Autor fotografie: Facebook Jana Řehounka|Popisek: Jan Řehounek
Na zítřejším jednání Výboru pro obranu bude projednávána zpráva NKÚ, podle níž je přístup ministerstva obrany k otázkám akvizic a údržby techniky nehospodárný a je provázen řadou vážných problémů. Security magazín oslovil poslance, předsedu Podvýboru pro akvizice a člena Výboru pro obranu Jana Řehounka (ANO), aby obsah zprávy s jejími souvislostmi okomentoval.
1) Výbor pro obranu bude projednávat kontrolní závěr NKÚ, který obecně říká, že přístup MO k otázkám akvizic a údržby techniky je neefektivní, nehospodárný a je provázen řadou vážných problémů, které mají konkrétní dopady na provozuschopnost techniky, a tím akceschopnost armády. Souhlasíte s tím?
Četl jsem jak zprávu NKÚ, tak odpověď MO. Před projednáváním na zítřejším Výboru pro obranu nechci činit závěry, ale obecně lze říci, že většinu strategických a významných zakázek provází komplikace - buď s cenou (prvotní průzkumy ceny jsou staré, mění a doplňují se specifikace, ceny obecně rostou), nebo s "životním cyklem" (buď se nevysoutěžil na počátku vůbec nebo se řeší formou JŘBÚ, případně jinak), nebo s obojím. Jako předseda Podvýboru pro akvizice MO se toto snažím řešit od začátku volebního období, aktuálně má konečně pocit, že se toto opravdu adekvátně začíná řešit. Jsem zvědavý na zítřejší jednání.
2) Mezi hlavní problémy je zmíněn servis kolových obrněných KBVT a KOT (Pandur, Iveco). Jak to vnímáte a co s tím lze udělat?
Kauza IVECO byla ta, které jsem se velmi detailně věnoval. Výsledkem bylo, že MO (i na základě mých podkladů) tento projekt zrušilo a bude soutěžit znovu, věřím JINAK a hlavně LÉPE. Víte, ono je to obecně složité - celá státní správa se (především v oblasti IT, ale nejen tam) potýká s problematikou "vendor lock-in" - tedy závislosti na primárním dodavateli. Bohužel, buď se vysoutěží servis na začátku a je těžké ho pak změnit, nebo se neudělal a pak je problém ho sehnat. Když připočteme, že na většinu dodávek je potřeba, aby firmy měly bezpečnostní prověrky, případně se potýká zadavatel s různými "autorizacemi=monopoly dodavatelů hardware na daná území pro vybrané servisní firmy", jsme většinou u konce. To ale neznamená, že to zlehčuji nebo obhajuji - dokáží se s tím vyrovnat v jiných zemích, musí se s tím MO vyrovnat i u nás!
3) Jak v kontextu závěrů kontroly NKÚ vnímáte otázku další modernizace starých T-72? Je to podle vás smysluplný projekt, nebo je lepší se spíše soustředit na nákup nové techniky?
Na rovinu, pokud dopadne akvizice BVP (v což pevně doufám), bude další podobně velká zakázka na pozemní jednotky asi opravdu ve vzdálené budoucnosti. Bude se řešit náhrada pronájmu letounů Gripen a z tohoto pohledu mi přijde modernizace T-72 jako smysluplné a asi jediné možné řešení. Ale je to AČR, která musí říct - do doby nákupu nových tanků vydržíme s tím, co máme, vydržíme s tím, co máme, ale musíme to modernizovat, anebo vydržíme i bez tanků úplně. To není MO, kdo by měl toto posuzovat - pokud AČR říká, že potřebuje modernizovat, musí si tyto výdaje obhájit.
4) Historicky se řešily problémy s předražováním zakázek, nejnověji např. radiolokátory VERA-NG, modernizace tanků T-72, modernizace vrtulníků. Umí na to MO reagovat?
Tak jedna reakce z poslední doby ukázala, že MO reagovat umí - skončil náměstek SVA Filip Říha. Nemyslím, že slovo "předražování" je to správné, spíše bych to nazval "chyby v akvizičním procesu jako takovém, neznalost trhu, zdlouhavost procesů a časem rostoucí cena atd. Vidím, že od změny na této pozici došlo ke zlepšení, ale otázkou je, zda by se neměl celkově změnit celý akviziční proces - na to, kolik chyb stejně vykazuje, se do něj zapojuje až mnoho stupňů výběru a hodnocení. Mně jako předsedovi Podvýboru pro akvizice a členovi Výboru pro obranu ale nepřísluší říkat "dělejte to takto", naším úkolem je říci, pokud je něco špatně, "takto to opravdu nedělejte".