foto: KNDS Deutschland / Public domain/MGCS
Evropská obranná spolupráce v oblasti pozemních bojových systémů prochází v posledních letech výraznou dynamikou. Dva klíčové projekty – MARTE (Main ARmoured Tank of Europe) a MGCS (Main Ground Combat System) – představují paralelní cesty k modernizaci tankových sil starého kontinentu.
Zatímco MARTE je široce multinacionální a zaměřený na studijní fázi, MGCS zůstává bilaterálním vlajkovým programem s ambicí vytvořit komplexní bojový systém nové generace. Jejich vzájemný vztah není jednoduchý: nejsou přímými konkurenty, ale spíše doplňujícími se, někdy i překrývajícími se iniciativami, které odrážejí jak touhu po evropské strategické autonomii, tak i národní priority a průmyslové zájmy.
Projekt MGCS
Projekt MGCS vznikl již v roce 2017 jako francouzsko-německá iniciativa s cílem nahradit stávající hlavní bojové tanky Leopard 2 v německé armádě a Leclerc ve francouzské. Na rozdíl od klasického tanku má MGCS ambici být „systémem systémů“ – tedy nejen novou platformou, ale celým ekosystémem zahrnujícím řízená i bezosádková vozidla, pokročilé senzory, umělou inteligenci a integrovanou ochranu proti dronům či protitankovým zbraním. Koordinaci má na starosti Německo, průmyslovou stránku zajišťují společnosti KNDS, Rheinmetall a Thales. V dubnu 2025 byla v Kolíně nad Rýnem založena MGCS Project Company GmbH, která má sloužit jako hlavní průmyslový integrátor. Plánovaný vstup do služby se postupně odsouval a nyní se očekává nejdříve kolem roku 2040–2045. Francie v tomto projektu vidí prioritu a investuje do specifických technologií, jako je například kanón ASCALON.
Projekt MARTE
Na rozdíl od MGCS představuje MARTE širší evropský přístup. Projekt byl oficiálně spuštěn v prosinci 2024 ve Stockholmu a je financován z Evropského obranného fondu (EDF) grantem přibližně 20 milionů eur na dva roky. Koordinátorem je MARTE ARGE GbR – společný podnik KNDS Deutschland a Rheinmetall Landsysteme v poměru 50:50. Do konsorcia se zapojilo celkem 51 subjektů z 11 členských zemí EU plus Norska: vedle Německa jde o Belgii, Estonsko, Finsko, Řecko, Itálii, Nizozemsko, Rumunsko, Španělsko a Švédsko. Mezi klíčovými partnery jsou Leonardo (Itálie), Indra Sistemas (Španělsko) a Saab AB (Švédsko), které spolu s KNDS a Rheinmetallem řídí pět technických pracovních balíčků. Projekt je podporován ministerstvy obrany všech zúčastněných zemí, přičemž vedoucí roli má německé MO.
Cílem MARTE není okamžitý vývoj sériového tanku, ale provedení komplexní studie a návrhu nové platformy hlavního bojového tanku, která by integrovala nastupující a přelomové technologie. Zaměřuje se na ochranu, palebnou sílu, mobilitu, digitální architekturu a životní cyklus s ohledem na zkušenosti z probíhajících konfliktů, především na Ukrajině. Výstupy mají zahrnovat systémovou architekturu, koncepty technologických demonstrátorů a cestovní mapu pro případné další fáze. V březnu 2026 projekt dosáhl poloviny trvání – první technické pracovní balíčky byly uzavřeny, milníky splněny a valná hromada v San Sebastiánu potvrdila pokrok směrem k předběžné revizi projektu.
