Autor fotografie: Adam Hauner / Wikimedia commons / CC-BY|Popisek: OT-90 na akci BAHNA 2018
OT-90 představovalo československé obojživelné pásové vozidlo, které vycházelo z původního BVP-1. Přezdívalo se mu posměšně ,,Havlův tygr" kvůli snížené palebné síle, jež byla dána Smlouvou o konvenčních ozbrojených silách v Evropě.
Obojživelné obrněné pásové vozidlo OT-90 bylo vlastně z nouze ctností. Československo se po pádu železné opony v listopadu 1990 zavázalo ke Smlouvě o konvenčních ozbrojených silách v Evropě, která omezovala počet obrněné techniky každého ze států. Tato dohoda byla významným krokem, který umožňoval omezit zbrojení obou stran studenoválečného konfliktu, ale současně tím také pro Československo znamenal nutné omezení zásob lehkých bojových vozidel pěchoty vycházející ze sovětských BMP-1.
Československo na svém území vyrobilo a následně odeslalo do zbytku Sovětského svazu tisíce strojů BVP-1, avšak tato vojenská technika patřila vzhledem ke svým zbraňovým systémům ke kategorii bojových vozidel s těžkou výzbrojí. Jejich počet proto musel být na základě podepsání Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách významně snížen. Armáda však nechtěla vyřadit stále fungující stroje a rozhodla se proto přestavět BVP-1 podle nových parametrů tak, aby mohlo vzniknout méně vyzbrojené vozidlo plnící stejný účel.
Ani věž z legandárního OT-64 novému OT-90 příliš nepomohla
Přestavba však netrvala příliš dlouho a již v roce 1990 vznikl odejmutím bojové věže z BVP-1 první prototyp vozidla OT-90. Původní kanón vz. 71 ráže 73 mm, sovětské odpalovací zařízení pro protitankové řízené střely 9K11 Maljutka a 7,62mm tankový kulomet nahradila věž BTR-60Pb ze slavného obojživelného transportéru OT-64. Z nové verze BVP-1 se tak rázem stalo úplně nové vozidlo a zásadní změny v konstrukci se projevily také do celkového fungování stroje. Vež změnila těžiště, neumožňovala takový prostor posádce při střelbě a její otáčení muselo být prováděno manuálně.
Vozidlo proto bylo proto nejen pomalé, ale také mělo problémy při brození. Stejně jako OT-64 bylo OT-90 tak bylo vyzbrojeno 14,5mm velkorážním kulometem a težkým kulometem vz. 43/66 ráže 7,62 mm. Efektivita střelby však byla poněkud omezena kvůli nemožnosti automaticky ovládat věž. Vozidlo OT-90 o hmotnosti 12,5 t bylo 2,94 m široké, 2,11 m vysoké a jeho tříčlenná posádka se skládala z řidiče, velitele a střelce. Ve výsadkovém prostoru bylo možné najednou vézt až 8 osob. Maximální dojezd vozidla činil 750 km na silnici a 540 km v terénu. Pohonnou jednotku stroje tvořil motor UTD 20 o výkonu 221 kW, který dokázal obrněný transportér přivést k maximální rychlosti 65 km/h.
Vzhledem k tomu, že došlo ke snížení palebné síly původního vozidla, bylo OT-90 přezdíváno po signatáři Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách trochu posměšně jako ,,Havlův tygr". Výroba OT-90 probíhala do roku 1991 a celkem bylo vytvořeno 620 kusů vozidel. V roce 1993, kdy se rozpadlo Československo, převzal český stát do výzbroje přes 400 těchto obrněnců. Vzhledem k faktu, že stroje OT-90 byly v době provozu sužovány řadou technických nedostatků či nedodělků, bylo přikročeno k jejich modernizaci na OT-90M1 a OT-90M2.
Na bázi OT-90 pak vznikly i speciální verze či nástavby jako například DP-90 (dělostřelecká pozorovatelna), DTP-90 (dílna technické pomoci), zdravotnický OT-90 AMB-S, VP-90 či vyprošťovací VPV. V současné době je součástí vybavení Armády České republiky již pravděpodobně pouze verze variantami OZ-90 a OT-90 AMB-S, které jsou určené pro vyhledávání a odvážení raněných z bojiště.