Northrop Grumman má zájem o účast v programu nového japonského stíhacího letounu. V té souvislosti se objevily spekulace nad jakousi reinkarnací prototypu YF-23 – neúspěšném protivníkovi YF-22, z něhož nakonec vzešel F-22A Raptor. Případných účastníků i možností je ovšem mnohem víc.
Northrop Grumman jednou ze společností, které poskytují odpověď na oficiální žádost o informace RFP (Request For Proposals) k programu F-3. Japonsko se aktuálně snaží tímto způsobem zjistit, kdo a s jakým návrhem by mohl pomoci vyvinout nový víceúčelový stíhací letoun. Pokud by jej totiž Japonci vyvíjeli sami, pak by dle některých odhadů náklady ještě před výrobou vyskočily nad 40 miliard dolarů a nový letoun by do služby zcela určitě nemohl být zařazen před rokem 2030.
V té souvislosti je každopádně na místě připomenout, že Japonci vyvíjejí experimentální letoun Mitsubishi X-2 Shinshin alias ATD-X. Ten svůj první let absolvoval už v dubnu 2016 a zajímavé je, že jeho vývoj byl původně iniciován i v reakci na zamítnutí prodeje amerických stíhacích letounů F-22A Raptor, které nakonec Spojené státy neprodaly nikomu. Výroby by se nicméně X-2 dočkat neměl. Místo toho plánují Japonci až letoun označovaný jako F-3, pro jehož vývoj právě hledají zahraniční partnery.
Neúspěšný konkurent nejlepší stíhačky
Jedním z oslovených potenciálních partnerů má být i Northrop Grumman, jež se ještě jako Northrop/McDonnell Douglas účastnil se svým prototypem YF-23 programu ATF (Advanced Tactical Fighter) amerického letectva. V něm byl až ve finále na jeho úkor vybrán konkurenční Lockheed YF-22, z něhož nakonec vzešel F-22A Raptor – podle mnohých stále nejlepší stíhací letoun současnosti. Přesto se dodnes o poraženém letounu proslýchá, že byl lepší v maximální rychlosti, doletu a snad dokonce i v některých stealth vlastnostech. Volba na letoun od Lockheedu měla padnout kvůli jeho obratnosti a především údajně lepší schopnosti výrobce projekt dotáhnout do zdárného konce.
Psali jsme: Video: YF-23 v letu
Ačkoliv od prvního letu YF-23 uběhne letos už 28 let, stále působí moderním dojmem a při vybavení nejmodernějšími systémy by splňoval i ty nejpřísnější kritéria a paradoxně by mohl pomyslně šlapat na paty svému dřívějšímu protivníkovi, kterého by dokonce i v některých ohledech mohl překonat. Přesto musíme brát všechny úvahy tak trochu s nadsázkou, protože od té doby uběhlo mnoho let.
Hlavní konkurent? Hybrid mezi F-22 a F-35
Největší pozornost v souvislosti s budoucím japonským stíhacím letounem dosud přitahoval návrh na vývoj a výrobu jakéhosi hybridu mezi dvoumotorovým F-22A Raptor a novějším jednomotorovým letounem F-35. Ten by případně mohl být zajímavý i pro další země, které v minulosti neúspěšně usilovali o pořízení F-22A Raptor. Mezi ně patří i Izrael, který aktuálně řeší, zda pořídí další F-15I nebo stealth F-35 a nahrazování letounů bude řešit i v dalších letech.
Druhou americkou společností, která má odpovídat na japonskou výzvu je Boeing, jehož F-15 je dosud nejpočetnějším typem letounu v japonském letectvu. O jeho návrzích toho mnoho nevíme a můžeme se jen domnívat, že bude navrhovat nějakou velmi modernizovanou variantu právě F-15. Přeci jen F/A-18 Super Hornet navzdory všem výhodám a modernizacím nedosahuje takových výkonů, jako dosahují F-15, F-22A Raptor, či by mohl dosahovat YF-23.
Své návrhy ale předkládá i britská společnost BAE Systems, která má údajně nabízet některé technologie z evropského stíhacího letounu Eurofighter Typhoon. Ta již několik let dokonce pracuje na modifikaci střel Meteor s náporovým motorem, jež se mají stát hlavní protiletadlovou zbraní v japonském letectvu. V případě nového stíhacího letounu se však zdá, že větší šance mají americké společnosti a to i kvůli větším zkušenostem se stealth technologií.
Japonské důvody pro vlastní stíhací letouny
Zdaleka nejpočetnějším typem v japonských obranných vzdušných silách je s více než sto padesáti letouny F-15J specializovaný na vybojování a udržení vzdušné nadvlády. Ve výzbroji dále stále zůstává přes sedm desítek víceúčelových letounů F-4 Phantom II ve variantě EF/RF-4EJ určené pro obranu vzdušného prostoru a průzkum. Po nich pak následuje přes šest desítek letounů Mitsubishi F-2, což je japonská modifikace F-16. A nakonec nyní japonské letectvo dostává první z celkem čtyřiceti dvou objednaných letounů F-35A.
Důvodů, proč Japonsko usiluje o vývoj nového a alespoň částečně svého stíhacího letounu místo nákupu F-35 ve větších počtech je hned několik. Jedním z nich je i to, že si chce alespoň částečně udržet schopnost vývoje a zejména pak výroby stíhacích letounů. A i když podle kritiků tento přístup už u letounu F-2 moc nevyšel (kusově měly vyjít letouny údajně dráž, než případné pořízení F-16 americké výroby), přístup Japonci očividně měnit nehodlají.
Psali jsme: YF-23 Black Widow II: Nejlepší stíhač, který nikdy na obloze neuvidíte
Dalším důvodem je to, že vyjma F-35 patří F-15 i F-2 mezi letouny 4. generace, F-4 Phantom II pak původně dokonce do 3. generace. Tedy v dalších letech je bude třeba nahrazovat novými stroji, což soudě podle přístupu nemají být jen jednomotorové F-35 americké výroby. V této souvislosti snad ani není třeba připomínat, že vývoj stíhacího letounu je běh na dlouhou trať a chtějí-li Japonci letoun do 30. let, pak musejí začít co nejdříve a ne úplně od začátku.
Potřeba výkonného stíhacího letounu je pak dána také tím, že Japonsko má dlouhodobě oprávněné obavy ze Severní Koreje. Druhak musíme vzít v potaz také územní spory jak s Čínou, tak Ruskem. A na závěr nemůžeme opomenout ani rostoucí japonské ambice v celém regionu.
autor: Michal Polák