Nové moderní fregaty japonského námořnictva - americkou "konkurenci" již deklasovaly, teď ještě tu čínskou

Japonská válečná loď Mogami opět na vlnách - minulou středu byla v loděnici v Nagasaki na vodu spuštěna víceúčelová fregata typu 30FFM. Kvůli nehodě o čtyři měsíce později po své sesterské lodi Kumano. Jde o lodě využívající technologii stealth, nesoucí množství různé výzbroje od protiminových dronů po protilodní řízené střely, a postupně jich má vzniknout 22 - dvě jsou hotové, čtyři další objednané. Ve službě mají od příštího roku postupně nahrazovat starší torpédoborce třídy Asagiri a menší fregaty třídy Abukuma. Zajímavé je srovnání japonského a amerického přístupu k tomuto užitečnému druhu moderních válečných plavidel. A zdá se, že Japonsko je před svým spojencem o krok až dva napřed.

Obě nové fregaty (japonská kategorie goeikan je někdy označovaná za doprovodný torpédoborec, anglicky destroyer escort; pro účely tohoto textu jim budeme říkat fregaty) nesou milovníkům vojenské historie povědomé jméno. Fregata Mogami je pojmenovaná po řece v oblasti Tóhoku na severovýchodě ostrova Honšú. Kumano je řeka na poloostrově Kii. Kromě toho ale obě jména sesterských válečných lodí odkazují na těžké křižníky třídy Mogami, které vstoupily do služby v letech 1935 a 1937, a oba byly potopeny americkými palubními letouny během bojů o Filipíny na podzim roku 1944. Kromě těchto známějších válečných plavidel japonského námořnictva existoval také rychlý křižník Mogami (třída Jodo) sloužící mezi roky 1908 a 1928, a fregata třídy Isuzu z roku 1961 (vyřazena 1991). A i Kumano se znovu po válce ve stavu námořních sil sebeobrany objevuje, a sice jako fregata třídy Čikugo z roku 1975 (vyřazena 2001).

Japonsko plánuje postavit dvě jednotky ročně s plánovanými náklady dosahujícími 50 miliard jenů (10 miliard korun) na každou. Jde o lodě o standardním výtlaku 3900 tun, plném 5500 tun, dlouhé 130 m, široké 16 m, dosahující díly dvěma dieselovým motorům a plynové turbíně rychlosti 30 uzlů. Jejich přednostmi je jednak relativně malá posádka v síle 90 námořníků, jednak jde o lodě doslova napěchované technologiemi.

Kromě hlavňové výzbroje (127mm americký námořní kanón Mark 45 Mod 4 s kadencí 16-20 ran za minutu a dostřelem podle typu použité munice od 23,5 km až teoreticky kolem 100 km v případě naváděné, autonomní nebo hyper rychlostní munice) a dvou dálkově ovládaných zbraňových stanic s kulomety ráže 12,7 mm nesou osm řízených protilodních střel Typ 17, protivzdušný systém SeaRAM krátkého dosahu, námořní verzi systému Čú-SAM středního dosahu, protiponorková naváděná torpéda typ 12, 16 šachet systému Mk-41 VLS (pro raketová torpéda ASROC nebo protivzdušné střely ESSM). Může využít neřízených podvodních plavidel (UUV), neřízených hladinových plavidel (USV), pokládat námořní miny, a jsou vybaveny hangárem pro vrtulník SH-60L.

Pozoruhodný a sci-fi filmy připomínající je velitelský můstek fregaty uspořádaný do kruhu formou "open office" a využívající multifunkční displeje s technologií rozšířené reality. Spolu s množstvím pokročilých pátracích, zaměřovacích a řídících systémů, včetně pasivního radaru NOLQ-3E, a schopností vedení elektronického boje, a současně nízkou detekovatelností trupu lodi i instalovaných systémů, je zřejmé, že konstruktéři využili prakticky na maximum kapacitu plavidla a námořnictvu nabízejí všestranně využitelnou zbraň.

