foto: Picryl /Javelin
Naprostá většina ruských tanků podle dostupné fotodokumentace nemá reaktivní pancíř. Proti moderním PTŘS tyto stroje nemají šanci i s jakoukoli modernizací.
Reaktivní pancíř je systém bloků, který je instalován na klasický, nejčastěji kompozitní, pancíř obrněnců. Někdy je nazýván jako dynamická ochrana a velmi často se používá zkratka ERA (Explosive reactive armour). Princip je jednoduchý. Mezi dvěma spojenými bloky je kovová schránka, která je naplněna výbušninou. V případě zásahu protitankovou střelou se její kumulativní energie zcela vyčerpá výbuchem náplně ve schránce. Důsledkem je, že hlavní ochrana tanku zůstane nepoškozena.
ATGM vs. reaktivní pancíř
Blok je po takovém zásahu zničen, ale lze ho poměrně snadno nahradit. Velkým rizikem reaktivního pancéřování je pěchota pohybující se okolo stroje, která musí uzpůsobit svojí taktiku této technologii. Jako další stupeň pancéřování ERA byly vyvinuty bloky, které navíc dokáží změnit směr dopadající střely. Tato technologie byla vyvinuta především proti tandemovým střelám, jež jsou odpovědí na reaktivní pancíř.
Právě známý Javelin je kumulativní tandemová střela. Kumulativní znamená, že výbuch je koncentrován do úzkého profilu, který se propálí skrz klasický pancíř a ve výsledku nakonec dojde ke dvojímu výbuchu. První při zásahu zničí blok reaktivního pancíře a druhý propálí střelu dovnitř tanku. Pokud se jedná o ruské tanky, ty jsou pak bez šance, protože mají munici přímo v prostoru osádky a důsledkem jsou známé fotografie tankových věží, jež leží daleko od samotného těla tanku.
Nutno ovšem podotknout, že většina západních tanků sice má munici stranou osádky, ale řada z nich má vždy několik kusů přímo ve věži, aby byli k dispozici nabíječovi. Na přehlídkách v Moskvě se režim většinou chlubí modernizovanými T-72 a T-90. Stroje vždy mají reaktivní pancíř. Realita na bojišti je ovšem jiná. Pokud sledujete pozorně skutečnost, naprostá většina tanků systém ERA nemá.
Na T-64 nebo T-55 se pak reaktivní pancíře nevyskytují takřka vůbec. Vzhledem k tomu, že se jedná o velmi staré technologie i z hlediska klasického pancéřování, osádky ruských tanků při zásahu prakticky nemají šanci. Ani jejich čelní pancíř, jenž bývá nejsilnější, nemá proti moderním střelám šanci. V souvislosti s tím je třeba si uvědomit, že moderní protipancéřová munice do houfnic ráže 155 mm, které na Ukrajinu posílají západní země, je veskrze kumulativní. Zjednodušeně řečeno, jakýkoliv zásah protipancéřovou střelou je pro tyto stroje a jejich osádky smrtící.
ATGM mají navrch nad MBT
Faktem je i to, že Rusové tyto zastaralé stroje používají často jako stacionární dělostřelectvo nebo dokonce jako sebevražedný tank. Překvapivé je, že velmi často nemají dynamickou ochranu ani modernizované T-72 nebo T-90M Proryv. Na přiložených fotkách jsou vidět tanky s reaktivním pancířem. I tyto stroje mají pak většinou osud zpečetěný, především pokud jsou zasaženy kumulativní hlavicí. Obecně ztráty na tankovém vojsku mají poměrně dalekosáhlé důsledky.
Je zcela jednoznačné, že současné ATGM mají nad MBT náskok. Když k tomu připočteme drony, stávají se tanky tak trochu lovnou zvěří. Celkově se proto bude muset taktika armád do budoucna změnit. I malé jednotky bude muset doprovázet mobilní PVO vybavená kvalitním radarem. Prototypem je paradoxně prastarý Gepard, který zvládá detekovat drony, a pak je dvěma 35mm kulomety Oerlikon likviduje. S ATGM je to však horší. MBT totiž musí nezbytně mít podporu pěchoty, která má pod kontrolou nejbližší okolí pro případ, že by nepřátelský pěšák chtěl použít PTŘS. Vhodnou cestou je proto aktivní ochrana.
ATGM vs. Trophy
Zjednodušeně lze říct, že prakticky všechny MBT mají aktivní ochranu. Ta však na aktuální moderní přenosné protipancéřové střely prostě nestačí. Jedniné řešení má v současnosti izraleský konglomerát Rafael a jedná se o systém Trophy založený na vysoké výpočtení rychlosti. Špičkový radar je schopný zachytit nízko letící střely na blízkou vzdálenost. Následně je určen druh, trajektorie a pravděpodobné místo zásahu a systém spočítá, kam mají výmetnice odpálit množství výbušných projektilů. Na systému je proto nejdůležitější předeším jeho rychlost.
Trophy navíc dokáže ovládat i jiné systémy MBT, tedy autonomní palebnou stanici, spřažený kulomet nebo třeba výmetnice kouřových granátů. Je proto teoreticky schopen vytvořit slušnou přehradu ve vzduchu a to ještě způsobem, aby neohrozil přátelskou pěchotu. Rafael navíc systém neustále inovuje. Při útoku Hamásu v listopadu 2023 měly izraelské Merkavy vypnuté motory. Trophy tedy neměl energii a došlo ke zničení několika strojů. Reakce firmy byla okamžitá, instalace vlastních zdrojů energie speciálně pro systém. Tuto novinku budou mít právě také Leopardy 2A8.
Aktuálně nikdo neví, jaká je současná kvalita osádek ruských tanků na Ukrajině. Ztráty jdou do nižších tisíců a velké množství zásahů znamená smrt osádky tanku. Je velkým otazníkem, jak Rusové zvládají tyto vycvičené lidi nahrazovat. Zkušenost bývá na bojišti často klíčovým faktorem. Osádka bez potřebných znalostí z boje totiž daleko snadněji vjede do pasti nebo se vystaví nepřátelské střelbě. Tyto potíže se jvýrazně projevovaly již na počátku konfliktu, kdy zůstávala na bojišti řada ruských tanků nepoškozená, protože osádky uprchly.
Zdroj: Sage Journals
Tagy