foto: Redakce SM/Podcast SM s Jaromírem Zůnou
Ministr obrany Jaromír Zůna v rozhovoru pro Security Magazín popisuje rekordní nábor do armády, vyšší rozpočet na příští rok a návrat k obraně teritoria. Podle jeho slov rozhoduje souběh platů, bydlení, kariéry i zhoršené bezpečnostní situace – a čas do roku 2030, než demografie začne pracovat proti státu.
Jaromír Zůna říká, že letošní nábor je výsledkem cílené priority: jen letos armáda získala 3 337 lidí a čistý přírůstek vojáků z povolání k 1. září činí 2 701, zatímco za předchozí čtyři roky to bylo jen 1 541; spolu s aktivní zálohou a dobrovolnými cvičeními má letos přísahat kolem 6 000 lidí. Úspěch přičítá dlouhodobé práci s mladou generací, stipendiím na technických školách, bytové výstavbě i tomu, že plat je jen jednou z motivací – vedle svobody rozhodování, osobního růstu a reakce na zhoršené bezpečnostní prostředí. Rozpočet 191 miliard korun (+36 miliard) má vyvážit personální výdaje s výcvikem a silně posílit investice, zejména protivzdušnou a protidronovou obranu, velení a řízení a autonomní systémy; 145 miliard z něj jde přímo armádě, takže klíčová odpovědnost za projekty přechází na Generální štáb. Dlouhodobý výhled do roku 2040 podle něj staví obranu na celkových silách – profesionálech, aktivní záloze a mobilizačním systému – a na celostní připravenosti státu, ne jen na expedičních operacích. Situaci vůči Rusku označuje za vážnou už nyní kvůli hybridním, kybernetickým a informačním útokům.
Vítám vás u podcastu Security Magazínu. Dnes si budeme povídat s panem ministrem obrany Jaromírem Zůnou. Dobrý den.
Dobrý den, vítejte.
Jsem velmi rád, že nás pan ministr přijal v prostorách Ministerstva obrany. Na úvod bych se zeptal: Léto začalo vlastně horkým tématem summitu v Ankaře. Jak jste strávil letošní léto?
Měli jsme takovou klasickou vládní dovolenou, čtrnáct dní. Týden jsme byli v Itálii u moře a zbytek v České republice, doma, a objížděli jsme známé.
Výrazným tématem v průběhu léta byl také úspěch v oblasti rekrutace Armády České republiky. Čemu přičítáte ta dobrá čísla a co může resort obecně, možná vláda České republiky jako celek, udělat pro to, aby ta čísla nejen zůstala tak dobrá, jaká jsou, ale do budoucna ještě rostla?
Já jsem si byl vcelku jistý, že letošní rok bude velmi příhodný a úspěšný, pokud jde o doplňování armády personálem. To nevyplývalo ani tak z nějakého názoru, ale spíš z dlouhodobých prognóz a předpokladů, které byly vytvořeny pro letošní rok. Jde nejen o to, že se tímto tématem zabýváme kontinuálně a dlouhodobě, vlastně už od spuštění projektu profesionalizace, ale také spolupracujeme s řadou externích pracovišť, která provádějí studie a analýzy toho, jakým způsobem se vyvíjí nejen demografický vývoj, ale i struktura společnosti a zejména postoje mladší generace, o kterou nám především jde a na kterou cílíme naše rekrutační úsilí.
V letošním roce organizujeme více než 700 akcí, které řadíme do kategorie rekrutačních nebo které propagují Armádu České republiky s cílem rekrutace. Další je celá skupina memorand, která máme podepsaná se středními školami poskytujícími vzdělávání v technických oborech – těch je 38 – a kde se chceme podílet na motivaci mladé generace, aby studovala technické obory. A jestli potom tito absolventi skončí v průmyslu, v obranném průmyslu, nebo eventuálně vstoupí do armády, v zásadě je nám jedno. Důležité je, že tahle technická schopnost a podpora našeho obranného průmyslu tady běží. My těm studentům platíme stipendium a je to pro ně docela významný příspěvek.
