Autor fotografie: fb profil poslance Petra Lišky|Popisek: poslanec Petr Liška (STAN)
Security Magazín oslovil poslance, bývalého důstojníka AČR a člena Výboru pro obranu Petra Lišku (STAN) několika otázkami na aktuální témata z oblasti obrany. Zajímal nás jeho pohled na dohodu o obranné spolupráci s USA, probíhající akviziční projekty či jednání o nich, především jednání o F-35, nákup BVP CV90 či tanků Leopard 2A8, a v neposlední řadě také otázka náboru vojáků do AČR.
13. července sněmovní výbor pro obranu doporučil plénu schválit a poté Senát schválil smlouvu o obranné spolupráci s USA. Vnímáte v této věci převážně shodu napříč politickým spektrem v parlamentu? Znamená to, že alespoň v nejzákladnějších otázkách bezpečnosti s vládní koalice s většinou opozice dokáže shodnout?
Jsme členy NATO a každý soudný člověk musí přiznat, že klíčovou silou NATO je především armáda USA. Obranná dohoda je logickým řešením vztahů dvou členů NATO, která dopředu řeší některé otázky a okolnosti případné přítomnosti vojáků druhé země, pokud by to krizová situace vyžadovala. Myslím si, že shoda na přijetí této dohody napříč koalicí a většiny opozice je důkazem, že si většina poslanců uvědomuje realitu a potřebu mít dohodu s USA, tak jako většina dalších Evropských členů NATO, uzavřenu. Jsem přesvědčen, že jsme schopni se napříč stranami (až na jednu) shodnout na jakém základu je naše bezpečnost postavena.
Po podpisu smlouvy na pořízení BVP se tématem číslo jedna stává pořízení nadzvukových letounů, objemově ještě významnější zakázka. Jednání s Američany o typu F-35 mají mít výsledek na podzim a termín se blíží. Je pro Vás vojenské doporučení armády pro tento letoun dostatečným argumentem?
Úkolem politika je zajistit dohodu a spojenectví k naší obraně a bezpečnosti a v této dohodě stanovit úlohu našich ozbrojených složek v rámci tohoto spojenectví, tedy určit míru a podobu zapojení naší armády. Politik tedy má dát armádě zadání jakým směrem se bude rozvíjet a určit jaké zdroje k tomu máme k dispozici.
Úlohou armády je pak v rámci naší úlohy ve spojenectví navrhnout jakými technickými prostředky a za jakých podmínek je schopna tyto úlohy plnit. Doporučení armády je tedy pro rozhodnutí o nákupech určitě zásadní pokud naplňuje zadání, které má armáda plnit.
Jestliže je pořizovací cena různých moderních nadzvukových letounů řádově srovnatelná, u F-35 přistupují vysoké nároky jednak na infrastrukturu, jedna k údržbu, a několikanásobně je dražší také provoz. Může si to ČR, i s minimálně 2 % HDP na obranu, dovolit, resp. nebudou těmito výdaji trpět ostatní složky ozbrojených sil?
Oddělme náklady na provoz vlastních letadel od nákladů na investice do infrastruktury související s provozem těchto letadel. Náklady na infrastrukturu bychom zřejmě museli vynaložit bez ohledu na to jaká letadla budeme provozovat, protože i naše letiště jsou zázemím, kde bychom měli být schopni obsluhovat letadla ostatních spojenců, z nichž řada již letadla F35 pořídila či má objednána.
Podle mého názoru musí rozhodnutí o pořízení letadel pro naší armádu obsahovat podrobnou analýzu toho k jakým reálným nákladům se v dlouhodobém horizontu zavazujeme a také to jakou měrou to odčerpá dostupné zdroje limitované někde na úrovni 2% HDP. Uvědomuji si, že i další složky armády trpí dlouhodobým podfinancováním nejen na straně technického vybavení a že bude třeba určitě vyhodnotit současné zkušenosti z agrese Ruska na Ukrajině. Myslím, že budeme muset posoudit zda právě tyto zkušenosti nevyvolávají potřebu pořídit i v naší armádě techniku a výzbroj, o které jsme zatím neuvažovali, nebo třeba nepřehodnotit to co jsme dosud zvažovali pořídit, či stanovit nové pořadí priorit i z hlediska dostupnosti různé techniky v současné době zvýšené poptávky. Určitý dluh máme podle mého názoru i v otázce personální, kde musíme vytvořit především pro vojáky takové podmínky, které je budou motivovat k službě v armádě, protože jakákoliv technika nám je bez kvalitní obsluhy v dostatečném počtu k ničemu.
