Zakázky na obraně musejí být koncepční a transparentní. Unifikace výzbroje armády a policie je výhodná, říká poslanec Růžička

Security Magazín přináší rozhovor s místopředsedou výboru pro obranu Pavlem Růžičkou (ANO). Tématem jsou programové priority v oblasti obrany a bezpečnosti.

Zásadním nejen předvolebním tématem jsou a budou výdaje na obranu. Nový závazek z Haagu hovoří o 3,5 %  až 5 % se započtením infrastrukturních výdajů, a současně se řeší otázka, do jaké míry má stát navýšení financovat na dluh, do jaké míry má tato priorita vést k úspoře v jiných kapitolách. Jak by podle Vašeho názoru měla budoucí vláda k otázce financování obrany přistoupit?

Nejsem přesvědčen o správnosti zmíněného nového závazku a především si nemyslím, že bychom v České republice vedli otevřenou politickou debatu, jejímž výsledkem by takové navýšení mohlo být. Vláda se přihlásila k požadavku, který vznesl americký prezident Trump, aniž by se příliš zabývala otázkou, kde má stát na obranné výdaje ve výši 5 % HDP vzít prostředky – těch pět procent HDP odpovídá bezmála pětině státního rozpočtu. Určitě budeme svědky závodů o to, aby NATO uznalo maximum výdajů na infrastrukturu – ale pak se ptám, jak nám má toto číslo zvýšit obranyschopnost. Nezpochybňuji, že armáda má vnitřní dluh a že potřebuje modernizaci i dlouhodobě udržitelné řešení personální situace i s ohledem na nové Capability Targets. To bude stát nějaké peníze. Ale jsem přesvědčen o tom, že v současné době směřuje do obrany prostředků dost a hlavním problémem je z mého pohledu účelnost jejich vynakládání.

Jsme v současnosti svědky řady zvláštních zakázek Ministerstva obrany. Nejde jen o drahé polní kuchyně od firmy bývalého politika ODS, akvizice vozidel Supacat bez soutěže, neschopnost reklamovat nevyhovující balistické vesty, batohy pořizované u slovenské firmy, vyrobené v Číně, které uvízly v Rusku, a řada dalších. A ty v žádném případě nepřispívají k tomu, aby veřejnost byla rychle rostoucím výdajům na obranu nakloněna. Nová vláda musí udělat vše proto, aby zakázky na obraně byly transparentní, nezpochybnitelné, opřené o jasnou koncepci. A k obranným výdajům musí přistoupit důsledně v kontextu dalších výdajů státního rozpočtu.

Pro efektivitu vynakládaných prostředků je klíčová souhra a soulad mezi civilní a vojenskou částí rezortu obrany, mezi ministrem či ministryní obrany a náčelníkem generálního štábu. V tomto období jsme byli svědky řady situací, které by šlo označit za nesoulad až konflikt, a které byly tématem veřejné diskuse. Při vědomí, že nelze zaručit shodu za všech okolností, lze přinejmenším očekávat, že napříště budou spory urovnávány za zavřenými dveřmi?

Nejen očekávat, to je třeba přímo požadovat. Žádný vztah není ideální. Problémy se mohou vyskytnout. Je tu jasná politická odpovědnost ministra obrany, který přichází s nominací náčelníka generálního štábu. A zdůraznil bych ještě jednu věc – armáda má být apolitická. Zcela zbytečné problémy vznikají především tím, když se začne náčelník generálního štábu vyjadřovat k politice a účastní se politické diskuse, to není jeho role.

Pro obranyschopnost České republiky a zejména pro zajištění potřeb ozbrojených sil v době krize je klíčová rovněž role domácího obranného průmyslu. Měla se by příští vláda v maximální možné míře zasazovat o co nejvyšší podíl domácího průmyslu na těch strategických zakázkách, u nichž z definice věci musí být dodavatelem zahraniční společnost?

