Autor fotografie: Redakce|Popisek: Jiří Hynek v rozhovoru pro SM
Obrana země je tou nejdůležitější úlohou státu, bez níž není samostatnost, suverenita a svoboda. Nad sliby politiků od roku 2002 dodnes se ve světle aktuálního útoku na obranný rozpočet zamýšlí prezident Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu ČR, Jiří Hynek.
„Dejte mi pevný bod ve vesmíru a já pohnu celou Zemí“, kdysi pronesl Archimédes. Tento výrok mě pokaždé napadne, když nějaký politik začne mluvit o škrtání ve výdajích na obranu. Proč? Protože bez stabilního a předvídatelného obranného rozpočtu nelze zajistit obranu naší země, a tedy ani její samostatnost a suverenitu.
Dnes zní už skoro humorně slib prezidenta Václava Havla na pražském summitu NATO v roce 2002: „Dáme na obranu 2,2% HDP“. Ten slib nevydržel ani půl roku. Přišla takzvaná reforma veřejných financí a na obranu zbylo 1,9%. Následně odstoupil ministr obrany Jaroslav Tvrdík a jako důvod uvedl, že to neumožní profesionalizovat českou armádu. A tehdejší stínový ministr obrany za ODS Petr Nečas mu souhlasně přikyvoval.
V roce 2002 byla zahájena permanentní série vládních slibů ozbrojeným silám a jejich následným porušováním ve stylu frustrační kompozice Járy Cimrmana. Tedy střídáním fáze očekávání s fází zklamání.
Tuto kompozici zahájil premiér Vladimír Špidla závazným popovodňovým usnesením vlády, které stanovilo výši výdajů dalších let. Říká se, že není nic staršího než včerejší noviny. Podle mě je, a to usnesení vlády z minulého týdne. Plán výdajů na obranu z tohoto usnesení nevydržel ani rok.
Mirek Topolánek své působení v roli předsedy vlády zahajoval v roce 2006, kdy výdaje na obranu činily 1,96% HDP. A končil v roce 2009 na 1,65%. Volební období bylo též prokládáno hezkými sliby nejen vlastním ozbrojeným silám, ale i našim parterům v Severoatlantické alianci.
Po nástupu premiéra Petra Nečase dostávají výdaje na obranu další zářez. Takzvaná rozpočtově zodpovědná vláda začala na 1,38% a skončila o tři roky později na 1,08%. Asi tehdy předseda vlády zapomněl na svoji rétoriku z roku 2002, kdy mu jako stínovému ministru obrany bylo 1,9% málo.
Rčení, že pro žádnou zemi není nic horšího než úřednická vláda, se plně potvrdilo za Jiřího Rusnoka. Tehdy rozpočet ministerstva obrany klesl pod jedno procento, a to na 0,96%.
Po svém nástupu v roce 2014 prohlašuje premiér Sobotka, že ze stávajícího jednoho procenta se musíme dostat na 1,4%. Prý nemá cenu zvyšovat na dvě procenta skokově. Asi se příliš nesnažil svůj slib plnit, kdy ž v roce 2017 končil s vládnutím na 1,05%.
Vláda premiéra Babiše začala s ambicí navrátit peníze do obranného rozpočtu, a hlavně začít plnit modernizační plány. Ne, že by všechny sliby a proklamace byly plněny. To člověk po těch letech zkušeností od politika ani neočekává. Ale jisté pozitivní kroky byly vidět. V roce 2018 – 1,13%, v roce 2019 – 1,20%. Trochu ve stylu – nemusí pršet, stačí, když kape. Ale lepší než ti předchozí.
Nyní se ocitáme na rozcestí. Křehká nedávno nabytá důvěra ozbrojených sil i obranného průmyslu může utrpět definitivní ránu, když dojde k opětovnému neplnění slibů. Budou současné snahy o škrty v armádním rozpočtu další slokou frustrační kompozice, kdy fáze očekávání bude opět nahrazena fází zklamání?
V roce 2016 odsouhlasila valná hromada Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu České republiky usnesení: „"Valná hromada podporuje takové legislativní kroky, které povedou ke stabilizaci obranného rozpočtu a jeho fixaci v dlouhodobém horizontu". V té době nikdo z nás už nevěřil vládním slibům, usnesením, strategiím či závazným rozpočtovým ukazatelům. Chtěli jsme jít cestou těch zemí, které si výdaje na obranu stanovily zákonem, aby výdaje nezávisely na politické reprezentaci. Protože obrana země je tou nejdůležitější úlohou státu, bez níž není samostatnost, suverenita a svoboda.