foto: My News24, CC BY 3.0 /Dobrovolníci pluku Azov
Kořeny pluku, mnohdy stále nazývaný Batallion, tedy prapor, sahají do roku 1982, kdy charkovští ultras založili skupinu Sekce 82. V únoru 2014 během ukrajinské krize, kdy zde bylo aktivní separatistické hnutí, Sekce 82 okupovala v Charkově administrativní budovu a sloužila jako jednotka sebeobrany. Krátce na to byla transformována na policejní jednotku zvláštního určení zvanou „Východní sbor“.
V roce 2014 byla jednotka opět transformována na Batallion Azov. Je znám propagací ukrajinského nacionalismu a má velmi blízko k neonacismu. I proto udržuje mezinárodní vztahy z pravicově extremistickými organizacemi v Evropě i ve světě a rekrutuje zahraniční bojovníky i z USA. V současnosti by zde mělo být zastoupeno až 22 zemí. Jednotka má i své politické křídlo zvané Národní sbor.
Psali jsme
”Obdivuji Putina za trpělivost s tou ukrajinskou fašistickou chátrou… střílet na školy, školky, nemocnice a další ryze civilní objekty...
Právě kvůli extrémistickým postojům včetně propagace „nadřazenosti bílé rasy“ a podezření z mučení a válečných zločinů rozhodl americký Kongres opakované o zákazu jakékoliv pomoci dnes pluku Azov a zároveň zvažoval zařazení pluku na seznam teroristických organizací. Pluk Azov byl nasazen nyní bojích o Kyjev, Charkov a Mariupol, ale jeho první nasazení bylo v roce 2014 proti separatistům v Doněcku, Donbase a u Mariupolu. A právě v této době byl plošně zaznamenán znak pluku Azov odpovídající runovému znaku Wolfsangel, pohanskému znaku, jenž však používala i 2. SS divize Das Reich. Vedení Azov však tvrdí, že jedná o I a N – první písmena slov Idea of Nation, což se zdá málo důvěryhodné, protože obzvláště nacionalisté nebudou psát latinkou a anglicky, když mají svůj jazyk a písmo.
Pluk Azov byl dlouhodobě finančně soběstačný, a to v době, kdy byl ministrem vnitra Arsen Avakov. Avakov, jenž byl mimochodem guvernérem charkovské oblasti, nechal pluk začlenit do ukrajinské Národní gardy, tím ho legitimizoval a zajistil mu prostředky. Jednotka se dále rozrůstala a nabírala zahraniční bojovníky. Stav měli tvořit z 50 % východu – Ukrajinci a 50 % cizinci, ze Švédska, Španělska, Itálie, Kanady, Francie, Běloruska, Německa a Ruska a jak již bylo uvedeno, údajně i z USA. Středisko SOUFAN uvádí, že v letech 2014-2019 se stav navýšil na 50 000 příslušníků ze 17 zemí. Právě schopnost komunikace se zahraničím a rychlost nabírání extremisticky orientované bojovníky vedlo k onálepkování Ukrajiny jako bašty neonacismu.
Za úspěchem s náborem zahraničních bojovníků by měla stát mluvčí vedoucí kanceláře zahraničních vztahů pluku Azov Olena Semejaka. Zúčastnila se mnoha konferencí nebo setkání organizovaných pravicově extremistickými organizacemi, lze jmenovat Casa Pound v Itálii, Německá národně demokratická strana, měla přednášku na Scandza Forum ve Švédsku společně Merkem Colletem, jenž je neonacistickým aktivistou z britské Národní strany. Azov též jednal s různými americkými organizacemi. Ale něco je příliš i na Ukrajinu, a to, když v USA sídlící neonacistická skupina Atomwaffen Divission chtěla na Ukrajině založit pobočku a připojit se k Azov, ukrajinská vláda je deportovala. Azov se snažil protlačit své politické křídlo do voleb a parlamentu, ale nedosáhli požadovaný počet procent.