Rovněž máme memoranda s městy ohledně bytové výstavby, to znamená zkvalitňování podmínek pro službu a život vojáků. Já zítra pojedu do Jinců, kde dokončujeme bytovou jednotku, respektive obytný dům, který má 76 bytových jednotek, a ta věc se finalizuje.
Z toho všeho, co víme, vyplývá, že motiv ke vstupu do armády nebo to, o čem ten člověk uvažuje, není jen jeden prvek z celkové soustavy benefitů, ale vnímá to jako množinu. Třeba tolik diskutovaná výše platu, příjmu vojáků, je sice významný faktor, ale je to jen jedna proměnná a není až tak rozhodující. I ta externí pracoviště, která pro nás pracují, to kladou níže než na první místo. Takže jde o souběh věcí: schopnost samostatného rozhodování, možnost využít kariéru v armádě k dalšímu osobnímu růstu, k nějakým ambicím.
Já jsem před dvaceti lety publikoval text, kde jsem uváděl, že v podmínkách profesionální armády a tržní ekonomiky člověk vstupuje do armády, začíná svou kariéru v civilu a do armády vstupuje jen proto, aby ji opět v civilním životě mohl úspěšně zakončit. Je to založené na této představě. Tehdy jsme také společně s kolegy predikovali, že se ve vědomí, v povědomí mladých lidí ve společnosti bude snižovat spoleh na to, že budou dostávat speciální podporu v celé řadě věcí od státu, například vzdělání. Je to velice typické, protože nová, mladá generace, která nastupuje, se nechce vázat. Svoboda rozhodování je víc než kariéra. Chtějí si sami rozhodovat o tom, kam kariérně, z hlediska vzdělání a podobně, dospějí. Sami si to financují právě proto, aby si nemuseli vytvářet závazky vůči Ministerstvu obrany.
Je to celá škála věcí, která je velmi rozsáhlá, a potvrzuje se nám to, co jsme před deseti, patnácti i dvaceti lety predikovali. Skutečně to tak nastává, naše projekce byly správné. Z tohohle všeho se i utvářel náš názor, jakým způsobem přistupovat k doplňování armády v letošním roce po nástupu nového vedení Ministerstva obrany. Tímhle způsobem jsme si to nastavili a šli jsme těm věcem naproti. Udělali jsme z toho primární cíl, prioritu, a díky tomu se těch výsledků dosahuje.
Za uplynulé období posledních čtyř let počet vojáků z povolání vzrostl pouze o 1 541. My už v tuto chvíli, k dnešnímu dni, jen za letošní rok zrekrutovali 3 337 osob a mění se to každým dnem. Když odečtu k dnešnímu dni přírůstky a úbytky, počet vojáků z povolání se za letošní rok zvýšil o 2 701 k prvnímu září. To je velmi výrazný posun oproti tomu, co bylo dosaženo v předchozích čtyřech letech. Bylo toho opravdu dosaženo především tím, že jsme měli společně s kolegy poměrně jasno, jaké jsou podmínky, kudy se vydat, jaká opatření přijmout, a šli jsme této příležitosti naproti.
Říkám to a řeším to s kolegy tady i průběžně na poradách: Co neuděláme v následujících pěti letech, takzvaně neuděláme v oblasti doplňování personálem. Obtížně budeme po roce 2030 dohánět, protože tam už demografie pracuje velmi výrazně proti nejen armádě, ale všem složkám bezpečnostního systému státu. Proto je to priorita. Současně jsme také alokovali dostatečné finanční prostředky v rozpočtu k tomu, abychom mohli tyto nové lidi, ty zvýšené počty, jednak zaplatit, jednak také zabezpečit materiálem, výcvikem a dalšími potřebami. Byl to souběh věcí, ale je to priorita a řešíme to dnes a denně jako prioritu.
