foto: Ministerstvo obrany/Vojenská policie
Vojenská policie nákup nedodaných dronů Osprey-H odložila. Peníze jsou pryč, politická odpovědnost se rozplynula mezi úřad, ministryni a systém, který o zakázce prý „nemusel vědět“.
Vojenská policie po čtyřech měsících prověřování uzavřela, že nákup deseti dronů Osprey-H pro její pyrotechniky neskončil podvodem ani zpronevěrou. Viník se nenašel. Stát přitom v prosinci 2023 poslal firmám Dorona Schulze zálohu 17,6 milionu korun a dodávku nikdy neobdržel. Pohledávka Ministerstva obrany včetně smluvních pokut se vyšplhala k sedmdesáti milionům. Pokud se trestný čin nestal, zbývá otázka, kdo nesl odpovědnost za rozhodnutí, po kterém veřejné peníze zmizely a technika nepřišla.
Smlouva vznikla v éře ministryně Jany Černochové a vlády Petra Fialy. Zakázka za 29,3 milionu korun bez DPH šla mimo otevřenou soutěž, formou jednacího řízení bez uveřejnění. Resort tehdy tvrdil, že Osprey-H od amerického výrobce Easy Aerial je unikátní výrobek a že pražské společnosti Summit Advanced Systems a Summit Defense jsou jediným možným dodavatelem. Ladislav Semetkovský už v roce 2024 v rozhovoru pro Security Magazín namítal, že jde o běžnou elektrickou multikoptéru a že srovnatelné řešení by šlo pořídit za zlomek ceny. Realita dala varování za pravdu. Drony měly dorazit do poloviny června 2024. Nestalo se nic. Ministerstvo odstoupilo od smlouvy až v listopadu 2025, sedmnáct měsíců po termínu. Firmy mezitím skončily v insolvenci.
Nový článek Seznam Zpráv, opřený o dokumenty z šetření, ukazuje, co se stalo s penězi. Záloha dorazila na účet v pátek 22. prosince 2023. Ještě tentýž den z něj odešlo zhruba čtrnáct milionů na nebankovní platební instituci a přibližně tři miliony na DPH. Na účtu zbyla necelá půlmilionová částka. Výrobci Easy Aerial nakonec putovalo jen kolem 341 790 dolarů, tedy zhruba 7,15 milionu korun. Další drobnější platby šly zahraničním instruktorům, 536 tisíc korun na osobní účet Schulze.
Jediným majetkem dceřiné Summit Defense v insolvenci byl rozbitý dron z roku 2020. V dubnu 2026 se už nové vedení resortu pod ministrem Jaromírem Zůnou pokusilo jednat s Easy Aerial napřímo. Výrobce odkázal na válku na Ukrajině, situaci v Izraeli a zpoždění komponentů. Žádný z deseti strojů Česko nedostalo.
Kdo rozhodoval, když ministryně Černochová „nevěděla“
Exministryně Černochová opakuje, že o zakázce jako ministryně nevěděla, nebyla informována a nijak o ní nerozhodovala. Nevybírala typ dronu, neurčovala parametry, nevybírala dodavatele, neschvalovala jednací řízení bez uveřejnění ani zálohovou platbu. Zakázka podle ní neprošla kolegiem ministryně, protože zůstala pod hranicí sta milionů korun. Požadavek stanovila Vojenská policie jako budoucí uživatel, nákup vedla Sekce vyzbrojování a akvizic, konkrétně Odbor vyzbrojování vzdušných sil a logistiky. Výsledek označuje za špatný, ale tvrdí, že tehdy nemohla postupovat jinak, protože do procesu podle kompetencí ani vstupovat nemohla.
Tento argument je z hlediska rozdělení kompetencí srozumitelný, sám o sobě však neřeší otázku politické odpovědnosti. Ministryně nemusí osobně schvalovat každý jednotlivý nákup, aby nesla odpovědnost za nastavení kontrolních mechanismů resortu. Zda v tomto případě tyto mechanismy selhaly a kdo za jejich nastavení odpovídal, je třeba posuzovat podle konkrétních pravidel, rozhodovacích pravomocí a dostupných podkladů.
Ministr obrany neručí jen za podpisy, které osobně parafuje. Ručí za systém, v němž lze bez soutěže vyplatit padesátiprocentní zálohu firmě bez zajištění, bez zveřejnění v registru smluv a bez ověření, zda dodavatel vůbec umí drony vyrobit, nebo jen přeprodává cizí produkci. Právě volba maximální zálohy, absence bankovní záruky a odůvodnění unikátností, které bylo rozporováno, jsou politická rozhodnutí resortu, i když je učinili úředníci. Pokud o nich ministryně nevěděla, je to informace o kontrole, nikoli o vyvinění.
Druhé jméno, které kauzu politicky nabíjí, je Tomáš Pojar. Do jara 2022 byl jednatelem Schulzových firem. Poté se stal poradcem premiéra Fialy pro národní bezpečnost. Smlouva je z konce roku 2023. Pojar od začátku uvádí, že firmu opustil téměř dva roky před podpisem, o zakázce nevěděl a nelobboval. Veřejné dokumenty jeho zásah neprokázaly a policie věc odložila. Politická skvrna tím ale nemizí. Stát bez soutěže nakoupil od společnosti, kde donedávna seděl člověk z nejužšího bezpečnostního okruhu vlády. To samo o sobě není důkaz korupce. Je to důvod, proč veřejnost čte kauzu jako příběh o vzdálenosti mezi slovy o transparentním vyzbrojování a praxí zadávání.
Odpovědnost v kauze Osprey-H
Odpovědnost za samotný postup nesou ti, kdo sestavili uživatelský požadavek a kdo schválili postup i zálohu: u Vojenské policie a u sekce vyzbrojování. Právě oni měli posoudit, zda je Osprey-H opravdu jediným řešením, zda Summit není jen překupníkem a zda je rozumné poslat 17,6 milionu korun firmě, která zřejmě už v době kontraktu směřovala k úpadku. Dozorující státní zastupitelství neshledalo ani střet zájmů v tom, že Vojenská policie šetřila nákup určený vlastním pyrotechnikům. Odložení případu policií se stalo praktickým alibi: když není trestný čin, není ani důvod hledat viníka.
To je ale omyl v rozlišení rovin. Trestní právo hledá úmysl podvést. Politická odpovědnost se ptá, kdo nastavil pravidla tak, aby šlo zaplatit napřed, nezkontrolovat dodavatele a sedmnáct měsíců čekat, než rezort od smlouvy odstoupí. Z hlediska politické odpovědnosti je proto namístě zkoumat především postup vedení Ministerstva obrany v letech 2023 až 2025, kdy byla zakázka uzavřena, záloha vyplacena a smlouva nakonec vypovězena. To zahrnuje jak konkrétní rozhodnutí příslušných akvizičních útvarů, tak odpovědnost politického vedení za kontrolu a řízení resortu. Ministr Jaromír Zůna smlouvu neuzavíral a nyní řeší následky předchozího postupu.
Kauza Osprey-H je svého druhu testem, zda politická odpovědnost na obraně existuje i tehdy, když se nákup vejde pod stamilionový práh kolegia a když policie nikoho neobviní. Zatím platná odpověď zní, že neexistuje. Peníze odešly první den, drony nepřišly nikdy a konkrétní jméno, které by za to politicky zaplatilo, chybí. Zůstalo ministerstvo, systém a věta, že o tom nikdo nahoře nemusel vědět.
Tagy