Psali jsme
Ukrajina odmítla kapitulaci Mariupolu. Severně od Kyjeva probíhají těžké boje. Podle informací, které zveřejnilo britské ministerstvo obrany, se ruský...
Když před invazí na Ukrajinu ruský prezident Putin hovořil o denacifikaci, bylo to směrováno na Azov, ale obecné prohlášení zasáhlo všechny Ukrajince. Olena Semenjaka viděla nasazení pluku jako příležitost zviditelnit Azova zvýšit i jeho možný budoucí politický vliv. Ještě před invazí zahájil Azov intenzivní výcvik civilistů v Mariupolu, v Kyjevě se zúčastnilo 350 osob. Předmětem výcviku byla zdravotnická příprava, přežití, evakuace a samozřejmě výcvik se zbraněmi. Obdobně jako v roce 2014, kdy ukrajinská vláda vyhlásila budování „Teritoriálních obranných sil“, Prezident Zelenskyj nyní vyhlásil formování „mezinárodní legie“, čímž opět dostal Azov oficiální status a z evropských a dalších zemí mají možnost oficiálního zapojení do jednotky a bojů. K 6. březnu se mělo hlásit 16 000 zahraničních dobrovolníků, ale lze těžko ověřit, kolik se jich skutečně k Azov přidalo. Jisté však je, že vyznávají stejné hodnoty jako Azov.
Kdo jsou hlavní představitelé Azov:
- Andryj Byletsky – zakladatel, později skupinu opustil, byl uvězněn, ale následně se stal až do r.2019 členem parlamentu
- Ihor Mosijčuk – jeden ze zakládajících členů, byl zástupcem velitele. Později též skupinu opustil a byl uvězněn za pokus o bombový útok na sochu Lenina. Po propuštění se připojil k Radikální straně, za níž zasedal v parlamentu do r.2019, kdy ztratili všechny místa.
- Oleh Odnoroženko – zástupce velitele
- Ihor Michailenko – vrchní velitel po odchodu Byletského do parlamentu, pak se připojil k Národní Milici
- Maxim Zhorin – krátce velitel skupiny a do r.2017 mluvčí
- Olena Semenjaka – mluvčí a vedoucí politického křídla Národní Sbor
- Denis Prokopenko – od února 2022 dozoruje skupinu v Mariupol
Semenjaka měla představit v prohlášení pro Nordic Resistance Movement vizi Azov, a tou je převzít kontrolu nad Ukrajinou. Konkrétně měla prohlásit, že „získáme moc, a to buď cestou parlamentu, nebo jinými prostředky“. Toto prohlášení vyvolává vzpomínky na 30. léta v Německu. Azov již potřebuje jen hnědé košile. To, že Azov jako první vystoupil vojensky proti separatistům i ruské armádě, mu získává kladné body. Jsou to dvě strany jedné mince, a ani jedna není hezká. Do bojů se zapojují zahraniční extremisté ve vysokých počtech a je otázkou, zda na Ukrajině pak zůstanou nebo odejdou. A pak je to, že díky vojenskému nasazení získává Azov postupně přívržence a sympatizanty i na domácí politické scéně. Semenjaka to jednou uvedla, postupují pomalu, ale kontinuálně vzhůru.
Doporučujeme
Již měsíc čelí Ukrajina ruské invazi, která není zdaleka tak úspěšná, jak Kreml propagandistickým způsobem stále vykresluje. Zejména prokremelské, komunistické,...
Když Putin hovořil o denacifikaci, zřejmě měl volit jinou rétoriku a prostředky, než poslat tam tanky a obvinit všechny Ukrajince. Ale v tomto konkrétním případě měl pravdu a interní hrozba pro Ukrajinu roste. Stejně jako v Německu nebo Itálii, nacismus a fašismus pomalu a plíživě nabývaly na síle, všichni to viděli a nikdo to neřešil. A pak se dostali k moci demokratickou cestou – ve volbách. Jaké byly následky není zapotřebí připomínat. Snad se to Ukrajině nevymkne z ruky.
Zdroj: cisac.fsi.stanford.edu
Tagy