Kromě největší armádní zakázky v podobě nákupu nových BVP je aktuální i tendr na 12 nových víceúčelových vrtulníků. Armádní odborník Jaroslav Macošek v rozhovoru pro SM řekl, že vidí mezi účastníky tendru – společností Leonardo a Bell hlavně rozdíl v ceně, protože Američané nabízejí 12 vrtulníků za 12 miliard, kdežto Leonardo o polovinu levněji.
Security magazínu poskytl rozhovor armádní odborník Jaroslav Macošek, který okomentoval situaci ohledně tendru na 12 nových víceúčelových vrtulníků. Macošek se pozastavuje především nad cenou vrtulníků, kdy firma Bell nabízí 12 vrtulníků za 12 miliard korun, ale Leonardo za 6 miliard.
Dále Macoškovi ,,nesedí“ také druhý nabízený vrtulník v tendru, jímž je UH-60 Black Hawk. Ten je podle něho v úplně jiné váhové kategorii. ,,Kritéria na výběr vrtulníků jsou sice tajná, ale já osobně nechápu, jak se do tohoto výběru dostal vrtulník, který je v úplně jiné váhové kategorii,” prohlásil Macošek.
Macošek v rozhovoru podotkl, že doba dodání vrtulníků není v tendru jediným zásadním kritériem. Další důležité kritérium je výcvik posádek, přičemž Italové deklarovali, že ve chvíli, kdy dodají vrtulníky, budou moci být schopní mít i vycvičené naše posádky. To však Američané podle Macoška neumějí.
Více informací najdete v našem rozhovoru.
Přepis rozhovoru Security magazínu s Jaroslavem Macoškem
Jaroslave, v případě nákupu vrtulníků, o nichž jednal v USA Andrej Babiš s prezidentem Trumpem, není ještě ruka v rukávě. A to ani přes to, že náměstek ministra obrany Jakub Landovský považoval věc za hotovou. Podle našich informací stále nepadlo rozhodnutí, zda bude řádný tendr nebo mezivládní dohoda. Co se mohlo v mezičase stát?
Když se podívám na cenu těch vrtulníků, tak naše armáda uvažuje o 12 strojích s tím, že americká strana nabízí 12 vrtulníků zhruba za 12 miliard korun, italská strana pak 12 strojů za 6 miliard korun, což je velký rozdíl. Upřímně si myslím, že si někdo na ministerstvu uvědomil, že nakoupit v podstatě stejné zboží za 12 miliard, nebo za 6 miliard je zatracený rozdíl. Politici spravují veřejné prostředky daňových poplatníků. Jsou to prostředky nás všech a musejí hodně uvažovat, kam je vloží.
A to není mezi stroji kromě ceny jiný rozdíl ve výbavě nebo výkonu?
Nejsem pilot, nikdy jsem nelétal, spíše jsem záložák nebo ,,pozemák“, ale jak jsem se díval na specifikace, ty stroje (americký UH-1Y a italský AgustaWestland AW139M) vycházejí v porovnání parametrů velmi podobně. Oba vrtulníky disponují systémem úplného odmrazování, také nabízí komplexní balíček výzbroje, balistickou ochranou pilotů a posádky nebo systém efektivního navádění letadel. Z americké strany tam ještě figuruje vrtulník UH-60 Black Hawk. Kritéria na výběr vrtulníků jsou sice tajná, ale já osobně nechápu, jak se do tohoto výběru dostal vrtulník, který je v úplně jiné váhové kategorii.
A ty technologie, o nichž jste hovořil, v těch vrtulnících jsou, nebo by se musely objednat dodatečně?
U amerických strojů se to jednoznačně říct nedá, zatímco italská strana deklarovala, že v době dodání budou veškeré systémy instalovány ve strojích bez nutnosti dalšího doobjednání.
Důležitá je taky lhůta dodávky. Italové deklarují, že to zvládají standardně do 24 měsíců, v případě vrtulníku Bell by Američané potřebovali údajně rok navíc. Vidíte v tom problém?
Doba dodání není jediným zásadním kritériem. Vrtulníky Mi jsou stále v dobrém stavu hlavně díky skvělému servisu v Leteckých opravnách Malešice a nějakou dobu ještě určitě vydrží. Další důležité kritérium je výcvik posádek. Italové deklarují, že ve chvíli, kdy dodají vrtulníky, budou už schopní mít už vycvičené naše posádky, což Američané neumějí. A já bych opravdu nebyl rád, aby nám stály na letištích vrtulníky a teprve potom se začalo řešit, že se musejí cvičit piloti a my jsme měli ve své podstatě na letištích ,,těžítka" za 12 miliard korun. Třetím podstatným kritériem je i záruka. Italové nám garantují 1 000 hodin v provozu nebo 2 roky záruky na stroj, zatímco z americké strany jsem já osobně ještě nenašel žádnou odpověď.
Mě právě zaujal výcvik pilotů, o nichž jste hovořil, který zajišťují v současné době Letecké opravny Malešice. To znamená, že by ten výcvik probíhal i tam?
Z italské strany máme informaci, že bude zabezpečovat výcvik pilotů v rámci svých kapacit, zřejmě v rámci jejich výcvikových základen. Co se týče Američanů, ty školit nechtějí, mluví se tam o třetí straně, nicméně nad Leteckými opravnami Malešice visí otazník, protože dle mých informací ještě nemají zkušenost s výcvikem na žádný typ amerického vrtulníků.
Další náklady vzniknou časem. Nesmíme totiž zapomenout na servis strojů. Společnost Bell, která vyrábí UH-1Y, před časem prodloužila dohodu o spolupráci se společností LOM PRAHA, kde by se stroje měly následně servisovat. To by zase mohlo nahrávat Američanům, nemyslíte?
Je to tak. V současné době to nahrává americké straně, ale jsem přesvědčený, že v rámci tendru bude odstavec, který řekne, že vrtulníky se mají servisovat u nás a bylo by logické, aby se servisovaly ve státním podniku, jako je LOM Praha. Takže je jen otázkou času, kdy se italská strana dohodne s touto firmou. U servisů je velmi důležité si uvědomit, že aby technik mohl vůbec ,,sáhnout“ do motoru, tak potřebuje mít certifikaci a ty vydávají vždy výrobci, takže je jen na něm, koho si vybere či s kým se dohodne a kde si zkontroluje kvalitu.
Tagy