Perun pro speciální jednotky a začarovaný kruh jeho problémů

Perun pro speciální jednotky a začarovaný kruh jeho problémů
18 / 03 / 2019, 18:30

Na základě výsledků výběrového řízení před rokem Ministerstvo obrany objednalo čtyři vozidla Perun určená pro speciální síly české armády. Jejich výrobce, přeloučská společnost SVOS, tehdy nabídla vozy za nejnižší cenu, další uchazeči se kvůli zadaným parametrům do výběrového řízení buďvůbec nepřihlásili, nebo byli vyřazeni kvůli nesplnění podmínek.

Vozidla Perun měla být armádě dodána už v listopadu minulého roku, ale během vojskových zkoušek vyšlo najevo, že stroje nesplňují specifikace dané výběrovým řízením. Přitom už v době objednávky v březnu 2018 ministerští úředníci i zástupci výrobce tvrdili, že Perun vznikl na přání budoucího uživatele, tedy 601. skupiny speciálních sil, přesně podle parametrů odpovídajících požadavkům této jednotky a podle specifikací armády daných výběrovým řízením. V této souvislosti je nutné ještě připomenout, že Perun v březnu 2018 existoval pouze jako projekt na papíře, reálné vozidlo v době podpisu objednávky za 94,5 miliónu korun nikdo ani neviděl.

Přetížený Perun, nedodržení zákonných podmínek – žádný problém?

Jednou z podmínek obsažených ve výběrovém řízení byla maximální hmotnost vozidla pro speciální jednotky činící 12 tun. Už při podnikových a kontrolních zkouškách se ukázalo, že Perun váží 13 tun, a to bez vojáky požadovaného vybavení a výzbroje. Nesplňoval tedy jeden ze zásadních bodů zadávací dokumentace pro výběrové řízení, tedy jeden z parametrů podmiňujících homologaci vozidla. Přesto bylo vozidlo připuštěno i do vojskových zkoušek, během nichž se ukázalo, že po instalaci a naložení dalšího vybavení potřebného pro činnost posádky vzrostla váha Perunu o dalších 700 kg. Po absolvování všech zkoušek tak měl v listopadu minulého roku do výzbroje armády přijít vůz, který překračoval hmotnostní limit obsažený v dokumentaci pro výběrové řízení o plných 1700 kg.

To se nestalo a velení armády prodloužilo lhůtu pro dokončení vojskových zkoušek do června tohoto roku. Je až s podivem, že Jaroslav Černý, ředitel společnosti SVOS, na jednu stranu přiznává, že Perun nesplňuje hmotnostní limit daný výběrovým řízením, ale na druhou stranu tuto skutečnost bagatelizuje jako „malý kamínek“, který se vyskytl během vojskových zkoušek. Přitom právě hmotnostní limit byl jedním ze zásadních podmínek výběrového řízení, díky kterému se řada konkurenčních firem vůbec nepřihlásila. Jediným soupeřem se tak stal státní podnik VOP CZ, který byl ale během hodnocení nabídek z výběrového řízení vyřazen právě proto, že jím nabízené vozidlo nesplňovalo požadované technické parametry.

Ředitel Černý dokonce prohlásil, že podle něj je daleko důležitější chránit životy lidí a zvýšit užitnou hodnotu vozidla než se bavit o nějaké hmotnosti. Nikdo nezpochybňuje, že vozidla pro speciální jednotky mají chránit životy a mít vysokou bojovou a užitnou hodnotu. Jde ale o to, že při výběrových řízeních se musejí dodržovat zákony České republiky a pravidla, jež jsou daná pro výběrová řízení a zakázky financované z veřejných peněz. Zákonné podmínky výběrového řízení Perun jednoznačně neplní, což svými slovy potvrzuje i ředitel SVOS, přesto v tom nevidí problém. Dokonce tvrdí, že za přetížení vozidla a překročení hmotnostního limitu vlastně může armáda, údajně kvůli svým dodatečným požadavkům.

Skutečnost je ovšem taková, že Perun hmotnostní limit neplnil již od začátku v době podnikových a kontrolních zkoušek. V takovém případě ale nastává nutnost opětovné homologace vozidla, a tedy i opakovaného podrobení se kontrolní zkoušce. Pokud jí neprojde, nemůže být připuštěno do zkoušek vojskových. Navíc tvrzení ředitele SVOS, že hmotnost Perunu narostla přes limit daný výběrovým řízením dodatečně údajně na základě požadavků armády, odporuje zákonné povinnosti neměnit parametry předmětu zakázky během jejího plnění. Je tedy nasnadě otázka, zda v případě zakázky na vozidla Perun probíhá vše podle zákonů České republiky, a jestli nejsou podmínky výběrového řízení dodatečně měněny tak, aby je vybraný uchazeč nakonec mohl splnit.

Poloviční dojezd, žádné zkoušky odolnosti v Česku

Velmi zajímavá je i rekce společnosti SVOS na rozhodnutí velení armády posunout datum ukončení vojskových zkoušek a na kritiku problémů spojených s vozidlem Perun. V druhé polovině února tohoto roku uspořádala firma prezentaci vozidla, které je oficiálně stále ve vojskových zkouškách, pro novináře. Právě tam zazněly výroky z úst představitelů firmy, které se snažily relativizovat a bagatelizovat mimo jiné problém s překročením hmotnostního limitu.

Novináři se ale už nedozvěděli další skutečnost, která vyšla najevo během vojskových zkoušek a souvisí s hmotností Perunu. Výrazné přetížení vozidla totiž má za následek vyšší spotřebu paliva a tím markantní snížení dojezdu. Perun místo výrobcem deklarovaných až 700 km dosahuje s výzbrojí, plným vybavením a kompletní posádkou sotva polovičního dojezdu. To je mnohem méně, než armáda požaduje a neplnění tohoto parametru je dalším zásadním problémem, který snižuje bojovou hodnotu vozidla a zásadním způsobem limituje možnosti jeho operačního nasazení.

Jedním z důvodů, proč Ministerstvo obrany vypsalo výběrové řízení na nová vozidla pro speciální síly, byla snaha pořídit stroje balisticky a protiminově mnohem lépe chráněná, než jsou dosud požívané vozy na podvozku Land Rover Defender.I v tomto ohledu však Perun představuje dosti problematickou techniku. SVOS totiž deklaruje provedení zkoušek odolnosti v zahraničí bez toho, aby doložil reálný průběh zkoušek i způsob jejich realizace. Přitom Ministerstvo obrany vždy doposud požadovalo zkoušky úrovně balistické a protiminové ochrany do výzbroje nově zaváděných vozidel certifikované českou národní autoritou.

Tou je státní podnik Vojenský výzkumný ústav, který uděluje certifikační osvědčení odolnosti vozidel na základě zkoušek provedených v souladu s požadavky STANAG 4569/AEP-55. A jasně říká, že vozidlo určené ke zkouškám musí být kompletně vybavené a musí odpovídat svým provedením včetně ergonomie, konstrukce, materiálu a hmotnosti vozidlům, která budou po udělení certifikace zákazníkovi dodávány. Stejně tak musí zkoušené vozidlo mít podvozek a systém pérování odpovídající vozidlům dodávaným zákazníkovi a při zkouškách musí být zatíženo na danou provozní hmotnost. To ale Perun nemohl při zkouškách v žádném případě plnit, když se až u vojskových zkoušek zjistilo, že je v plné konfiguraci přetížen o celých 1700 kg.

Je přinejmenším zvláštní, že se výrobce Perunu rozhodl pro zkoušky v Německu s tím, že jde o prověřenou zkušebnu splňující všechny normy NATO. A to navzdory skutečnosti, že akreditovaná zkušebna splňující stejné normy je i v Česku, ta navíc spadá právě pod Ministerstvo obrany ČR a nad zkouškami by tak měli dohled specialisté z Vojenského výzkumného ústavu, tedy odpovídající národní autority. Perun ve stávajícím provedení ale díky postupu výrobce nedisponuje žádnými certifikačními osvědčeními o jeho odolnosti odpříslušné autority. Pokud by tedy byl přijat do výzbroje, šlo by o bezprecedentní krok, který nemá obdobu.

SVOS navíc nepředložil protokoly o průběhu a charakteru zkoušek v německé zkušebně, není tedy ani jasné, zda byl Perun testován po stránce balistické a protiminové odolnosti jako celek, nebo šlo jen o dílčí zkoušky některých komponent vozidla, což by bylo v případě techniky pro nejelitnější útvar české armády nepřijatelné. Není také jasné, zda došlo na testy s pomocí zkušebních figurín a senzorů, které by doložily odpovídající úroveň ochrany posádky vozidla během výbuchů či postřelování, což je u otevřené koncepce Perunu klíčové.

Logistika a přepravitelnost vzduchem – další potíže?

Speciální jednotky potřebují pro své operace vysoce mobilní, flexibilní a dobře vyzbrojené stroje kdykoliv nasaditelné do akce. To však vyžaduje i velmi dobře zabezpečenou logistiku a servisní podporu. Z toho pohledu mohou čtyři existující Peruny představovat problém. Jde o unikáty, které nikde jinde ve světě nejsou ve výzbroji, neexistuje pro ně žádná servisní síť. Veškeré potřebné náhradní díly by musely do místa nasazení prostějovských speciálů putovat z České republiky a jejich doprava by byla většinou závislá na přepravních kapacitách zahraničních armád. Větší poškození by pak vyžadovalo přepravit vozidlo k servisnímu zásahu zpět do Česka, což by znamenalo oslabení bojeschopnosti jednotky. Je tedy otázkou, proč Ministerstvo obrany zvolilo cestu zcela nového a nevyzkoušeného stroje s ojedinělou konstrukcí.

Není také úplně jasné, jak byly při stavbě Perunu zohledněny požadavky na mobilitu a flexibilitu. U zahraničních speciálních jednotek se k přepravě jejich vozidel používají vrtulníky CH-47 Chinook. Ty sice česká armáda nevlastní, ale právě ony by byly hlavním podpůrným prostředkem prostějovských speciálů v případě nasazení ve společných operacích se spojenci. A právě Perun by pro CH-47 představoval problém. Chinook je schopen unést náklad o váze přes 12 tun, ale jen za předpokladu, že nese menší množství paliva, což zmenšuje akční rádius, a navíc výkon motorů v takovém případě již nedovoluje nasazení ve vyšších nadmořských výškách. Z toho je zřejmé, že Perun by mohl být přepravován CH-47 jen v případě, že by byl zbavenznačné části nebo veškerého vybavení a výzbroje. To ale vylučuje, že by příslušníci 601. skupiny speciálních sil mohli s Perunem po přistání v oblasti nasazení okamžitě vyrazit do akce. Tato skutečnost je zcela v rozporu se způsobem nasazení speciálních sil armád NATO. Není ani jasné, zda by mohl být Perun převážen uvnitř trupu CH-47. Zdá se totiž, že rozměrové rezervy jsou tak malé, že je to téměř vyloučeno z hlediska bezpečnostních norem, ani nosnost nákladní rampy vrtulníku není podle všeho dimenzována tak, aby Perun byla schopna zvládnout.

Nelze se ubránit dojmu, že zakázka na pořízení vozidel Perun představuje typický problém nákupu techniky pro AČR v posledních desetiletích. Ministerští úředníci totiž většinou vybírají techniku na základě papírových podkladů, aniž ji kdokoliv kompetentní uvidí na vlastní oči, natož aby se reálně testovala a porovnávala před podpisem zakázky. V případě Perunu dokonce šlo o techniku, která ani ve skutečnosti neexistovala. Jak známo, papír snese všechno, a když něco později neodpovídá skutečnosti, následuje snaha skutečnosti papír přizpůsobit. Přesně to ale co zákony České republiky zakazují.

Tagy článku