Poslanec Horák: Píší se dějiny a prioritou je bezpečnost. Armádní akvizice je třeba urychlit. BVP potřebujeme co nejrychleji, rozhodne právní analýza

Poslanec Horák: Píší se dějiny a prioritou je bezpečnost. Armádní akvizice je třeba urychlit. BVP potřebujeme co nejrychleji, rozhodne právní analýza
Autor: Fb profil poslance Jiřího Horáka|Popisek: Jiří Horák (vlevo), starosta Bučovic
23 / 03 / 2022, 13:00

S členem sněmovního Výboru pro obranu a starostou jihomoravského města Bučovice (kde je posádkou 74. mechanizovaný prapor) Jiřím Horákem (KDU-ČSL) jsme si povídali o problémech probíhajícího tendru na pásová BVP, o jehož osudu rozhodne v následujících dnech výsledek zadané právní analýzy, zkušenostech, které přinesl a o potřebě urychlit akviziční a modernizační procesy Ministerstva obrany v reakci na prudce zhoršenou mezinárodní bezpečnostní situaci.

  • Během 6. schůze Výboru pro obranu poslancům vedoucí projektového týmu plk. Gazda představil genezi a průběh letitého tendru na pásová BVP. Jak na vás jeho prezentace dat, souvislostí a termínů působila?

Musím říci, že smutně. Víte, já jsem ve velmi častém kontaktu s vojáky, protože jsem starostou Bučovic, které jsou posádkové město již od první republiky. Máme zde 74. prapor a vojáci z tohoto praporu jsou nasazováni do misí. Byli nasazeni v Afghánistánu a v Mali. Kasárna zde byla postavena před válkou a jsme hrdí, že je zdemáme. A musím říci, že celou situaci ohledně pořízení BVP s vojáky opravdu prožívám. Když se s nimi bavím, i s vyššími důstojníky, tak oni už jsou v současné situaci v takovém rozpoložení, že s nadsázkou říkají, že jim je úplně jedno, jaká BVP to budou, ale hlavně ať se již některé vyberou.

Takže situace, kdy po pěti letech nemáme ukončené výběrové řízení na BVP, je tristní. Když vidíme, jakým způsobem se zhoršila bezpečnostní situace, když vidíme, co se děje na Ukrajině, tak si myslím, že si absolutně nemůžeme dovolit, aby nákup vojenské techniky probíhal takovým způsobem a to hlavně v budoucnosti. O tom jsem přesvědčen. Na druhou stranu cítím ze zástupců celé politické reprezentace naší země, že si to všichni uvědomují. Takže věřím, že teď bude opravdu dobrá spolupráce mezi koalicí a opozicí, alespoň co se nákupu vojenské techniky týče. Myslím, že na Výboru pro obranu nebude hrát takovou roli, kdo je z koalice či opozice a že bude velká vůle dotáhnout tuto zakázku do zdárného konce, a že to bude ponaučení i pro další akvizice.

Samozřejmě nemůžeme předjímat, co nám řekne právní analýza. Předpokládám, že v tuto chvíli by bylo nejrychlejší, abychom toto započaté výběrové řízení dokončili. Podle odborných hlasů, které zazněly, vnímám, že by to byla v tuto chvíli nejrychlejší a nejlepší cesta. Je ale třeba počkat na výsledek této analýzy, který bychom měli mít do dvou týdnů.

  • Právní analýzu bude následovat rozhodnutí, jakou cestou se v projektu dál vydat. Je tu ale také stížnost na neoprávněné zvýhodnění VOP CZ, který má v tendru, jak byl v roce 2019 nastaven, nepominutelnou pozici. Nemůže tato okolnost přinést další odklady a zdržení? Jestliže se podle výsledku analýzy rozhodne MO v tendru pokračovat, a následně bude soutěž v tomto zásadním bodě Evropskou komisí shozen, tak jsme opět na začátku.

Já si myslím, že riziko tohoto problému bude možné odhadnout na základě právě té právní analýzy. V tuto chvíli musíme opravdu počkat, co námprávníci řeknou a pokudto budou vnímat jako problém, bude se to muset samozřejmě řešit.

