Pavel Tůma (PRO): 5 % HDP na obranu je chiméra. Klíčem je revize zakázek a podpora domácího průmyslu

Security Magazín přináší rozhovor s Pavlem Tůmou (PRO), náměstkem primátora města Chomutov a kandidátem do PSP za SPD v Ústeckém kraji. Tématem jsou programové priority v oblasti obrany a bezpečnosti.

Zásadním nejen předvolebním tématem jsou a budou výdaje na obranu. V ČR uzákoněné v minimální výši 2 % HDP, nový závazek z Haagu hovoří o 3,5 %  až 5 % se započtením infrastrukturních výdajů, a současně se řeší otázka, do jaké míry má stát navýšení financovat na dluh, do jaké míry má tato priorita vést k úspoře v jiných kapitolách. Jak by podle Vašeho názoru měla budoucí vláda k otázce financování obrany přistoupit?

Přistoupit by k této otázce vláda měla, stejně jako ke všem ostatním, s plnou zodpovědností. A především s vědomím, že když na něco nemáme, je bláhové to komukoli slibovat. A ještě ke všemu bez mandátu. Nejsem si vědom, že by u nás proběhla před tím závazkem, o kterém mluvíte, nějaká celospolečenská diskuse o tom, co vlastně v tomto ohledu můžeme a potřebujeme, a za jakou cenu. Tak je to ostatně u současné vlády se vším, a nejen u naší vlády – na úrovni Evropské unie je to ještě násobně horší – nikdy se nikdo neptá, jaké budou důsledky, jaká bude cena.

Tato vláda šermuje prioritami. Vše je pro ni priorita. Podle závazku 5 % HDP je tedy nezpochybnitelné, že platit peníze na obranu opravdu chce. Jaké peníze? 5 % HDP je dnes více než 20 % výdajů státního rozpočtu. Je to přes 400 miliard korun! Přitom ministerstvo má problém efektivně utratit stávající 2 %, což každý vidíme. Utrácejí se horentní sumy za železo, ale do lidí, což je a vždy bude to nejcennější, co naši armádu tvoří, se investují peníze až těsně před volbami se zřejmou představou, že si vojáky koupí.

Obrana státu je jedním z jeho základních úkolů. Stát si musí ale říct, na co všechno chce peníze mít. A teprve poté posilovat prioritní kapitoly. Zmíněných 5 % HDP do roku 2035 je naprostá chiméra. Podfinancovaná obrana za poslední desítky let je obrovský problém. Podezřelé zakázky jsou další problém, neefektivní výdaje. Podle našeho názoru má obrana v současnosti peněz více, než které dokáže utratit.

Klíčem k posílení obranyschopnosti není sypání dalších stovek miliard do černé díry, ale kontrola, revize běžících zakázek, ucpání děr, zajištění dobrých služebních podmínek vojáků, a napřít úsilí do modernizace a přípravy na budoucí hrozby, ne na minulou válku.

Pro obranyschopnost České republiky a zejména pro zajištění potřeb ozbrojených sil v době krize je klíčová rovněž role domácího obranného průmyslu. Měla se by příští vláda v maximální možné míře zasazovat o co nejvyšší podíl domácího průmyslu na těch strategických zakázkách, u nichž z definice věci musí být dodavatelem zahraniční společnost?

Jak jsem už řekl, zásadní je efektivita armádních nákupů, a to včetně efektivity ekonomické. Cokoli dokáže český průmysl vyrobit, měla by naše armáda pořizovat doma. A to se týká také zahraničních zakázek všude tam, kde domácí dodavatel není a být nemůže, protože danou techniku u nás nikdo nevyvíjí a nevyrábí. Mám teď na mysli třeba různé sofistikované protiletadlové systémy – náš průmysl dělá fantastické radary například, ale řízené střely nebo rychlopalné kanóny, zřejmě zatím, ne.