U jakéhokoli rozhodnutí o letadlech si musíme vyhodnotit všechny plusy a mínusy jednotlivých variant a vědět jestli na tato letadla skutečně máme a jestli dokážeme modernizovat i ostatní složky armády na dostatečné úrovni. Letadla F35 jsou zároveň řídícími prvky ve vojenských operacích a pokud chceme využít schopnosti takového letadla tak musíme i ostatní složky armády vybavit takovými komunikačními a řídícími prvky. Je na místě také sledovat a vyhodnocovat zkušenosti s provozem F35 v jiných zemích a zásadní také za mě bude reálná dostupnost letadel, protože jsme limitováni využitelností současných Gripenů.
Pořízení letadel tak nemůže být pouhým rozhodnutím o tom jak kvalitní letadla pořizujeme, ale musíme toto rozhodnutí učinit jako součást zásadní strategie na velmi dlouhé období naší země, ale především jej musíme učinit v kontextu toho jakou úlohu má naše letectvo v rámci NATO plnit. F35 nebudou v rámci NATO určitě jediným používaným letadlem a ač nejsem stratégem tak jsem přesvědčen, že by ani nemělo být zájmem NATO mít ve výzbroji jen jeden typ stroje.
Armáda nepochybně z takticko-technického hlediska porovnala letouny, které trh dnes nabízí. Nebylo by na místě, i s ohledem na obrovské náklady s tímto projektem spojené, aby alespoň v obecné míře takové srovnání veřejně obhájila?
Obhajovat má veřejně armáda jen to zda konkrétní požadovanou výzbrojí a technikou naplní úlohu, kterou má danou od politiků. Armáda má posoudit technické parametry požadované techniky, způsob jak daná technika dokáže spolupracovat v rámci složek NATO atd.
Jakou úlohu má mít naše armáda v rámci NATO, jaké složky vyčlení k společné obraně a jakou techniku k tomu armádě pořídí, k jakým pořizovacím a provozním nákladům nás zaváže – k tomu všemu mají mít odpovědnost politici a ti si mají tato rozhodnutí veřejně obhájit.
Ať už jednání dopadnou jakkoli, je velmi pravděpodobné, že do konce desetiletí letouny F-35 z důvodů výrobní kapacity dostat nebude možné, a že tedy bude třeba pokračovat v pronájmu stávajících Gripenů. Ty bude zřejmě třeba také dále modernizovat, aby byly schopné v budoucím prostředí obstát. Není například již toto vážný argument proti pořízení F-35? Budeme modernizovat letouny, které záhy vyřadíme ze služby? Nebo budeme provozovat dva typy i delší dobu, než jen přechodnou?
Ano toto jsou závažné okolnosti, které musíme při rozhodování o pořízení letadel posoudit – pozdější termín reálného dodání zvažovaných F35, může dát prostor pro zvažování i dalších alternativ.
Zmínili jsme podpis pod kupní smlouvou na BVP, 246 vozidel CV90 za 60 miliard korun s inflační doložkou. Ministerstvo inflační doložku hájí jako standardní a říká, že bez ní by byla cena vyšší. Ta ale byla do konce června fixována a zmíněna v memorandu o porozumění. Nepodlehlo ministerstvo tlaku švédského výrobce a nepřistoupilo na nevýhodné podmínky?
Považuji inflační doložku u takového dlouhodobého kontraktu za naprosto samozřejmou část obchodní dohody. Zejména u tohoto kontraktu, který má cenu stanovenou před několika lety a dodržení původní ceny v tendru, resp. v následném oslovení v rámci kontraktu „G to G“, bylo podmínkou pro pokračování snahy o uzavření dohody, bych takovou doložku očekával.
Samozřejmě na vyjednávání a jeho průběh měla určitě vliv i ta skutečnost, že místo abychom kontrakt uzavírali v mírových podmínkách bez velkého tlaku na straně poptávky, které jsme mohli využít před několika lety, pokud bychom byli schopni tendr dokončit, tak obchodní závazky uzavíráme v době zvýšené poptávky, která dostává do výhodnější pozice výrobce. Váhání s tendrem ze strany minulé vlády tak určitě nepřispívá k silné vyjednávací pozici MO nyní a považuji tak nastavené podmínky dohody za maximum možného.
Kritika zakázky míří především na otázku zapojení českého obranného průmyslu. Objednávek u českých firem je dnes podle sdělení ministerstva asi za 1,5 miliardy, do listopadu to má být 4,6 miliardy, což je stále zlomek proti celkovým minimálně 24 miliardám. Na druhou stranu BAE Systems slibuje více než 40 % českého podílu, ovšem podepsáno to dosud není. Jste obeznámen se sankčním mechanismem, který ve smlouvě má minimálně 40 % pro domácí průmysl vymoci? Věříte, že se to podaří?