  • Velkou neznámou je cena. Tendr a platné, leč odmítnuté finální nabídky mají strop cca 53 miliard korun. To byla ovšem cena stanovená v roce 2019 a spíše ještě dříve. Viděli jsme u mladších akvizic, zejména děl CAESAR a systémů PVO SPYDER, že z může dojít k velmi výraznému navýšení. Vstupy se zdražují, suroviny, energie, i pracovní síla. Na výboru zazněl odhad až 80 miliard. Lze nad tím jen pokrčit rameny?

Je to samozřejmě vážný problém způsobený pomalou přípravoua průběhem tendru. Pravděpodobně za ni zaplatíme vyšší cenu. Podle mého názoru je to velká chyba, je to špatně.

  • Ponese za to někdo odpovědnost? Například 27 miliard korun by mohlo být možná 24 moderních vrtulníků.

Je to naprosto šílené. Já jsem starostou malého města a nedovedl jsem si doposud představit, že náš stát takovým způsobem mrhá penězi. Takže ano, kvůli špatné přípravě to všichni zaplatíme z našich kapes.

  • Tím se dostáváme k výši výdajů na obranu. Plánované výdaje na obranu mají letos dosáhnout 1,35 % HDP...

Což je horší než minulý rok.

  • Ano, pokles oproti minulému roku. Mají být pozvolně navyšovány do roku 2024, a pak se máme skokem dostat na 2 %. Někteří vaši kolegové, například předseda podvýboru pro akvizice Karel Krejza (ODS) říká, že si dovede představit prakticky okamžité navýšení o 20 miliard korun. Obecně je ale zřejmě problémem nastavení akvizičních procesů na ministerstvu?

Máte pravdu. Já si také dovedu představit skokové navýšení. Předtřemi týdny vypukla válka a my jsme se dostali do úplně jiné historické etapy. Jestliže jsme ještě před měsícem lavírovali o deficitu rozpočtu a počítali každou miliardu, tak dnes jsme se prostě dostali do úplně jiné situace. A myslím si, že pokud jsme doposuduvažovali tak, že by mělo být prioritou snižování schodku, pak v tuto chvíli to již prioritou není. Nyní jde o bezpečnost. Dostali jsme se k historickému milníku, a ještě v tuto chvíli si to mnozí z nás plně neuvědomují. Píší se dějiny a prioritou musí být bezpečnost.

Když jsem pozoroval zástupce parlamentů na shromáždění při NATO, tak i země, jako je Belgie, přehodnocují svůj postoj. Podívejte se na Německo, které řeklo, že se ke 2 % výdajů na obranu přiblíží velmi rychle. Myslím, že mnohým opravdu spadly šupiny z očí. Těm, kteří nevěřili Polákům, Lotyšům, Litevcům. Těm, kteří ruskou hrozbu podceňovali. A obecně nám všem. Armáda se musí stát prioritou.

  • To znamená tedy nějakou urychlenou reformu těch akvizičních procesů. Vláda to má ostatně ve svém programovém prohlášení.

Ano.Řekl bych, že to je ta největší výzva. Jsem přesvědčený, že bude shoda na navyšování financí pro armádu. Opravdu cítím, že tady taková shoda bude. Ale je pro nás velkou výzvou, abychom společně urychlili akviziční procesy a výběrová řízení vojenské techniky. To je zcela zásadní.

  • Pokud bych se ještě vrátil k projektu BVP. Jednou z diskutovaných variant pro budoucí změny v projektu je úvaha o převedení části nových vozidel z pásové na kolovou platformu s tím, že taková vozidla český průmysl vyrábí a jsou levnější. Při pohledu do budoucna na blížící se další velké akvizice, ať už to budou tanky, nadzvukové letectvo, další vrtulníky, drony, a při tom, co jsme řekli o nákladech na BVP, není to relevantní úvaha, které je třeba se věnovat? Setkal jste se s ním?

Když jsem hovořil s vojáky, a musím to zopakovat, tak oni s určitou nadsázkou tvrdí, abychom už koupili cokoli. My tedy od vojáků potřebujeme slyšet, co preferují a od našeho státu pak potřebujeme slyšet, co je schopný nejrychleji nakoupit. Nerad bych zabředával do nějakých technických nuancí. Armáda nám musí říci, co potřebuje. A my musíme najít cestu, jak to co nejrychleji udělat.

