Nový systém protivzdušné obrany krátkého až středního dosahu Falcon

Nový systém protivzdušné obrany krátkého až středního dosahu Falcon
Popisek: Systém protivzdušné obrany Falcon
03 / 03 / 2019, 11:00

K jeho představení došlo na nedávném veletrhu IDEX 2019 v Abu Dhabí. Za systémem stojí společnosti Lockheed Martin, Diehl a Saab, z nichž má každá na starost jednu ze tří hlavních částí.

Všechny části systému Falcon jsou umístěny na kolových podvozcích, byť každý na jiném. K vyhledávání a navádění na cíle se má starat radiolokátor Saab Giraffe 4A, jenž představuje nejuniverzálnější řešení z celé rodiny těchto švédských radarů. Podle výrobce dokáže provádět průzkum vzdušného prostoru až do vzdálenosti 280 km.

Samotný systém by přitom měl podle známých údajů schopný působit proti vzdušným cílům maximálně do 40 km, což je ale způsobeno použitými střelami IRIS-T od německé společnosti Diehl. Ty vycházejí původně ze střel vzduch-vzduch IRIS-T krátkého dosahu. Pro vypouštění ze země existující dvě varianty a to SLS (short-range) a právě SLM (medium-range), která má být použita v systému Falcon. Krom toho se ale s nimi počítá také do protivzdušného systému MEADS (Medium Extended Air Defense Systém). Dosahy ani výškové dostupy obou variant střely však nejsou přesně známy.

Nakonec třetí hlavní prvek systému představuje systém velení a řízení palby SkyKeeper od amerického Lockheedu. Jeho úkolem bude poskytovat aktuální situační povědomí a včasné varování před přímými hrozbami.

Nový systém může fungovat jako doplněk k americkému systému Patriot s antiraketami PAC-3, které má ostatně doplňovat také v případě německého systému MEADS, ale i samostatně. Už nyní je nabízen Spojeným arabským emirátům, v jejichž výzbroji by mohl nahradit již postarší systém MIM-23 Hawk středního dosahu. Ten stále zůstává ve výzbroji celé řady zemí.

Přitom protivzdušné systémy na pomezí krátkého až středního dosahu dnes více než jindy vyplňují kritickou hranici mezi systémy krátkého dosahu a systémy středního a většího dosahu. Zatímco v minulosti představovaly hlavní hrozbu stíhací letouny, dnes je třeba počítat mnohem více se střelami proti pozemním cílům, vrtulníky a bezpilotními prostředky. Zároveň proti těmto všem hrozbám je třeba chránit pohybující se pozemní jednotky.

 

Autor: Michal Polák

 

Tagy článku