Vztah mezi MARTE a MGCS
Vztah mezi MARTE a MGCS je charakterizován paralelním během a částečným překryvem. Oba projekty sdílejí klíčové průmyslové hráče – především KNDS a Rheinmetall –, což umožňuje potenciální synergie a transfer technologií. Na druhé straně však existují rozdíly v rozsahu, časové ose i zapojení zemí. MGCS zůstává bilaterálním programem s francouzskou účastí, zatímco do MARTE se Francie nezapojila, což podtrhuje její prioritu pro vlastní vizi „systému systémů“. MARTE naopak rozšiřuje spolupráci na více států, které provozují v současné době různé typy tanků (Leopard 2, Ariete, TR-85, Abrams) a hledají společnou platformu nebo alespoň harmonizované požadavky.
Analytici hovoří o strategii zajišťování: více paralelních tratí snižuje riziko selhání jednoho programu a umožňuje pozdější konvergenci nejlepších řešení. To umožňuje, aby zralé technologie z MARTE nebo souvisejícího projektu FMBTech (zaměřeného na modernizaci stávajících tanků) mohly být integrovány do MGCS nebo naopak. Kritici však upozorňují na riziko duplikace úsilí, fragmentace průmyslových kapacit a „národního egoismu“, který komplikuje dosažení skutečné evropské interoperability.
V širším kontextu oba projekty reagují na stejné výzvy: stárnoucí flotily tanků, rostoucí hrozby ze strany dronů, přesné munice a hybridního válčení, ale i na potřebu snížit závislost na neevropských dodavatelích. MARTE přináší rychlejší, studijní přístup s širší účastí, zatímco MGCS představuje dlouhodobou, ambicióznější vizi s vyššími investicemi. Jejich paralelní existence může v budoucnu vést k racionálnímu sloučení nebo k výběru nejlepších prvků z obou. V každém případě ukazují, že evropská obranná průmyslová základna hledá novou rovnováhu mezi národní suverenitou a společným postupem.
Problémy projektu MGCS
Projekt MGCS čelí dlouhodobým rizikům selhání především kvůli chronickým zpožděním, průmyslovým sporům a rozdílným národním přístupům. Termín dokončení se opakovaně posouvá – z původního roku 2035 nyní na 2040–2045 nebo dokonce později –, což zvyšuje obavy z technologické zastaralosti a vytváří mezery v kapacitách, zejména u Francie s omezenou flotilou pouze asi 200 tanků Leclerc. Hlavní třenice se týkají rozdělení práce, volby hlavní výzbroje (francouzský 140mm kanón ASCALON versus německé preference), ochrany a exportních politik, přičemž francouzský důraz na striktní rovnoměrné rozdělení, ochranu národních šampionů (KNDS France, Thales) a strategickou autonomii je často kritizován jako brzdící faktor, který komplikuje kompromisy.
Tyto problémy jsou však symetrické – Německo paralelně modernizuje Leopard 2A8 a vyvíjí alternativy jako Leopard 2AX (nebo „Leopard 3“), což v Paříži vyvolává podezření z nedostatečné priority pro společný projekt. Selhání MGCS by mělo vážné důsledky: oslabilo by franco-německou osu, poškodilo evropskou strategickou autonomii, přičemž právě kvůli těmto rizikům Evropa uplatňuje strategii zajišťování prostřednictvím širšího projektu MARTE. Přestože založení MGCS Project Company v roce 2025 přineslo určitý pokrok a politická vůle je deklarována, přetrvávající „kognitivní disonance“ mezi optimistickými politickými prohlášeními a průmyslovou realitou udržuje riziko selhání stále aktuální.
Je jasné, že ani jeden projekt pro nejbližší desetiletí není hotovým řešením. Evropské armády mezitím modernizují stávající techniku – například Leopard 2A8 nebo jiné varianty –, aby překlenuly období do příchodu nových platforem. MARTE i MGCS však představují důležitý signál: Evropa si uvědomuje strategický význam těžké obrněné techniky a je ochotna investovat do jejího rozvoje napříč hranicemi. Budoucnost ukáže, zda se tyto paralelní cesty spojí v jednu silnou evropskou tankovou rodinu, nebo zda zůstanou symbolem složité rovnováhy mezi spoluprací a konkurencí v obranném sektoru.
Tagy