Zásadní je dát práci českým lidem, aby český stát české daně nevyváděl zbytečně do zahraničí. A zároveň z nás nedělat montovnu a nenechávat zde jen levnou mechanickou práci. Před druhou světovou válkou byl náš obranný průmysl na světové špičce, dere se tam znovu a je to příležitost pro celou zemi. Máme šikovné a chytré lidi, dejme jim maximální příležitost. Podpořme zaměstnanost. Možná to paní ministryni v Praze netrápí, ale my na severu o tom víme své. Vyžaduje to schopnost vyjednávat, a to velmi tvrdě, s nejvlivnějšími zahraničními zbrojovkami. Jinými slovy schopnost bít se za český zájem. Tato vláda v tomto ohledu naprosto selhala. Stačí se podívat na směšná 4 % českého podílu na výrobě tanků Leopard. Více než 96 % českých peněz půjde jinam.

Obraně, vnější bezpečnosti, je věnována velká pozornost, a to zejména s ohledem na zhoršenou bezpečnostní situaci v důsledku pokračující ruské agrese proti Ukrajině. Vnitřní bezpečnost je ovšem neméně důležitou oblastí. Je na místě uvažovat o pevném stanovení minimálních výdajů na vnitřní bezpečnost po vzoru obrany, jejich stabilitě, a obecně trvat na vyváženém přístupu vlády k vnější i vnitřní bezpečnosti, například proto, aby si jednotlivé sbory vzájemně nekonkurovaly na trhu práce?

Tato vláda se zachovala proradně nejen vůči vojákům nebo policistům, ale třeba i učitelům, kterým slíbila 130 % průměrné mzdy. Jak říkáte, vnitřní a vnější bezpečnost jsou spojené nádoby, a nejde jednu posilovat na úkor druhé. Ministerstva obrany a vnitra jednoznačně musejí postupovat ve vzájemné shodě a je odpovědností premiéra, aby se ministři dokázali dohodnout. To šílené mediální přeplácení tu vojáků, tam policistů před volbami, bylo nedůstojné armády, policie i státu jako takového.

Ale neomezoval bych to jen na vojáky a policisty. Na jedné lodi s nimi jsou profese jako hasiči, jako záchranáři, jako vězeňská služba, celníci. To všechno jsou lidé, k nimž se upínají naše naděje v době krize nebo problému, který je potřeba vyřešit. A když je klid, máme tendenci na ně zapomínat, přehlížet je. Aby u všech těchto sborů měli šanci sloužit lidé za dobrých podmínek, musí pro ně vláda takové podmínky vytvářet. Lidé musejí být na prvním místě. Včetně všeho, co ke své službě potřebují. Musíme zastavit plýtvání veřejnými prostředky.

Specifický bod, který navazuje na předchozí otázku, se týká také zmíněného přednostního využívání domácího obranného a bezpečnostního průmyslu. Mělo by se ministerstvo vnitra v maximální možné míře snažit pořizovat výzbroj a výstroj od domácích výrobců, a pokud možno unifikovat vybavení policistů a vojáků v těch oblastech, v nichž to je z hlediska operační interoperability, ale také ekonomických benefitů domácí produkce výhodné?

Zcela jednoznačně ano. Jde o zmíněnou ekonomickou efektivitu i podporu domácího průmyslu. Ušetřeme díky centrálním nákupům výzbroje i výstroje, kterou české firmy umějí vyrábět, exportují své produkty do celého světa, tak proč by měla česká armáda nebo česká policie dávat přednost něčemu ze zahraničí. Společné nákupy pro všechny ozbrojené složky jsou logické, sjednocení výzbroje u těch útvarů, kde to má smysl, jednoznačně ano. A ušetřené peníze dejme na bezpečnost pro občany, tedy především na to, aby byla třeba policie více vidět v ulicích. Moc dobře vím, že bezpečnost lidi v Ústeckém kraji velmi trápí.

Tagy