Kritérium podílu českých výrobců na dodávce v rámci tohoto kontraktu byla jedna z klíčových podmínek a věřím, že švédský partner je seriózním dodavatelem, který dodrží to co se smluvně zaváže naplnit. Rozumím tomu, že švédský výrobce přistoupí k obecné dohodě o podílu, což učiní s vědomím, že zná schopnosti našeho průmyslu naplnit jeho následné požadavky a po uzavření této obecné dohody zahájí jednání o smluvních závazcích s našimi výrobci, které tak budou uzavírány postupně, což se tak i děje.
Určitým problémem je odlišný výpočet tohoto podílu pro soukromé a státní podniky, kde státním podnikům se započítává nejen jejich vlastní přidaná hodnota, ale také náklady na transfer technologií a dokonce materiál a služby pořízené v zahraničí. To v praxi ze 40 % českého podílu část odebere ve prospěch zahraničních subdodavatelů. Nebylo by na místě uvádět český podíl vyjádřený skutečně čistou českou přidanou hodnotou na zakázce? Nejde v důsledku jen o vylepšování obrazu celé zakázky?
Dohody se všemi našimi potenciálními dodavateli zatím nejsou uzavřeny. Tam kde uzavřeny jsou je deklarována spokojenost ze strany našich výrobců. Uzavření zbývajících dohod se předpokládá na podzim t.r. a počkám si na jejich konečnou podobu, kde můžeme hodnotit jak byl závazek BAE jako integrátora této dodávky vůči nám naplněn. Věřím v serióznost BAE Systems jako smluvního partnera a předpokládám, že významným benefitem této zakázky pro český průmysl je především přenos technologií, tedy pokročilého know how související s touto technikou, podíl na jejím dalším vývoji a účast našich pracovníků na zkvalitňování jejich profesních schopností tyto technologie ovládat. Nepovažoval bych proto zápočet transferu technologií do podílu za nevýhodu. Z tohoto benefitu je pak dlouhodobým přínosem schopnost našich firem poskytovat servis a údržbu, či modernizaci této techniky nejen pro naší armádu, protože BVP CV90 pořizují i další okolní státy.
Byla zahájena jednání o společném nákupu 70-80 tanků Leopard 2A8 v šesti variantách s německou vládou, která tanky této dosud nejmodernější verze pořizuje pro Bundeswehr a není vyloučeno, že se přidají další státy. Podle informací, které o tomto záměru jako člen výboru máte, hodnotíte tento výběr a postup jako správný?
Tanky Leopard, navíc ve verzi 2A8, jsou určitě špičkovými stroji, které jsou výsledkem dlouhodobého vývoje a jednání o jejich společném nákupu může být pro naší armádu výhodné. Zatím k tomuto nákupu nemáme detailní informace, protože jednání jsou na začátku. Vnímám tato jednání jako správný krok k ověření podmínek a zajištění koordinovaného postupu směřujícího k nákupu techniky, která by měla co nejdříve nahradit dosud používanou techniku, která byla vesměs poskytnuta k obraně Ukrajiny proti agresi Ruska. Koordinovaný postup může vést k tomu, že se zabrání přetahování se o dodávky tanků mezi zeměmi, což by zbytečně zvyšovalo ceny této techniky. Koordinace se také může projevit jako výhodná za předpokladu, že se podaří např. uzavřít dohodu o dodávkách tanků účastnickým zemím např. podle klíče geografické polohy – tedy čím více je odběratel na východě Evropy tím dříve bude uspokojen dodávkami.
Na trhu jsou i další stroje, neméně kvalitní, které jsou navíc na začátku svého vývoje a mohou mít do budoucna více možností modernizací. Tanky nekupujeme na 10 let a měli bychom zvažovat vždy všechny možné varianty a to jak z hlediska ceny, kvality a samozřejmě z hlediska schopnosti vzájemné podpory mezi zejména sousedními armádami a jejich výzbrojí. Polsko nakupuje jak Leopardy, tak americké Abramsy, ale také moderní stroje jihokorejské produkce K2, což nám dává možnosti kooperovat např. při pořízení i jiné techniky, např. v případě, že se dodávka Leopardů ukáže z časového nebo cenového hlediska jako neakceptovatelná.
Objevila se také zpráva, že jednou z možností bude otevření výrobní linky přímo v České republice. Obranný průmysl se u nás po desetiletí soustředil na opravy a modernizace techniky z výzbroje armád bývalé Varšavské smlouvy, jejíž zásoby nyní rychle v rámci vojenské pomoci Ukrajině mizí, a ta část průmyslu, která se tím zabývala, se bude muset přeorientovat. Vnímáte případnou výrobu tanků Leopard u nás jako dobrou příležitost? Co by bylo třeba splnit, aby mohlo jít o dlouhodobý přínos?