Domácí výroba přináší řadu benefitů. Peníze zůstávají v naší ekonomice, projekty mají multiplikační efekty. Je zajištěna bezpečnost dodávek i pro období krize, kdy se může velmi snadno stát, že zahraniční dodavatel nebude moci svým závazkům z řady objektivních důvodů dostát. Naprosto klíčové je, aby tam, kde pořizujeme techniku, kterou české firmy nevyrábějí, se podíl domácího průmyslu týkal těch součástí projektu, které mají vysokou přidanou hodnotu a jsou náročné na kvalifikovanou pracovní sílu. Tím se mohou české firmy dostat k know-how, které následně mohou uplatňovat a posilovat pozici českého průmyslu na trhu. Toto vše musí mít ministerstvo obrany na paměti a musí do procesu stanovování průmyslové spolupráce promlouvat velmi intenzívně. Ne tak, jak jsme viděli v tomto období například u BVP, kde byla tato klíčová otázka ponechána plně v rukách dodavatele. Ten přirozeně sleduje své vlastní zájmy a maximalizuje svůj vlastní zisk. To není v principu nic špatného, ale je třeba s tím počítat – a prosadit české zájmy.

Závazek z roku 2017, vybudovat moderně vyzbrojené brigádní úkolové uskupené těžkého typu, se k 1. lednu 2026 nepodaří realizovat. Došlo k průtahům při nákupu BVP, ale také tanků. Byla odložena akvizice samohybných minometů, a jen velmi pomalu se začínají řešit otázky například mobilní pozemní PVO a protidronové obrany. Po zásadních investicích do vzdušných sil (nákup F-35, nákup vrtulníků, dopravních letounů), měla by příští vláda dotáhnout modernizaci výzbroje tzv. těžké brigády, a tento letitý dluh smazat?

Mechanizované brigády jsou páteří armády a jsou klíčové pro obranu teritoria České republiky a spojenců a modernizace jejich výzbroje musí být jasnou prioritou ministerstva obrany. Byli jsme svědky nekoncepčních kroků jako bylo odsunutí akvizice samohybných minometů za rok 2030, nebo nevysvětlených průtahů ve věci nákupu tanků, o nichž bylo rozhodnuto, jak je rovněž dnes v rezortu bohužel obvyklé, od stolu a bez soutěže. Tyto a další problémy se podepisují na stavu výzbroje těžké brigády, to má zase dopady na motivaci stávajících vojáků i na zájem nováčků do armády vstoupit. Mladá generace logicky očekává, že bude zacházet se systémy, které jsou na úrovni doby, což jsou stále jen převážně plány na papíře.

Mobilní prostředky PVO armáda dlouhodobě podcenila. Teď se mají, opět bez soutěže, pořizovat vozidla MARS, ale důležité budou zbraně schopné efektivně a ekonomicky efektivně bojovat proti menším dronům, to znamená schopné střílet programovatelnou munici, nejen drahé řízené střely. Zatím se o tom u nás příliš nemluví, i když v okolních armádách a na Ukrajině jsou takové prostředky prioritní. A nesmíme u toho zapomínat na personální otázky, protože koupit techniku je jedna věc, ale mít dostatek motivovaných vojáků, kteří ji budou umět obsluhovat, je další věc.

Obraně, vnější bezpečnosti, je věnována velká pozornost, a to zejména s ohledem na zhoršenou bezpečnostní situaci. Vnitřní bezpečnost je ovšem neméně důležitou oblastí. Je na místě uvažovat o pevném stanovení minimálních výdajů na vnitřní bezpečnost po vzoru obrany, jejich stabilitě, a obecně trvat na vyváženém přístupu vlády k vnější i vnitřní bezpečnosti, například proto, aby si jednotlivé sbory vzájemně nekonkurovaly na trhu práce?

Pevné stanovení výdajů na vnitřní bezpečnost by bylo asi složité. Některé oblasti se různě překrývají a doplňují a nebylo by asi jednoduché stanovit přesně a účelně, co z pevně stanovených prostředků na vnitřní bezpečnost platit. Vyvážený přístup k obraně a bezpečnosti je pochopitelně klíčový požadavek. V tomto období jsme viděli spíše v tomto ohledu chaos a soupeření vnitra a obrany o to, který ministr dá vojákům, nebo policistům před volbami víc peněz. Když jsme navrhovali navýšení platů vojáků my, mávla nad tím koalice rukou. Jak jsem už řekl, otázky personální naplněnosti útvarů jsou klíčové, a příslušné rezorty musejí svůj postup koordinovat. Do lidí je třeba investovat neustále. Ne jen několik měsíců před volbami a stylem „daj-li medaili, nedaj-li medaili“, jak jsme toho byli svědky.

