Autor fotografie: SAAB / Public domain|Popisek: Letoun AEW-300
Polská vláda od švédské společnosti Saab obdržela první ze dvou letounů včasné výstrahy AEW-300, které budou střežit evropské hranice NATO s Ruskem. Dva podobné ruské A-50U ukrajinská PVO zneškodnila jen během února 2024. Ve světle těchto informací se nabízí otázka, zda není technologie letadel AEW&C v dnešní době již poněkud zastaralá.
Ve středu 6. března tajemník polského ministerstva obrany Paweł Bejda na svém účtu na sociální síti X oznámil přílet prvního letounu Saab AEW-340 do Polska. Letoun je součástí kontraktu na dodávku dvou kusů tohoto typu AEW&C (Airborne Early Warning and Control lze přeložit jako letoun vzdušného včasného varování a kontroly) letadla v hodnotě 58 milionů dolarů (1,34 miliardy Kč), který byl mezi polskou vládou a švédskou společností Saab uzavřen v červenci 2023.
Podle některých zdrojů, které nebyly prokazatelně potvrzeny, byly draky těchto dvou letounů původně používány armádou Saudské arábie a po vyřazení byly uloženy ve Švédsku. Letouny budou podle vyjádření polského ministerstva obrany používány polským námořnictvem a budou sloužit k ochraně vzdušného prostoru země a východních hranic NATO v Evropě. Saab AEW-340 AEW&C je v podstatě létajícím střediskem velení a řízení, které současně funguje jako zpravodajský letoun poskytující informace o bojišti nebo pozici nepřítele.
K tomuto účelu letoun Saab AEW-340 používá radar PS-890 Erieye, který je staticky položený na hřbetu letounu. Z toho důvodu se u letadla vyskytuje mrtvý úhel zhruba 30° v prostoru před i za letadlem, v němž radar nedokáže rozpoznat hrozbu. Na obou stranách letadla však snímá radar sektor ve 150° úhlu a je schopen zaznamenat veškeré objekty v podobě letadel, lodí nebo také střel ve vzdálenosti 300-400 km od letounu až do výšky 6 100 m. Některé testy dokázaly, že pokud je nepřátelský objekt velikosti běžného stíhacího letounu, má radar dosah až 450 km. Na jednu nádrž letoun uletí přibližně 3 700 km a jedna mise může trvat až 9,5 hodiny.
Obrovskou výhodou radaru je jeho schopnost komunikace s pozemními systémy protivzdušné obrany, kterým předává získané informace. Ty pak mohou objekt ohrožující letoun nebo jinou pozici nepřítele včas zneškodnit. Právě vzájemné propojení zpravodajských, velitelských a zbrojních systémů umožňuje efektivnější využití výzbroje armád a především také větší bezpečí pro vojáky. Polsko si je této skutečnosti vědomo a investuje nemalé prostředky pro vzájemné propojení svých vojenských systémů, o němž se můžete dočíst v tomto textu.
.jpeg "Sergey Lutsenko, Timofey Nikishin / Wikimedia commons / CC-BY")
Armáda spojených států amerických se právě za účelem vzájemné komunikace systémů snaží již více než tři dekády nahradit obrovská a finančně nákladná zpravodajská letadla bezpilotními letouny, které dokáží plnit stejnou funkci. Srovnání amerických UAV s ruskými letouny A-50U naleznete zde.Použití velkých zpravodajských letounů na bitevním poli se však v poslední době ukazuje jako velmi rizikové, protože jsou stroje ve srovnání s malými UAV méně rychlé i obratné.
Pokud je s těmito letadly navíc operováno v prostředí, kde jsou protivzdušné systémy nepřítele na dobré úrovni a připraveny zneškodnit každý letoun, jako je tomu v současnosti na ukrajinském bojišti, stroje jsou snadno ohrozitelné. To dokládá také samotná realita ukrajinského bojiště, na kterém byly od vypuknutí konfliktu údajně sestřeleny již tři letouny A-50U, ale to především vinou špatné ruské taktiky. Cena jednoho stroje se pohybuje okolo 330 milionů dolarů (7,7 miliard Kč) a Rusko jich má v arzenálu nyní již pouze 5-7 kusů. Více o zničených A-50U se můžete dočíst v tomto článku.
Zdroj: Gagadet