Tak samozřejmě je jasné, že produkce takové techniky jako jsou tanky je v mírových dobách na mnohem nižší úrovni a agrese na Ukrajině jednak spotřebovává velké množství dosud používané techniky, kterou je potřeba do potřebných operačních stavů co nejdříve doplnit. Situace v Evropě v oblasti bezpečnosti vyvolává, i bez této spotřeby, zvýšené požadavky na kapacity výrobců, které nelze zvýšit rychle. Výrobce tanků Leopard nyní nemá dostatečnou kapacitu výroby a tak jedním z kritérií zda využít společné pořízení tanků Leopard 2A8, určitě musí být časové hledisko dodání těchto tanků. V tomto ohledu se například zdá schopnost dodat např. tanky K2 rychleji jako zajímavější i z časového hlediska, nehledě na to, že Jihokorejci nabízí licenci na výrobu těchto tanků i v Evropě.
Potom právě využití volných kapacit u našich zbrojních firem, kterým by výrobce Leopardů poskytl také licenci na jejich výrobu, může být tím argumentem, který vyrovná podmínky na srovnatelnou úroveň s jinými alternativními výrobky. Dlouhodobým přínosem pro naší zemi je přenos výroby spojený s dalším vývojem, servisem a přípravou specialistů v našem prostředí. Výroba by pak měla obsahovat v maximální možné míře účast našich firem na výrobě komponentů a kompletaci výrobků u nás tak, aby k prodeji koncového produktu docházelo od nás.
ČR nahromadila vůči svým ozbrojeným silám velký vnitřní dluh. Kromě zmíněných oblastí, kde armádu nejvíce tlačí bota, co jí nejvíce chybí? Mluví se například o problémech s náborem, resp. s předčasnými odchody vojáků z armády.
Nejsem znalcem v oboru výzbroje a armádní techniky, ale i přesto vnímám dluh v oblasti protivzdušné obrany státu, kde bychom měli přehodnotit priority zejména s ohledem na aktuální zhoršení bezpečnostní situace v Evropě, ale především poučit se ze zkušeností ze současné agrese na Ukrajině.
Velmi vnímám, že se armádě nedaří významně plnit náborové plány vojáků, resp. že i přes růst počtů nově přijímaných vojáků také značné množství vojáků odchází a to i z řad těch nově přijatých. Zjišťuji si proč tomu tak je, protože vnímám personální otázku pro armádu jako klíčovou. Nemá smysl pořizovat spoustu nových zbraní když je nebude mít kdo obsluhovat. Tím spíše, že budeme potřebovat více velmi schopných specialistů, kteří budou schopní obsluhovat mnohem sofistikovanější a náročnější techniku. Těmto zájemcům musíme být schopní vytvářet takové podmínky aby měli zájem do armády vůbec vstupovat a sloužit tam tak dlouho kdy je vůbec účelné podrobovat je časově a finančně nákladnému výcviku, který budou nové zbraňové systémy vyžadovat.
Proto považuji za klíčové aby v rámci vyčleněných 2% HDP bylo dostatek prostředků vyčleněno i do personální oblasti a do oblasti péče život vojáků v činné službě i po ní. Je důležité dát zájemcům o službu v armádě jasně najevo, že si jejich odhodlání sloužit naší ochraně a třeba při tom i nasadit svůj život velmi vážíme a jsme ochotni jim to dát najevo nejen finančně, ale třeba i péčí o jejich život v armádě, nebo péčí o jejich blízké.
Opoziční poslanci si dlouhodobě stěžují na nedostatečnou komunikaci Ministerstva obrany s výborem pro obranu. Jak spolupráci s rezortem vnímáte z pozice vládního poslance a člena výboru Vy?
Samozřejmě vnímám určité názorové rozdíly mezi některými koaličními a opozičními politiky. Současně bych si také občas přál více informací k některým tématům, ale na druhou stranu respektuji, že některé informace, zejména z oblasti obchodních záležitostí mohou být poskytovány až v takovém okamžiku, kdy nehrozí zmaření vyjednání výhodných podmínek. Platí zde, že odpovědnost je na ministerstvu a kontrola je na parlamentu, tedy i na Výboru pro obranu, kde může každý vyjádřit svůj názor či přispět svými znalostmi k posouzení podmínek. Na Výboru tento prostor máme všichni. Kromě toho svolává ministryně obrany informační schůzky, ke konkrétním tématům, kde se pravidelně zúčastňuji. Na poslední takové schůzce nebyl např. z opozičních poslanců žádný.