video: youtube

A to vynikne ještě více ve srovnání s nepříliš přesvědčivými výsledky souběžně probíhajícího amerického programu LCS (littoral combat ship, pobřežní bojová loď), třídy Freedom. Oba projekty, japonský i americký, sdílejí obecná zadání v tom smyslu, že má jít o rychlá plavidla s malou posádkou, mají být schopná podpory bezpilotních prostředků a působit proti ponorkám a minám. Pravdou je, že americká loď je nepoměrně rychlejší (dosahuje rychlosti 47 uzlů) a nese silnější obrannou výzbroj (dva 30mm Bushmastery II, čtyři kulomety), ale v konečném součtu je japonská fregata jen nepatrně větší, přitom levnější a na první pohled všestrannějšího využití. Obě plavidla jsou si blízká v minimálních nárocích na počet členů posádky, a LCS je v tomto ohledu úspornější - vystačí i v plném operačním nasazení se 65 námořníky. Na druhou stranu se vývoj amerického plavidla vleče dnes již dvě desetiletí, některé zásadní systémy (včetně protiminových a protiponorkových) dosud neprošly úspěšně testy, a hrozí, že i kdyby loď výhledově měla do služby vstoupit, dávno nebude výkřikem techniky, jakým mohla být v době vzniku projektu. Ostatně již dnes jsou vyvíjené fregaty třídy Constellation, velkorysejší než japonská třída Mogami co do síly výzbroje i velikosti, a také rozpočtu (prozatím je plánovaná jednotková cena přibližně dvojnásobek ceny japonské lodi).

Torpédoborce třídy Asagiri mají posádku v síle 220 námořníků, malé fregaty třídy Abukuma (s plným výtlakem 2550 tun) stále o 30 více než vyžaduje nová třída Mogami, přičemž se s ní nemohou rovnat co do pestrosti zastávaných úkolů, množství nesených systémů, zbraní a munice. Hlavním potenciálním protivníkem Japonska v regionu je Čínská lidová republika, která z hlediska kvantity lidských zdrojů "nezná hranic" (a nezná tedy hranic v některých ohledech ani z hlediska mezinárodního práva). ČLR v posledních desetiletích velmi intenzivně posiluje své námořnictvo i jeho přítomnost v tzv. sporných vodách. Japonsko se vydalo cestou pokročilých technologií s malým nárokem na početní stavy posádek, což by mu mělo umožnit postavit Číňanům do cesty v případě potřeby dostatečné síly. A právě fregaty třídy Mogami hrají roli i na diplomaticko-hospodářském poli - Japonci je nabízejí Indonésii (včetně možnosti licenční stavby) a při pohledu na mapu je zřejmé, že jde o posilování obranných dispozic kolem prostoru, na který si čínští komunisté činí své nároky.

Obě japonské fregaty nyní čekají před zařazením do služby náročné zkoušky všech systémů. Proběhnou-li podle očekávání bez potíží, do služby by měly vstoupit v březnu příštího roku.

Japonsko též zvolilo zajímavou filozofii konstrukce fregaty o velikosti a schopnostech nahradit fregaty i zastaralé torpédoborce. USA jdou cestou náhrady typ za typ nebo vývojem lodi nového určení, tedy torpédoborce Zumwalt a pobřežní bojové lodě (LCS). Oba projekty jsou enormě drahé a také zpožděné (a v případě Zumwalt též drasticky zredukované počty, právě kvůli ceně). V konstrukci je vidět klasická konfigurace doplněná maximálně o stealth charakteristiky, na rozdíl například od švédské korvety Visby, jež je celkově pojata kompaktněji, je však též mnohem menší a včetně pohonné jednotky určena spíše pro švédské pobřežní vody s množstvím mělčin a skalisek.

Jak již bylo řečeno, Japonsko se musí tvrdě vymezit proti asertivní Číně, ale též nepředvídatelné KLDR. V případě regionální krize je to do připlutí US Navy právě jediné Japonsko schopné poskytnout dostatečnou podporu Taiwanu vlastnícímu torpédoborce a fregaty vyřazené z amerického loďstva. Další nejbližší námořnictvo je to filipínské, jež je avšak v takovéto krizi celkem slabým argumentem vzhledem k velikosti i zastaralosti své flotily.

 

Zdroj: navalnews.com; forbes.com

Tagy