Potopit letadlovou loď? Brnkačka! Opravdu?

Potopit letadlovou loď? Brnkačka! Opravdu?
06 / 02 / 2019, 10:00

Pestrá škála odborníků, od trollů na sociálních sítích po íránskou člunovou nebo čínskou lidovou admiralitu již delší čas rozvíjejí atraktivní téma. Letadlové lodě, míněno velké americké mateřské lodě, jsou především snadným terčem. Ostatně nejsou ani třeba, protože letouny mají dnes přece skvělý dolet. A vůbec jsou přežité a stačí jedna raketa (případně osm raket) a je po nich. Jednou ranou zabijete pět tisíc námořníků. Dvěma deset tisíc. Rozněžněná Amerika pak požádá o příměří. Tak snadné to je. Když v roce 2005 potápěli vyřazenou CV-66 America (ve službě 1965–1996) jako cílovou loď, vydržela nad hladinou čtyři týdny. A to se nebránila a nebyla bráněna.

Problém má své politické, globálně politické souvislosti pramenící ve víře a touhách, a s těmi nemá smysl příliš polemizovat. Někdo holky, jiný vdolky. Lze jistě podotknout, že když Rusko poslalo svou jedinou letadlovou loď, vyspravenou dráty a lepidlem, k zásahu do Sýrie, a ona tam plula stylem barona Prášila zahalena příkrovem dýmu (což, jak víme, zachrání země Evropské unie před invazí, protože ani ruská pozemní technika nesplňuje emisní limity), titíž admirálové tleskali za rozhodnost. Ale americké letadlové lodě jsou především snadný terč a překonaný typ zbraně. Vždyť i bitevní lodě byly překonány. Dnes jsou to tedy letadlové, to je logické. Nahradily je přece balistické střely. A jen ti naivní Američané si toho nevšimli. Utrácejí nepředstavitelné sumy za nové lodě, udržování současných, a balistických raket mají nejvíc ze všech a mají s jejich nasazením nejbohatší zkušenosti, stejně jako s nasazením letadlových lodí, ale oni tomu nerozumějí, a ty jejich operační svazy, to je sitting duck. Kachna, která čeká na své broky. A není nic jednoduššího než takový cíl zasáhnout. Své o tom vědí také v Íránu. Zemi proslulé pokročilými vojenskými technologiemi. A určitě to umí i Severokorejci.

Kromě diskutérů na facebooku podobně uvažují čelní představitelé čínských ozbrojených sil. Disponují prý za tím účelem střelami, které budou připravené k nasazení již příští rok, zprávy o jejich testování tu a tam problesknou médii. Nadzvukové kluzáky, kterým některá média říkají cizím slovem hypersonické, asi aby to znělo dramatičtěji až hybridně. Naposledy Luo Yuan, ortodoxní komunista a kontradmirál „lidově osvobozeckého námořnictva armády“ (opravdu se to tak jmenuje). Autor výše uvedeného výroku o pěti a deseti tisících zabitých amerických námořnících. Aby bylo zcela jasno: podceňovat protivníka je jednou z největších chyb, jichž se lze od počátku věků na poli válečném dopustit. Čili je zcela na místě zjišťovat skutečné schopnosti jeho zbraní a reagovat. Na každou zbraň dříve či později vznikne protizbraň, účinná taktika. A letadlové lodě disponující mimořádnou údernou silou jsou zcela přirozeně důležitým cílem.

Námořnictvo Spojených států během své existence ztratilo působením nepřítele dvanáct letadlových lodí. Poslední byla doprovodná letadlová loď Bismarck Sea potopená piloty kamikaze v únoru 1945. Poslední ztracenou velkou letadlovou lodí byl v říjnu 1942 Hornet. A působením vlastním byla jednou z posledních potopených CV-66 America, letadlová loď třídy Kitty-Hawk. Budeme-li počítat poněkud odlišnou CV-67 John F. Kennedy ke stejné třídě, jde o poslední americké letadlové lodě s konvenčním pohonem. Relativně starý projekt z 50. let, lodě byly objednány a postaveny na přelomu 50. a 60. let; a poslední vyřazeny ze služby relativně nedávno (USS Kitty Hawk v květnu 2009). A právě USS America nás zajímá.

Byla potopena 14. května 2005 jako cvičný cíl. Ovšem po čtyřtýdenním ostřelování a testování různých zbraní, které v ní prorážely otvory nad i pod čarou ponoru. Cílem bylo mj. ověřit odolnost velkých letadlových lodí a jejich schopnost vydržet na hladině i se značným poškozením. Mj. s takovým požadavkem jsou ostatně konstruované. Zbraně loď, jejímž služebním mottem bylo Don’t Tread On Me (heslo z roku 1775, „Nešlapej na mě“ – a spíše „Nešlapej po mně“), během oněch čtyř týdnů testování nepotopily; bylo třeba ji potopit řízeně.

A to je příklad staré konstrukce a mnoha zásahů; přičemž aktuálně je řeč o lodích třídy Nimitz, a k zásahu by muselo napřed dojít. A lodě třídy Nimitz nejsou vyřazená a nepohyblivá loď třídy Kitty Hawk, ale součásti svazu raketových křižníků, torpédoborců, ponorek a dalších plavidel, jejichž účelem je podporovat a chránit letadlovou loď. Která disponuje leteckou silou, kterou promítá do okruhu stovek kilometrů. A také představa, že se Spojeným státům rozklepou kolena i v případě, že by o jednu či dvě z desítky letadlových lodí přišly, zní spíše jako aplikace moudra o tom, že kdo si nepamatuje minulost, je nucen ji znovu prožít.

Námořní historik Robert Farley popsal problém pregnantně v rámci podobných diskusí v roce 2017: „Oni nasadí mnoho různých systémů s cílem americkou obranu zmást a přetížit. Budou se snažit hrozbou útoku držet skupiny letadlových lodí co nejdále od dějiště operací. Ale samotná existence střely nebo torpéda schopného potopit letadlovou loď teprve zahajuje debatu o její zranitelnosti. Vystřelit cokoli proti letadlové lodi je drahá a složitá operace. Kromě finančních nákladů je otevřený útok proti americkému útočnému svazu s jeho vlastními křižníky, torpédoborci a ponorkami celkem s jistotou sebevražednou misí. A je-li odpověď Ameriky na 11. září určitým vodítkem, Washington by s jistotou proti zemi, která potopí jeho loď, nasadil veškerou zbývající vojenskou moc, včetně přežívajících osmi nebo devíti letadlových lodí. A pro kohokoli, kdo si myslí, že má schopnost tyto obrovské ocelové kolosy potopit, zbývají dvě otázky: opravdu to umíte? A pokud ano, stojí vám to za to?“

Jen proto, že Rusko letadlové lodě neumí/nepotřebuje, a Čína bez zkušeností s jejich nasazením disponuje technologií z poloviny minulého století, není úplně na místě představa, že letadlové lodě jsou de mode. Ať si každý věří, čemu chce, pochopitelně. A ano, Amerika dnes zřejmě není Amerikou z prosince 1941. To by bylo na jinou diskusi.

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace