Autor fotografie: army.cz|Popisek: Pandur II
Na středečním (29. dubna) jednání sněmovního výboru pro obranu sdělili ministr obrany Lubomír Metnar spolu s náčelníkem generálního štábu generálem Alešem Opatou, že hlavními akvizičními prioritami v oblasti obrany zůstávají pásová bojová vozidla pěchoty, dělo ráže 155 mm NATO a systém řízení palby dělostřelectva, nový protivzdušný systém SHORAD a radary MADR. Panuje obecná shoda na tom, že výdaje na obranu by měla úsporná opatření postihnout co možná nejméně. Varovné ovšem je, jaké projekty byly zmíněny coby odložitelné - týkají se totiž především produktů domácího zbrojního průmyslu.
Schodek státního rozpočtu jen pro letošní rok a jen zatím plánován jako 7,5násobek původních 40 miliard korun. Ministerstvo obrany zatím plánuje redukci svého rozpočtu o 2,9 miliardy korun, což je přibližně setina plánovaného schodku, a pracuje s rozpočtem v celkové výši 72,6 miliardy korun.
Kromě nových BVP (teoreticky stále 210 kusů nových vozidel v sedmi variantách a plánované hodnotě kontraktu 53 miliard korun), protivzdušného systému SHORAD, který nahradí systém KUB, souvisejících radarů MADR, na které již byla podepsaná po dlouhých odkladech a pochybnostech smlouva, a děla ráže 155 mm, která nahradí samohybné houfnice DANA, s nimiž se počítá pro Aktivní zálohy, a související systém řízení palby dělostřelectva, který bude muset nejen z toho důvodu být schopen sloužit pestré paletě výzbroje, trvá Ministerstvo obrany také na pochybné modernizaci tanků T-72M4 CZ.
Pro bezpečnost České republiky je z dlouhodobého hlediska nezpochybnitelně zásadní vyzbrojovat armádu technologiemi, které se v České republice vyvíjejí a vyrábějí. Důvody jsou zřejmé a nejen ekonomické. Hovořil o nich v exkluzívním rozhovoru pro Security magazín prezident Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu Jiří Hynek: "Každý zaměstnanec podniku obranného průmyslu generuje práci pro čtyři další pracovníky jinde. Z každé koruny vydané ze státních prostředků do zbrojní firmy se státu vrátí formou daní a odvodů téměř polovina. Čím více technicky vyspělý výrobek, tím více peněz státu zůstane. Navíc obranný průmysl má velký exportní potenciál, což je pro naši ekonomiku velkým přínosem."
A důležité to samozřejmě je i z hlediska efektivity provozu. Zatímco náhradní díly na kolová bojová vozidla Pandur II nebo TITUS nebo na vozidla značky TATRA vyrábíme na svém území, náhradní díly pro dvanáct amerických vrtulníků budeme vozit přes Atlantský oceán. A do jisté míry podobný problém nás čeká i v případě pásových BVP: 40% podíl českého průmyslu na hodnotě zakázky neznamená, i v případě, že ho bude skutečně efektivně dosaženo, že bychom měli dostatečnou kontrolu nad dodávkami.
V případě moderních a technologiemi osazených vozidel se akvizici zahraničních typů nelze vyhnout, ale tím důležitější je snaha maximální část zakázky realizovat u nás. Jednou z možných cest je, jak jsme opakovaně zmínili, nahradit část specializovaných verzí vozidly na kolovém podvozku, které se v České republice již vyrábějí. Zdá se však, že obrana se vydává opačným směrem. Hovoří se o omezení nákupů vozidel Pandur i TITUS, nejistoty panují v případě čtyřkolových obrněných vozidel pro nový výsadkový pluk, a objevily se i spekulace, že by zastaralé UAZy armáda nahradila vozidly kategorie pick-up, tedy v podstatně civilními automobily.
Je možné, jakkoli se nám asi nezdá příliš pravděpodobné, že budeme armádu v nějakém střednědobém výhledu potřebovat. A to v její původní roli a jinak, než jak ji potřebujeme dnes - na vykládání letadel a zajišťování testování populace na přítomnost koronaviru. Otázka dlouhodobého plánování je ovšem v případě diskusí o konkrétních typech zbraní a potřebě je zavádět právě teď a tady možná paradoxně převrácená: z dlouhodobého hlediska je trochu jedno, jestli budeme mít tolik nebo tolik moderních pásových BVP ve výzbroji právě dnes, mnohem důležitější je mít rozvíjející se domácí obranný průmysl, který bude schopný stabilně a domácími prostředky zajišťovat potřeby armády. Přesvědčení, že i dnes musíme mít dost peněz na prioritní akvizice zahraniční techniky, se může v lepším případě ukázat jako liché a ve výsledku z dlouhodobě zpochybňovaného projektu stejně sejde, v horším se tak stane vynucenou redukcí dalších akvizic a modernizací - které pak ovšem dopadnou především na český průmysl, a zafunguje tam Jiřím Hynkem zmíněná matematika, bohužel neblaze. Jestliže jeden zaměstnanec podniku obranného průmyslu generuje práci pro čtyři další zaměstnance jinde, pak bez zakázek přichází o příležitost všech pět.