Ta intenzita naší činnosti je podle mě vidět. Já už jsem v lednu přijímal opatření ohledně posilování Vyškova tabulkovými místy, posilování toho systému. Ještě k dalším opatřením dojde v druhé polovině letošního roku. A samozřejmě do konce tohoto roku máme nějaké priority. První je samozřejmě rozpočet, druhá je plánování a ty hlavní řídicí procesy, které na ten rozpočet navazují. Jedním z nich je i personalistika. A poslední je zahájit proces adaptace systému přípravy personálu právě na ty nové podmínky. Říkám zahájit, protože to bude poměrně dlouhodobý proces.
Vnímáte také, řekl bych ze subjektivního pohledu nově nastupujících vojáků, jejich motivaci danou obecně zhoršenou bezpečnostní situací, o které se ve veřejném prostoru neustále hovoří, že to vnímají svým způsobem jako svou osobní reakci na tuto situaci?
Ano, dá se to takhle brát a k tomuto přičíst. Je to velmi významný faktor. Já jsem vždycky říkal, že nejsem skeptický, pokud jde o naši veřejnost, naši populaci, i tu mladou, která byla nazývána „sněhovými vločkami“ a podobně. Vždycky jsem říkal, že pokud by došlo k vážné krizi, populace se semkne a zareaguje obdobně, jako to bylo v případě napadení Ukrajiny. Vždycky jsem měl pozitivnější mínění, pokud jde o člověka v této zemi a v naší společnosti. Ono to vychází i z mé životní praxe, kde jsem se kolem lidí dlouhodobě pohyboval, ve školství, v rámci jejich přípravy a podobně. Byl to můj osobní názor a zdá se, že veřejnost opravdu pozitivně reaguje i na negativní vývoj bezpečnostního prostředí, který je samozřejmě v naší pozornosti.
Pokud se podíváme jen na čísla – pokud sečteme profesionální vojáky, aktivní zálohu a dobrovolná vojenská cvičení, včetně dobrovolných vojenských cvičení pro žáky středních škol –, tak nám v letošním roce bude přísahat okolo 6 000 lidí. To je velmi významné číslo. Zatímco v loňském roce jsme měli na dobrovolných vojenských cvičeních středoškoláků něco přes 700 lidí, letos nám jich nastoupilo 1 300 v deseti posádkách. Jsou vypsané další termíny, budeme v tom pokračovat.
To dobrovolné vojenské cvičení není věc, která by vznikla přes noc. Ten, kdo s touhle ideou začal, byl ještě generál Šedivý jako náčelník Generálního štábu. My jsme inkorporovali část této jeho vize i do profesionalizace. Jedním z odrazů byla i aktivní záloha. Chtěli jsme tehdy rozvíjet i dobrovolnou vojenskou zálohu, ale nestalo se to prioritou a tlačilo nás to spíše k expedičnímu pojetí výstavby armády. Nyní se to opět stává velmi důležitým segmentem. Proto, když hovoříme o doplňování armády personálem a o cílech do roku 2040, hovoříme o profesionální armádě, o aktivní záloze a o mobilizačním systému našich ozbrojených sil.
Mobilizační potenciál – jakou roli v tom třeba případně může hrát takzvaná stanovená záloha státu?
Záloha. Jakoby všeobecná záloha. To je právě ten systém mobilizačního rozvinování Armády České republiky. Země, jako je Česká republika, ty počty nemá v profesionálním jádru. Má je v aktivní záloze a v mobilizačně rozvinuté armádě. Připravenost k mobilizačnímu rozvinování ozbrojených sil je základním faktorem odstrašení v případě státu, který disponuje pouze konvenční vojenskou silou. A samozřejmě to je i to, co je obsaženo v článku 3 Washingtonské smlouvy: každý stát je povinen saturovat svoje bezpečnostní potřeby a bezpečnostně se kompletně zabezpečit. Což samozřejmě znamená být připraven k mobilizačnímu rozvinování v případě vážné bezpečnostní krize, pokud taková potřeba nastane.
