Autor fotografie: TMWolf, flickr (CC BY-SA 2.0)|Popisek: F-16V
Turecko má zájem o nákup stíhačů F-16V od USA, ale k jejich pořízení nemusí nakonec dojít, a proto se Ankara dívá i jiným směrem než americkým.
Turecko řeší dlouhodobě náhradu za ztracené stíhače F-35, projevilo zájem o pořízení varianty F-16V, což představuje pro Ankaru z druhé strany stěžejní akvizici, protože potřebuje upgradovat svou flotilu strojů F-16, jež je páteř letectva. Zájem je o nákup celkem 40 stíhačů F-16V za 6 miliard dolarů. Zatímco americký prezident Joe Biden nestaví možnému prodeji letounů F-16V do cesty překážky, neznamená to, že by na americké politické půdě neexistovala vůči tomu opozice.
V červenci schválila Sněmovna reprezentantů Kongresu příslušný zákon zapovídající vládě prodej stíhačů F-16, ledaže by Ankara prokázala, že daný kontrakt by byl v souladu s americkou národní bezpečností. Někteří senátoři jako například Robert Menendez uvedli, že prodej strojů F-16V se neuskuteční dřve, než se Ankara vzdá ruských protivzdušných systémů S-400. Dále by pak Turecko nesmělo letouny používat k nepovoleným přeletům nad Řeckem, s nímž je Turecko v současné době na kordy.
Polínko do ohně přidal sám prezident Recep Erdogan, který prohlásil, že Turecko může přijít ,,náhle, a to klidně i v noci". Řecko si pořídí kromě letounů Rafale také stíhače F-35 (v počtu 18-24 kusů), což Ankaru přirozeně znepokojuje a vytváří na ni tlak na adekvátní ,,protiúder".
,,Turecko nezůstane nikdy bez alternativ"
Pokud by nakonec z nákupu letounů sešlo, deklaroval už Erdogan připravenost se porozhlédnout jinde, například ve Francii, Velké Británii nebo v Rusku. Ostatně jednání už mají probíhat o možném pořízení letounů Eurofighter Typhoon, jak 23. září 2022 potvrdil Erdoganův mluvčí Ibrahim Kalin. Jak Kalin prohlásil, Turecko ,,nikdy nezůstane bez alternativ". Otevírá se několik možností, jak vyřešit situaci, pokud Turecko nedostane letouny, o něž žádá.
Problémem letounů Typhoon ovšem na druhé straně je, že začínají být již zastaralé, proto je uživatelé nahrazují novými modely. Pro Ankaru je nákup Su-35 rizikový, obzvláště v současné době. Realističtější by se mohl jevit francouzský Rafale nebo švédský Gripen E/F. Záleží však, zda bude Turecko usilovat o těžkou, tedy dvoumotorovou platformu, lehkou tedy jednomotorovou, nebo letouny 5 generace v konfiguraci stealth. Pak jsou všechny možnosti otevřeny.
Kromě Eurofighteru Typhoon může mít teoreticky zájem o již zmíněné stíhače Rafale, o které údajně projevil Erdogan zájem, jak dříve informoval server The Eurasian Times. A samozřejmě pokud selže západní řešení, může být k dispozici to východní vzhledem k turecké geopolitické obojakosti, a to v podobě strojů Su-35, potažmo Su-57 jejichž exportní potenciál však objektivně zůstává lokálně omezený. Turecko by na druhé straně nechtělo riskovat nákladnou investicí do ruského letounu, který nepředstavuje technologickou špičku a navíc jeho spolehlivost vzbuzuje otazníky.
Pravděpodobněji se v celém soukolí jeví výběr západního letounu. Otázkou zůstává, které řešení by nakonec zvítězilo. Server The Eurasian Times uvedl, že pakliže by Turecko nedostalo letouny F-16, pak zůstává možná akvizice Typhoonů jako nejpravděpodobnější, respektive nejrealističtější řešení. Tomu by nahrával fakt, že Velká Británie se například aktivně angažuje v tureckém vývoji stíhače nové generace TFX prostřednictvím společností BAE Systems a Rolls-Royce, ale i v jiných projektech.
Variantu F-16V si před několika lety objednal například Bahrajn, kdy USA schválily prodej 19 letounů v hodnotě 2,78 miliard dolarů a dalších 1,1 miliardy dolarů určené k upgradu existující letky 20 strojů na standard Viper. I Tchaj-wan zařazuje zmíněné letouny do své výzbroje v počtu 64 kusů. Také řecká vláda udělila v roce 2019 kontrakt firmě Lockheed Martin v hodnotě 280 milionů dolarů na upgrade 84 stíhačů F-16 na nejmodernější variantu F-16V. To již dříve potvrdil řecký ministr obrany Nikos Panagiotopoulos. Celý proces modernizace se má odehrát do roku 2027.
Zdroj: The Eurasian Times