Specifický bod, který navazuje na předchozí otázku, se týká také zmíněného přednostního využívání domácího obranného a bezpečnostního průmyslu. Mělo by se ministerstvo vnitra v maximální možné míře snažit pořizovat výzbroj a výstroj od domácích výrobců, a pokud možno unifikovat vybavení policistů a vojáků v těch oblastech, v nichž to je z hlediska operační interoperability, ale také ekonomických benefitů domácí produkce výhodné?

Tam, kde to jde a kde české firmy dokážou dodat požadované zbraně v požadované kvalitě zcela určitě ano, i když je to podle mého názoru utopie. Stačí se podívat, jak koordinuje akvizice sama obrana - představa, že je bude koordinovat ještě s vnitrem, je krásná, ale bojím se, že nereálná. Jinak existují samozřejmě výjimky, speciální jednotky například, ale obecně unifikace výzbroje jistě může přinášet ekonomické výhody jako množstevní slevy při centralizovaných nákupech a všechny benefity domácí produkce, o kterých jsme už mluvili. Zároveň je třeba mít na paměti, že ministerstvo vnitra je v trochu jiné pozici než ministerstvo obrany a může narážet na legislativní překážky hlavně na evropské úrovni. Je to téma, kterým by se nová vláda měla zabývat a najít vhodná řešení.

Jednou ze zásadních potřeb armády sledujeme v přímém přenosu - výrobu a zásobování municí, především dělostřeleckou municí. Měla by budoucí vláda udělat maximum proto, aby umožnila rozvoj domácí výroby munice a střeliva, a v zahraničí ji pořizovala jen v tom případě, kdy domácí kapacity nepokryjí domácí potřebu AČR?

Ano. Domácí kapacity jsou zásadní ekonomicky i z hlediska bezpečnosti dodávek v době krize. I ten nejbližší spojenec bude, když bude nejhůř, uspokojovat především své vlastní potřeby. Munice a střelivo jsou mimořádně důležité produkty, a disponovat vhodnou kapacitou jejich výroby je v klidnějších dobách zásadní strategickou otázkou. Jako se vším, v zahraničí nakupujme to, co se u nás nevyrábí, a dělejme vše pro podporu domácího průmyslu, abychom zajistili co největší soběstačnost.

Původní cíle AČR v oblasti početních stavů hovořily o 30 tisících profesionálů a 10 tisících aktivních záložníků k roku 2030. To bude při současném tempu odchodovosti a náborů přes nedávné navýšení platů a příspěvků velmi náročným úkolem. Co by měla budoucí vláda dělat, aby ozbrojené síly v tomto ohledu podpořila?

Základem je již opakovaně zmíněná koncepčnost ve věci podmínek služby, v tomto případě u armády. Tato vláda udělala zásadní chybu, když se svým tzv. konsolidačním balíčkem zmrazila vojákům platy a odebrala jim některé benefity. To se projevuje vyšší odchodovostí. A nedostatečnými nábory. Naše armáda patří v Evropě k těm věkovým průměrem nejstarším vůbec. Ministerstvo a generální štáb musejí vytvářet takové podmínky, aby v armádě udrželi zkušené vojáky, a současně aby byla služba atraktivní pro mladou generaci. Zbavit armádu zbytečné byrokracie na všech úrovních, zajistit, že budou vojáci sloužit s moderní technikou, výstrojí a výzbrojí, garantovat odpovídající platy a benefity, díky nimž může být armáda – a ostatní bezpečnostní sbory – konkurenceschopné na trhu práce.

Zmínili jsme rostoucí význam bezpilotní techniky na moderním bojišti. V České republice existuje řada výrobců osvědčených řešení, probíhá výzkum a vývoj prostředků, přesto Armáda České republiky spoléhá především na zahraniční dodavatele. Měla by budoucí vláda více dbát o podporu domácího průmyslu i v tomto specifickém odvětví?

Jednoznačně ano. V České republice skutečně je řada úspěšných firem, které rozvíjejí skvělé projekty, plně konkurenceschopné ve světě. Armáda by jim měla věnovat plnou pozornost, využít jejich zkušeností a know-how, a umožnit nebo usnadnit tak další výzkum a vývoj.

Tagy