V programovém prohlášení vlády je všechno to, o čem mluvíme úplně od začátku, skryto v jediné větě, kde se uvádí, že Armáda České republiky bude budována na principu celkových sil. A to je přesně ono.
Velkým aktuálním tématem posledních dní je samozřejmě rozpočet na rok 2027 a výhled do dalších dvou let. Vyjádřil jste spokojenost s výší rozpočtu pro Ministerstvo obrany pro příští rok. Dá se očekávat, že vám ten rozpočet skutečně umožní nejen pokračovat v těch klíčových projektech, ale zároveň nastartovat některé nové?
To jsou velmi závažné otázky. Pro nás byla jednání o rozpočtu velkou výzvou a prioritou, protože u rozpočtu Ministerstva obrany všechno začíná, u jeho výše. My jsme spokojeni, protože 191 miliard je zase o 36 miliard více než pro letošní rok a umožňuje nám to naplňovat celou řadu našich ambicí.
Za prvé jsme se zavázali – a je to i v obsahu programového prohlášení –, že vybalancujeme mandatorní výdaje na personál s ostatními běžnými výdaji, to znamená se zabezpečením vojáků. A to se skutečně díky tomuto podařilo dosáhnout. Právě to vybalancování, protože ostatní běžné výdaje znamenají výcvik, připravenost, logistiku a tak dále, hovoří o připravenosti armády. To nám umožňuje i tu vysokou míru rekrutace, protože ty vojáky musíme kompletně zabezpečit, včetně těch počtů lidí.
Současně je rozpočet na příští rok zase silně proinvestiční. Tam je velký nárůst objemů finančních prostředků na investice. Všechny hlavní projekty vyzbrojování, o kterých se hovoří a které všichni znají, pokračují a jsou zabezpečeny. Chtěli bychom nové uzavřít především v těch prioritách. To je protivzdušná obrana, to je protidronová obrana, to jsou systémy velení a řízení. Jsou to autonomní systémy, robotika, automatizace, informatizace. Tam máme velikánské ambice a to nám umožní, abychom otevřeli i ty nové.
Musíme ale vnímat jednu věc. Z toho rozpočtu 191 miliard plných 145 miliard je pro Armádu České republiky. To je téměř celý letošní rozpočet. Je skutečně odpovědností velení armády, jakým způsobem připraví projekty a specifikace pro naplnění těch vojenských ambicí, které máme, a cílů výstavby armády, aby potom ostatní součásti Ministerstva obrany mohly pokračovat v akvizičních procesech. To znamená velký objem práce a velký objem odpovědnosti, který se nyní přenáší na Generální štáb. Bez toho prvotního vstupu – vojenská potřeba, tady je její specifikace, tady je naplánování celé věci – ten proces nemůže začít. Každý jeden nový projekt, nebo jejich šíře, struktura a tak dále, bude záležet na tom, jak Generální štáb objemově bude schopen a připraven tyto věci zvládnout.
Já už jsem o tom hovořil i s náčelníkem Generálního štábu. Tak jako v minulosti při omezených prostředcích byla tato tíha spíše jinde, to znamená naplánovat, vyřešit a vybalancovat všechny potřeby Ministerstva obrany, tak míra odpovědnosti, která se nyní přenáší na armádu, je mimořádně velká.
Generální štáb zpracovává novou koncepci výstavby Armády České republiky, která má být v průběhu podzimu hotová a která svým způsobem navazuje na nedávno publikovaný výhled pro obranu do roku 2040. Kdybych vás požádal o nějaké základní shrnutí principů, na kterých ten výhled stojí – co je nejdůležitější?
Dlouhodobý výhled pro obranu je dokument, který je velmi důležitý. V našem veřejném prostředí, v tom diskurzu, se o něm moc nehovoří, protože není tak viditelný jako některé koncepce nižšího řádu. Jestliže máme bezpečnostní strategii a obrannou strategii, dlouhodobý výhled je vlastně ten základní dokument Ministerstva obrany, který dává zadání a nasměrování pro všechny koncepce nižšího řádu, jako je třeba koncepce výstavby Armády České republiky. V tom spočívá jeho systémový význam v celém tom stromu, v celé hierarchii koncepčních dokumentů Ministerstva obrany.
