Autor fotografie: Picryl |Popisek: Javelin
Naprostá většina ruských tanků podle dostupné fotodokumentace nemá reaktivní pancíř. Proti moderním PTŘS tyto stroje nemají šanci i s jakoukoli modernizací.
Reaktivní pancíř je systém bloků, který je instalován na klasický, nejčastěji kompozitní, pancíř obrněnců. Někdy je nazýván jako dynamická ochrana a velmi často se používá zkratka ERA (Explosive reactive armour). Princip je jednoduchý. Mezi dvěma spojenými bloky je kovová schránka, která je naplněna výbušninou. V případě zásahu protitankovou střelou se její kumulativní energie zcela vyčerpá výbuchem náplně ve schránce. Důsledkem je, že hlavní ochrana tanku zůstane nepoškozena.
Blok je po takovém zásahu zničen, ale lze ho poměrně snadno nahradit. Velkým rizikem reaktivního pancéřování je okolo se pohybující pěchota, která musela uzpůsobit svojí taktiku této technologii. Jako další stupeň pancéřování ERA byly vyvinuty bloky, které navíc dokáží změnit směr dopadající střely. Tato technologie byla vyvinuta především proti tandemovým střelám, jež jsou odpovědí na reaktivní pancíř.
Právě známý Javelin je kumulativní tandemová střela. Kumulativní znamená, že výbuch je koncentrován do úzkého profilu, který se propálí skrz klasický pancíř. Tandemová znamená dvojí výbuch. První při zásahu menším výbuchem zničí blok reaktivního pancíře a druhým výbuchem se propálí dovnitř tanku. Pokud se jedná o ruské tanky, ty jsou pak bez šance, protože mají munici přímo ve věži a důsledkem jsou známé fotografie tankových věží, jež leží daleko od samotného těla tanku.
Nutno ovšem podotknout, že většina západních tanků sice má munici stranou osádky, ale řada z nich má vždy několik kusů přímo ve věži, aby byli k dispozici nabíječovi. Na přehlídkách v Moskvě se režim většinou chlubí modernizovanými T-72 a T-90. Stroje vždy mají reaktivní pancíř. Realita na bojišti je ovšem jiná. Pokud sledujete pozorně skutečnost, naprostá většina tanků systém ERA nemá.
Na T-64 nebo T-55 se nevyskytují vůbec. Vzhledem k tomu, že se jedná o velmi staré technologie i z hlediska klasického pancéřování, osádky ruských tanků při zásahu prakticky nemají šanci. Ani jejich čelní pancíř, jenž bývá nejsilnější, nemá proti moderním střelám šanci. A to je třeba si uvědomit, že moderní protipancéřová munice do houfnic ráže 155 mm, které na Ukrajinu posílají západní země, je veskrze kumulativní. Zjednodušeně řečeno, jakýkoliv zásah protipancéřovou střelou je pro tyto stroje a jejich osádky smrtící.
Zdroj: Facebook
Faktem je i to, že Rusové tyto zastaralé stroje používají často jako stacionární dělostřelectvo nebo dokonce jako sebevražedný tank. Překvapivé je, že velmi často nemají dynamickou ochranu ani modernizované T-72 nebo T-90M Poryv. Na výše přiložené fotce je vidět T-72 s reaktivním pancířem. I tyto stroje mají pak většinou osud zpečetěný, pokud jsou zasaženy kumulativní hlavicí. Obecně ztráty na tankovém vojsku mají poměrně dalekosáhlé důsledky
Aktuálně nikdo neví, jaká je současná kvalita osádek ruských tanků. Ztráty jsou do nižších tisíců a velké množství zásahů znamená smrt osádky tanku. Je velkým otazníkem, jak Rusové zvládají tyto vycvičené lidi nahrazovat. Zkušenost bývá na bojišti často klíčovým faktorem. Nezkušená osádka daleko snadněji vjede do pasti nebo se vystaví nepřátelské střelbě. A tyto potíže se již výrazně vyskytovaly již na počátku konfliktu, kdy zůstávala na bojišti řada ruských tanků nepoškozená, protože osádky uprchly.
Video: YouTube
Zdroj: Sage Journals