foto: Dmitry Terekhov / Flickr/Mi-8
Matador světového letectví Mi-8. Působil v 48 zemích světa, přesto je proti dronům aktuálně takřka bezbranný, obzvláště na zdánlivě bezpečném místě přistání. Ukrajinci byli opět nemilosrdní.
Sovětský vrtulníkový průkopník Michail Mil začal pracovat na nové helikoptéry v roce 1958 a to stále za situace, kdy část sovětské generality pokroku bránila. Odpůrci považovali Mi-4 s motorem z Lavočkin La-5 a dřevěným čtyřlistým hlavním rotorem za dostačující. Paradoxem bylo, že nakonec Chruščovova návštěva USA přinesla definitivní rozhodnutí. Sovětskému tajemníkovi se let v americké helikoptéře S-58 tak líbil, že se chtěl také blýsknout. Čtvrtý prototyp byl postaven jako VIP stroj pro Kreml….
Mi-8 je od zahájení výroby prakticky v základních parametrech stále stejný. Délka s ocasními plochami je 25,31 metru, výška stroje 5,54 metru a hmotnost prázdného stroje 7 000 kilogramů. Maximální vzletová hmotnost byla zpočátku 12 tun. Trup byl z duralu, posílený ocelí. Nosnost stačila na 24 cestujících, 12 lůžek u sanitní verze nebo 3 tuny nákladu. Posádku tvořily tři muži. Hlavní pětilistý rotor má 21,29 metru a vyrovnávací rotor má tři listy. „Osmičku“ původně poháněly dva motory TV2-117 s 1 500 koňmi každý.
Maximální rychlost dosahovala 250 km/h, dostup byl 4 500 metrů a dolet 480 kilometrů. První větší modifikací Mi-8 se stal stroj Mi-14 (v kódu NATO Haze – rusky mlha) z roku 1973. Stroj měl posílenou konstrukci, ocasní rotor se přesunul zprava na levou stranu a trup dostal hydrodynamický tvar a zatažitelný podvozek. „Čtrnáctka“ měla schopnost přistávat na vodě. Vzniklo celkem 273 strojů. Jejich hlavním úkolem byly námořní záchranné a protiponorkové operace. Pro ty byly stoje vybaveny radary, sonary, sonarovými bójemi a hlubinnými náložemi.
Mi-8 ve válečném nasazení
Ve válce se Mi-8 poprvé objevily na Blízkém východě. Během jomkipurské války v roce 1973 egyptské stroje v týlu nepřítele vysazovaly záškodnické a protitankové týmy, které způsobily Izraelcům značné ztráty. Velmi kruté boje čekaly Mily v bojích irácko-iránské války v letech 1980–1988, kdy docházelo ke „stíhacím bojům“ mezi Mi-8 a iránskými Bell AH-1 Cobra.
Skutečná zkouška čekala sovětské stroje v Afghánistánu v letech 1979 až 1989. V prvních letech byli mudžahedíni proti vrtulníkům téměř bezbranní. I v těchto letech byla služba pro vrtulníky mimořádně náročná. Stroje trpěly ve vysoké nadmořské výšce nedostatkem výkonu a prašné prostředí ničilo motory. S dodávkami protiletadlových Stingerů a zlepšováním protiletadlové obrany Afghánců se situace zhoršovala.
Afghánská výzva byla také jedním z hlavních impulsů pro vznik nové a výkonnější Mi-8MT. Ta byla vyvinuta i pro vysokohorský provoz, měla silnější pancéřování, systémy pro chlazení a rozptylování horkých motorových plynů vycházejících z výfukového systému vrtulníku a výmetnici falešných cílů. I přes tato opatření Sověti ztratili nad „střechou Asie“ kolem 300 vrtulníků.
Roku 1986 čekal typ další nebezpečně nasazení. „Osmičky“ sypaly do zničeného reaktoru v Černobylu písek a olovo, i když hlavní slovo tehdy v tomto směru měly především nové stroje Mi-26. Dodnes mnoho zamořených strojů, ať už Mi-8, Mi-17, ale i Mi-26, navždy odpočívá na pohřebišti techniky v Pripjati.
Mi-8 nejrozšířenějším vrtulníkem světa
Pád sovětského impéria neznamenal i pád Milu. Naopak ho čekal nový rozlet. Výroba se rozjela na plné obrátky. Dodnes bylo vyrobeno na 17 000 Mi-8/17, které sloužily ve 49 letectvech světa, včetně našeho, jež „Osmu“ provozuje od roku 1967. Došlo i k mnoha modernizacím. Nejviditelnější je asi delfíní čumák, který zajišťuje posádce větší bezpečnost než prosklená příď a lze do něj zabudovat i více zařízení. Stroj je nabízen i s plně digitálním řízením místo klasických „budíků“.
V roce 2010 se svojí modernizací Mi-8 přišli i Ukrajinci. Ta probíhá ve firmě Motor Sič. Jejím hlavním prvkem je modernizace a posílení trupu a především instalace motorů TV3-117VMA-SBM1V 4E, které jsou plně elektronicky ovládány (systém FATEC) a mají výkon 2 500 koní. S nimi je stroj schopen operovat v extrémních teplotách až do 52 °C a v extrémních výškách do 9 600 metrů, což je u vrtulníků rekord. Vrtulník může být vyzbrojen ukrajinskými protitankovými střelami Barriera ráže 133 mm.
Ukrajina obdržela z USA minimálně 11 modernizovaných M-17 původně určených pro Afghánistán. Stroje byly použity pro evakuaci vojáků z Azovstalu za letu při naprosté tmě a velmi nízko. Rusové Mi-8 pochopitelně využívají pravidelně. Výše vložené video na síti X jednoznačně ukazuje realitu současného bojiště. Je jasné, že Rusové lokaci, kde vrtulník stojí, považovali za naprosto bezpečnou. Chyba lávky, dron zprava zpečetil osud legendárního vrtulníku. Mi-8 s relativně slabou ochranou nemá proti takovémuto útoku žádnou šanci.
Zdroj: Millitary factory
Tagy