Dlouhodobý výhled byl projednán na Bezpečnostní radě státu. V současné době čeká na zařazení do programu jednání vlády a na schválení vládou. Je pojat jinak než v minulosti. Už odráží potřebu celostního přístupu k obraně a bezpečnosti České republiky. To znamená, není zaměřen pouze na Ministerstvo obrany, ale na bezpečnostní systém státu jako celek. Už inkorporuje i tyhle požadavky. Posouváme se v pojetí zajišťování bezpečnosti a obrany státu dál, než to bylo v minulosti, kdy jsme od našeho vstupu do Aliance v roce 1999 řešili základní rovnici v angličtině „Out of Area or Out of Business“. To byly ty expediční operace. My se vracíme zpátky k základu: to je obrana teritoria, obrana teritoria Aliance, naplňování aliančních závazků z hlediska obrany Aliance.
To ale znamená také připravenost, celostní připravenost bezpečnostního systému státu. Když ten systém funguje a je nastaven velmi dobře – a vidíme to na zkušenostech a praxi některých jiných států, které permanentně čelí nějakým bezpečnostním krizím –, sami nám uvádějí, že pokud je bezpečnostní systém státu nastaven dobře a v případě krize spolehlivě zafunguje, umožňuje snížit potřebu velikosti ozbrojených sil jako takových. Protože ten systém je celistvý a funguje ve prospěch bezpečnosti státu efektivněji.
V průběhu léta se také, možná vlivem toho, že v létě je okurková sezona, zintenzivnila komunikace kolem rostoucí hrozby různého charakteru ze strany Ruské federace vůči státům Aliance. Viděli jsme návštěvu ředitele CIA v Moskvě, viděli jsme teď probíhající konflikt v podstatě na diplomatické úrovni mezi Německem a Ruskou federací. Vnímáte vy ze své pozice ministra obrany situaci skutečně jako zhoršenou, nebo to přičítáte spíše pěně dní?
Považujeme ji za velmi vážnou. Jde skutečně o oblast, které jsme vystaveni – ne že budeme vystaveni, my tomu čelíme kontinuálně už nyní. Všechno to, co se nazývá hybridním vedením války, to znamená pod prahem vojenského konfliktu, tomu Česká republika čelí. Ať už jsou to informační operace, kybernetické útoky a další vlivové působení ze strany Ruska, to je trvale přítomno. Musíme na tohle být velmi dobře připraveni. Čelíme tomu skutečně kontinuálně.
V nadcházejících týdnech proběhne několik významných akcí. Předpokládám, že se chystáte například na Dny NATO do Ostravy. Na co se nejvíc těšíte v programu?
Dny NATO jsou mimořádně významná akce. Myslím, že strategickým partnerem Dnů NATO pro letošní rok je Německo. Já jsem za tím účelem měl jednání s ministrem obrany Německa. Velmi se na to těším. Jedna z velmi významných věcí, která tam bude, vedle celé řady jiných, je, že tam budou představeny systémy protivzdušné obrany státu SPYDER. Chystá se tam oficiální ohlášení, že čtyři systémy SPYDER jsou v České republice. Ale nepředbíhejme, takže na to se velmi těším. Samozřejmě se také těším na interakci s naším obranným a bezpečnostním průmyslem a na konference, které budou Dny NATO doprovázet. Budu se účastnit celé řady těchto aktivit. Chtěl bych srdečně pozvat všechny lidi v naší zemi, kteří mají tu možnost, jsou blízko a tak dále, aby se na tuto významnou akci přišli podívat.
Já vám moc děkuji za rozhovor a budu se těšit na příští příležitost. Předpokládám přímo v Ostravě na Dnech NATO.
Děkujeme za návštěvu i za rozhovor. Děkujeme.
Tagy