  • V čem je vlastně Česká republika výjimečná, proč to u nás nejde? Podíváme-li se do okolních zemí, Poláci si své BVP vyvinuli sami, Maďaři už vyrábějí moderní německá vozidla LYNX, a velmi rychle také vyřešili otázku tanků nebo samohybných děl. Slováci míří k nákupu mezivládní dohodou.

Já myslím, že český problém obecně je, pokud to řeknu s nadsázkou, volit si při každé příležitosti jakousi vlastní cestu. Zkoušíme vymyslet, co někde jinde již dávno vymysleli. A není to jen případ zakázek na bojovou techniku a zbraně. Podobné je to ve všem. Třeba při výstavbě silnic a dálnic. Měli bychom se poučit ze zkušeností okolních zemí, kde to funguje. A děje se to opravdu v mnoha ohledech, nejen pokud jde o gesci Ministerstva obrany.

Ale říká se, že každá krize, i ta válečná, svým způsobem urychluje efektivitu. Je to pro nás určitá výzva, abychom nyní zapomněli na žabomyší války a vnitropolitické rozmíšky a opravdu se podívali do okolních států, jak efektivně tyto problémy řeší. Musíme to vnímat jako výzvu.

  • Pomůže tedy také nepřímá zkušenost, doufejme, že nepřímá zkušenost ze současného konfliktu na Ukrajině?

Odpovím vám obecněji. V těchto dnech se skutečně píší dějiny Evropy a mnozí si to možná ještě plně neuvědomují. Ale my stojíme na novém milníku. Naše země shodou historických okolností, a i vzhledem k naší velikosti a k tomu, že jsme stáli na hranici východu a západu, tak jsme se za posledních sto let stali svědky a součástí zásadních evropských konfliktů. V roce 1938 jsme byli zrazeni našimi spojenci a neměli jsme z objektivních důvodů sílu čelit agresi nacistického Německa. V roce 1948 komunisté v podstatě připojili naši zemi mezi sovětské satelity. V roce 1968, když nás Sověti zcela vojensky obsadili a začali nás okupovat, tak jsme taktéž neměli sílu jim čelit.

A dnes se můžeme z historie naší země poučit. Mám pocit, že velmi cítíme s ukrajinským národem, který za svou svobodu bojuje tak, jak my jsme bojovat nemohli. A v tom nyní cítím jakousi naši morální zodpovědnost, abychom Ukrajinu otevřeně a výrazněpodpořili ať zbraňovými dodávkami, tak pomocí válečným uprchlíkům. Česko by mělo být lídrem v pomoci Ukrajině i tím, že náš premiér společně s Poláky a Slovinci přijel do obleženého Kyjeva, kde se potkal s ukrajinským prezidentem.

Z těch, kdo byli v minulosti zrazeni a obsazeni, se stáváme těmi, kteří brání druhé. A to nám dává sílu. Ruku v ruce s tím jde, a to je důležité, že bereme odpovědnost do vlastních rukou. Tím, že aktivně pomáháme Ukrajině před okupací a zničením, bereme do vlastních rukou odpovědnost za své spojence i sami za sebe.

  • Myslíte, že tento dojem může převládnout? Ve smyslu, že když dnes říkáme "my", nejde jen o Českou republiku, ale naše schopnost bránit se případné agresi je do značné míry daná spoluprací se spojenci, že tedy i země na západ od nás nakonec pochopí, co se na Ukrajině děje?

Ne. Myslím si, že nepochopí. Prožíváme to my, Lotyši, Litevci, Estonci, Poláci. A prožívali by to asi i Maďaři, kdyby Orbán nebudoval tak intenzivně své vztahy s Putinem. Možná v Drážďanech, na východě Německa. Ale ty zkušenosti nejsou přenositelné. Podobně jako my si neneseme historickou vinu, že bychom byli koloniální mocností, tak jako byly Anglie a Francie. My tedy dnes necítíme potřebu se někomu omlouvat za nějaký historický útlak. Stejně tak oni nemají přímou zkušenost se sovětskou totalitou. Člověk prožívá to, s čím se může identifikovat. A v případě České republiky, navazující na Československo, se stáváme z těch, kdo dosud vlivem dějinných okolností ohýbali hřbet, těmi, kdo brání druhé.

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace