadu 2019 na konec roku 2020.

Velmi zajímavou položkou ve zprávě NKÚ je úprava lehkého obrněného vozidla Iveco za 86 milionů, která se nepovedla a vlekla tak dlouho, že vozidlo nebylo v misi, pro níž bylo upravováno, moci být nasazeno vůbec. NKÚ kontrolou nezjistil žádné porušení právních norem s trestní odpovědností nebo porušení rozpočtové kázně. To je dobře. Ale stav nefunkční techniky formální správnost postupů MO nezajistila.