Pokroková novozélandská armáda léčí neduhy světa šminkami pro vojáky

Pokroková novozélandská armáda léčí neduhy světa šminkami pro vojáky
24 / 10 / 2019, 12:30

Média přinesla informaci, že novozélandská armáda vedena nejušlechtilejšími pohnutkami pokroku vpřed, zpátky ni krok, umožní od 1. listopadu vojákům mužského pohlaví i ve službě nosit "decentní make-up včetně přirozeně vypadajících umělých řas, nalakované nehty, nenápadné náušnice a lehký parfém." Bude to stačit? Nebude. Ale pokrok to jistě je.

A ne náhodou genderová korektnost vítězí právě na Novém Zélandu. V té úžasné zemi, jejíž orgány na základě dosti chatrné legislativy zabavují dosud legální zbraně, protože samy nebyly schopné vymoci dodržování stávajících mimořádně přísných zbraňových restrikcí, aby byli občané v bezpečí a aby byl mír. Jsou šminky detail? Ano, jistě to je detail. Jenže detail k detailu a najednou se v těch detailech už nevyznáme.

Rozhodne-li se transsexuální osoba pro službu v armádě a je-li ženou s mužskými pohlavními orgány, obejde se přece bez make-upů, nalepovacích řas i naušnic? Nebo jsou do takové míry její prioritou, že si musí vymoci jejich nošení, a v důsledku tak armáda zhmotní to, co bylo dosud karikaturou, a sama se karikaturou stane?

Uzná-li kompetentní orgán dotyčného vojáka za ženu, ať směle nosí ženskou uniformu. Ale voják v neženské uniformě s make-upem a decentní naušnicí jednoduše je zcela zbytnou karikaturou. K výkonu služby přece nic takového nepotřebuje a nedělá ho to ani krásnějším. Ne že by na tom záleželo. Je-li nejkrásnějším vojenským pohybem nehybnost, jak říkal jeden pěchotní instruktor za napoleonských válek, je jednotnost vzhledu a individuální uměřenost v úpravě obecně pro armádu odvždy a navždy nejvhodnější.

Ne, věšet se kvůli tomu jistě nikdo nepůjde. A četnost výskytu těchto absurdních zjevů, tj. "decentně zmalovaných" vojáků s naušnicemi a nalepovacími řasami, bude jistě menší než malá, protože je-li transsexualita poruchou vzácnou (smí se vlastně ještě napsat, že je to porucha? Není to vlastně dnes už dar?), ještě vzácnější jsou transsexuálové toužící po službě v ozbrojených silách (navzdory těm několika mediálně proslulým příkladům). Například ve Spojených státech bylo v ozbrojených silách v roce 2016 odhadem 1320-6630 transsexuálů, z necelého 1,5 milionu vojáků, tedy 0,088-0,442 %. V lednu 2019 Nejvyšší soud schválil zákaz služby transsexuálů v ozbrojených silách nařízený prezidentem Trumpem.

Že ovšem už i armády (tedy armáda na Novém Zélandu) podléhají těmto módním trendům a ustupují zcela bez odporu tlaku vylepšovačů světa, to je možná vážnější než by se zdálo. Jde o trend. O symbol. Jste muž, jste žena. Splňujete-li předpoklady, můžete sloužit v armádě. Jako muž, nebo jako žena. Proč ale se šminkami na obličeji? Co to bude příště? Kromě uhlíkově neutrálních tanků na baterky a licencí na produkci CO2 při výstřelech z kanónů?

Účelem existence armády je schopnost ji v libovolném okamžiku postavit do cesty nepříteli, který hodlá silou prosadit nějaké své zájmy na náš úkor. Tomu je třeba podřídit vše. Zbytečnosti jako jsou uniformy pro těhotné vojandy nebo šminky pro transsexuály efektivitu nasazení armády neposílí. Oslabí? No pokud mají ministři obrany čas na taková opatření, pak jsou zřejmě jednotky skvěle zajištěny a není co řešit.

Stejná ideologie, která dovoluje vojákům šminky, vede k tomu, že se v některých pokrokových státech násilníci po odsouzení za znásilnění prohlásí za ženy, a trest odnětí svobody pak vykonávají v ženských věznicích. A kolik času a prostředků teď bude spotřebovávat novozélandská vojenská justice nad stížnostmi transsexuálů kvůli výkladu, co znamená "nenápadná naušnice"? Minuta je příliš.

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace