Autor fotografie: Outisnn, CC BY-SA 3.0|Popisek: Ponorka Mistral (S-73) španělského námořnictva
Pokud bychom měli hovořit o třídě ponorek, která dosáhla také na zahraničních trzích pronikavého úspěchu, byla jí Agosta.
Francouzi měli v 50. a 60. letech ve výzbroji malou třídu diesel-elektrických ponorek Daphné. Vývoj nových plavidel můžeme datovat do roku 1952, kdy byla objednána stavba ponorek, jež měly tvořit komplement k oceánským ponorkám třídy Narval. Francouzi kladli důraz na to, aby kromě malých rozměrů měly nové ponorky především velmi dobré manévrovací schopnosti, tichý chod a byly jednoduché na údržbu.
Nástupcem třídy Daphné se stala třída Agosta, rovněž diesel-elektrické koncepce. Za vývojem této třídy stála francouzská loděnice DCN (nyní DCNS) a celkem v ní vzniklo 12 jednotek. Při vývoji nových plavidel byl kladen především na vyšší stupeň automatizace, tichý chod, vysokou rychlost pod hladinou a také velkou hloubku ponoření. Vzhledem k již zmíněnému vyššímu stupni automatizace ponorek byla zredukována posádka z 54 mužů na 36. První jednotka - Agosta (S-620) - vstoupila do služby v roce 1977 a byla vyřazena přesně po 20 letech.
Délka ponorek činí 97,57 m, rychlost 12,5 uzlu (vynořená) a 20,5 uzlu ponořená. Dosah plavidel je 8 500 nám. mil (15 740 km) při rychlosti 9 uzlů (17 km/h). Pohonný systém tvořily dva diesely SEMT-Pielstick 16 PA4 V 185 VO a jeden elektromotor, čerpající energii ze dvou sad akumulátorů. Ponorky měly jeden pětilistý lodní šroub. Nejvyšší rychlost pod hladinou dosahovala 20,5 uzlu, ovšem pouze po dobu pěti minut.
Výzbroj tvořily čtyři 550mm torpédomety. Z nich byla odpalována aktivně akusticky naváděná protiponorková torpéda L5 či po kabelu naváděná torpéda F17. Palbu řídil systém DLT D3. Během služby byly všechny francouzské ponorky upraveny pro nesení protilodních střel SM39 Exocet, odpalovaných pod hladinou z torpédometů. Na palubě mohly nést až 20 dlouhých zbraní či trojnásobný počet min.
Co se týče exportních úspěchů, ten byl výrazný, nezanedbatelný. Ponorky si pořídilo do výzbroje Španělsko, pro něž to bylo pokračování spolupráce, když koupilo již dříve 4 jednotky třídy Daphné. Rozhodlo se proto i pro třídu Agosta, postavenou licenčně opět v loděnici E. N. Bazán (nyní Navantia) v Cartageně. Čtyři licenční ponorky španělského námořnictva nesou označení třída Galerna. První pár byl dokončen v roce 1983 a druhý v roce 1985. Jihoafrická republika učinila objednávku na 2 jednotky, a jako Španělsko si už dříve pořídila 3 jednotky třídy Daphné. JAR disponovala trojicí těchto ponorek, které představovaly vůbec první ponorky ve službě u Jihoafrického námořnictva.
Pákistán se stal dalším provozovatelem ponorek třídy Agosta. Ponorky této třídy, původně objednané JAR, byly Pákistánu dodány v letech 1979–1980 (Pákistán už dříve získal čtyři jednotky třídy Daphné). Pákistánské ponorky byly upraveny pro nesení amerických protilodních střel Sub-Harpoon. Později k nim Pákistánské námořnictvo zakoupilo ještě tři značně modernizované jednotky, označené jako S-80B (Agosta 90B).
Konečně Malajsie provozovala v letech 2005-2009 vyřazenou ponorku Ouessant, již získala jako cvičné plavidlo pro výcvik posádek v rámci kontraktu na stavbu dvou ponorek třídy Scorpène. Právě tato třída je nástupcem třídy Agosta. Na tomto místě ještě uveďme, že třída Scorpène je rovněž exportně úspěšná, kdy plavidla užívá chilské, indické, malajsijské a brazilské námořnictvo.
Jistě se jedná o kvalitní plavidlo, ale stále je limitováno technologií pohonné jednotky. Vzhledem ke snižování spotřeby dieselových agregátů a zvyšování kvality akumulátorů se zvyšuje dojezd, ale zároveň na palubě narůstá počet elektřinou poháněných technologií. Takže doba ponoření u těchto ponorek je stále omezená na několik dní.
Zdroj: Naval-Technology, Wikipedia