foto: VOP CZ | Public domain
K ekonomicky dlouhodobě špatné situaci státního podniku VOP CZ se přidává vyostřená atmosféra mezi zaměstnanci, která je důsledkem nejen nevýkonnosti a jakési latentní bezperspektivnosti podniku, ale také, a především, kroků, které k "nápravě" podniká neúspěšný management vrácený do funkce ministryní obrany Černochovou.
O tragické ekonomické situaci podniku nelze pochybovat. Do roku 2021 vykazoval kumulovanou ztrátu ve výši 339 milionů korun, v roce 2022 dosáhl zcela zanedbatelného zisku, a letos mu hrozí opět propad do ztráty ve výši 30 milionů. Podle vyjádření ministryně Černochové není úkolem státních podniků vytvářet zisk, ale udržovat kapacity pro případ krize. To je zřejmě pravda – ale udržovat kapacity pro případ krize lze jen tehdy, je-li podnik zdravý. Připomeňme, že tato slova zazněla ve chvíli, kdy je v podniku jen tak tak zažehnána "vzpoura" zaměstnanců, jimž chtěl ředitel snížit platy, aby kompenzoval hospodářské výsledky. Kapacity pro případ krize předpokládají v první řadě dostatek kvalifikovaného personálu. My ale v dopise nespokojených zaměstnanců ministryni mj. čteme, že "v roce 2024 není práce pro minimálně 20 % zaměstnanců" a obavu z propouštění.
Situace podniku není v žádném případě vinou jeho zaměstnanců, to snad nikdy nikdo ani nenaznačil. A je jen do určité míry vinou často oprávněně kritizovaného managementu. Jde o součin řady faktorů, přičemž jádrem problému je jednoduchý fakt: Ministerstvo obrany dlouhodobě neumělo či nechtělo VOP CZ využívat k tomu, k čemu je zřízen. Podnik je dnes nevyužitelný v rámci vertikální spolupráce. Vojenské výrobě se věnuje de facto okrajově a sdělení ředitele Špoka o záměru mít 41 % ve vojenské výrobě v příštím roce a 80 % do pěti let, opět zpochybňují údaje ze zmíněného dopisu. Má-li VOP CZ nejen přežít, ale své schopnosti obnovit a rozvíjet, je třeba zcela radikální změny v přístupu. Současný management se přitom vydal cestou provozního a účetního flikování snahou snižovat mzdy zaměstnanců nebo slibováním vzdušných zámků budoucích úspěchů, a z ministerstva znějí jen fráze a sliby.
Řešení nabízí poslanec Krejza
Možná z nečekané strany, protože od poslance vládní ODS, a člena výboru pro obranu Karla Krejzy zazněla úvaha, která stojí za pozornost již jen proto, že jde ve veřejném prostoru prakticky o jedinou formulaci strategie, jak se státním podnikem VOP CZ naložit. Pro magazín PrahaIn se vyjádřil v polovině října takto: "V každém případě se mi jako řešení neutěšeného hospodářského výsledku VOP jeví výhodný společný podnik se soukromým investorem, který by přinesl efektivitu a dynamiku soukromého podnikání. To vše nicméně při zachování vlastnictví státu."
Ministryně obrany tento návrh během 32. schůze sněmovního Výboru pro obranu odbyla jako mediální spekulace. Uvedla, že MO nehodlá podnik, který označuje za strategický, privatizovat – to ale poslanec Krejza nenavrhoval a explicitně řekl: "při zachování vlastnictví státu." Zákon podle ministryně majetkový vstup privátního partnera neumožňuje. Tečka. Řešení situace chce Ministerstvo obrany slyšet od managementu, který obratem tahá z rukávu sliby o černých číslech. Přitom právě ministerstvo by mělo představit řešení ve formě dlouhodobé strategie, s jakou chce státní podnik využívat. A to zcela konkrétním způsobem; udržování kapacit pro případ krize je správné – otázka zní jak.
Majetkový vstup privátního partnera do podniku zákon neumožňuje. Nabízí se tedy dvě otázky: má smysl uvažovat o změně zákona? Ale především: poslanec Krejza nehovořil o změnách ve vlastnické struktuře státního podniku. Nabízí úvahu o vytvoření společného podniku se soukromým investorem; VOP CZ by podle toho i nadále zůstal plně v rukách státu, včetně všech svých kapacit. Společné podniky zastřešující mj. podniky se státním či jiným veřejným majitelem nejsou mimořádné. Zákon, o kterém je řeč, je zákon o obchodních korporacích (č. 90/2012 Sb.), "z něhož lze dovodit, že založit obchodní společnost či nabýt podíl v ní může kromě jiných osob i státní podnik, pokud tomu nebrání jiný právní předpis." Komplikace v případě strategického podniku zřizovaného Ministerstvem obrany nepochybně existují – důležitý je ovšem cíl.
Cílem je postavit VOP CZ stabilně na nohy způsobem, který státu zajistí to, proč tento státní podnik existuje: kapacity pro případ krize. Rok za rokem přitom právě stát ukazuje, že není schopen podnik řídit tak, aby byl schopen rozvíjet své schopnosti a kapacity. Udržovat prvotřídní prostředky a zaměstnance pro případ krize, ale neumět je v mezidobí využít, je neefektivní a drahé, a v důsledku vlastně nemožné: neefektivní podnik dlouhodobě prvotřídní zaměstnance jednoduše neudrží. Pokud tedy cesta, kterou navrhuje poslanec Krejza, "neexistuje", ministerstvo by mělo říci, jakou má pro svůj podnik dlouhodobou vizi. Neprivatizovat spolu se slibem nesnižovat platy a nepropouštět není vize.
Podnik v této situaci řeší strategickou zakázku. Ale opět se ztrátou
Přitom ani teoreticky mimořádně lukrativní zakázka, subdodávky v rámci dodávek CV90, v podání VOP CZ nenaznačují, že se v principu v přístupu podniku a ministerstva k podniku má něco měnit. Řeč je o ztrátě cca 150 milionů korun, které má podnik dobrovolně (?) "dosáhnout" na subdodávce dílenských vozidel v rámci této zakázky. To je pětinásobek zmíněné možné letošní ztráty podniku. Ztráty, kterou chtěl ředitel, sám údajně v podniku fyzicky přítomný dva pracovní dny v týdnu, řešit snížením platů zaměstnanců. Jen tato část podílu VOP CZ na zakázce CV90 zasluhuje mimořádnou pozornost. Řeč byla o kumulované ztrátě za mnoho let ve výši stovek milionů – a podnik má podepsat smlouvu, která tuto ztrátu dále zásadně prohlubuje, resp. významně snižuje možný zisk, kterého má dosáhnout v dalším plnění pro švédského dodavatele BVP, firmu BAE Systems-Hägglunds, která zmíněných 150 milionů dostává jako svého druhu vánoční dar?
Zdroj: PrahaIn, 32. schůze výboru pro obranu, Podnět k prošetření ke zneužívání podnikové karty pro soukromé účely a podání nepravdivých informací výboru pro obranu ředitelem podniku VOP CZ s.p. Ing. Markem Špokem
Tagy