Příběh jihokorejských tanků T-80 - exotická výzbroj není udržitelná, potřebujeme geograficky blízké a prověřené řešení

Příběh jihokorejských tanků T-80 - exotická výzbroj není udržitelná, potřebujeme geograficky blízké a prověřené řešení
Autor: CC BY-SA 4.0|Popisek: T-80U
02 / 01 / 2021, 13:00

Čas od času se objevují úvahy o tom, že jihokorejský hlavní bitevní tank K2 Black Panther, který je nepochybně zdařilou a technicky konkurenceschopnou konstrukcí, by měly zvážit armády bývalého východního bloku jako jednu z možností při přezbrojení svých tankových sil. Sama jihokorejská armáda přitom nabízí náhled na situaci nasazení ve svém prostoru exotického vozidla, které bez odpovídající podpory rychle zastaralo - ruské tanky T-80.

Pro leckoho je to možná překvapivá informace, ale armáda Jižní Koreje disponuje třemi desítkami pokročilých ex-sovětských tanků T-80. Třicet tři tanků T-80U obdržela v letech 1996 a 1997 a dva T-80UK pak v roce 2005 jako součást splátek dluhu, který Ruská federace vůči Jihokorejské republice zdědila po Sovětském svazu. Doplnila jimi tedy sloužící vlastní tanky K1 a americké M48 v různých domácím podmínkám uzpůsobených variantách, přičemž ve druhé polovině 90. let v podobě T-80 dostala patrně technicky nejpokročilejší zbraň na poloostrově, a určitě nejsilnější hlavní bojový tank.

T-80 stojí mimo a svým způsobem nad hlavní vývojovou řadou sovětských tanků tím, že navazuje na T-64, jemuž byl T-72 zkonstruován jako jednodušší alternativa. T-80 je, podobně jako americký Abrams, poháněný plynovou turbínou, díky níž má výrazně lepší poměr výkonu a hmotnosti (za cenu v tomto sovětském rešení nižší spolehlivosti, a vyšší spotřeby paliva). V sovětské armádě sloužil od roku 1976, ale vyvážen byl až po rozpadu SSSR, přičemž kromě nástupnických států SSSR jsou tato vozidla od 90. let ve výzbroji kyperské, egyptské, pákistánské, jemenské a právě jihokorejské armády.

Jižní Korea přistoupila na ruskou nabídku umořit část dluhu dodávkou tanků T-80. Ovšem po krátkém období, kdy tato vozidla svou úrovní a technickými i taktickými schopnostmi překonávala veškerou konkurenci jak domácí, tak severokorejskou, přišly na přelomu tisíciletí modernizované varianty domácího K1. U nich byl dosavadní 105mm kanón nahrazen v Koreji licenčně vyráběným výrazně účinnějším kanónem Rheinmetall Rh-120 L/44 ráže 120 mm. Spolu s dalšími zlepšeními parametrů u domácích tanků, zejména v podobě K2 Black Panther, postupně definitivně převážila dostupnost logistiky jejich údržby i provozu, a T-80 s vysokými náklady udržované na úrovni odpovídající polovině 90. let rychle zastaraly.

Ruská technika jihokorejské armády (video: youtube)

Jejich relativně nízký počet činil možnost domácí modernizace ekonomicky nezajímavou (příběh podobný našim T-72, ale pro Jihokorejce, kteří měli více možností, se šťastným koncem). Velkým problémem byla také munice, protože jihokorejský průmysl nemohl produkovat náboje pro 125mm ruský kanón 2A46, a munice musela být, tak jako také všechny důležité agregáty tanků dovážena z Ruska, a perspektivu tedy tyto jinak moderní tanky neměly v Jižní Koreji dlouhodobě žádnou.

Bez výroby techniky na vlastním nebo blízkém území, a dostupnosti náhradních dílů a munice, je nasazení sebelepší zbraně neudržitelné. Ne že by nebylo možné získat potřebné licence a vybudovat potřebné zázemí, otázka je za jakou cenu a v jaké situaci. Pro Jižní Koreu byly T-80 svého času jedním z mála realizovatelných způsobů, jak alespoň něco od Ruska získat, přičemž se službou těchto tanků měla následně jihokorejská armáda relativně vysoké náklady, které smysluplnost řešení poněkud zpochybňují - obranyschopnost země na třicítce T-80 nezávisela.

A nyní v obráceném gardu nabízí Jižní Korea své tanky K2 pro službu ve východoevropských zemích, kde mají či mohou představovat konkurenci zavedenému německému Leopardu 2. Kromě Polska se objevují zmínky také o Slovensku, a existuje turecká varianta Black Pantheru, Altay.

Ovšem bez toho, že by se měla rozběhnout sériová licenční výroba v Polsku, kde Jihokorejci testují spolupráci formou licenční výroby podvozků samohybných houfnic K9 pro polské AHS Krab, je jakákoli představa o fungování K2 v Evropě nereálná, což ukazuje zřetelně vlastní jihokorejská zkušenost s T-80. Úvahy o polských tancích K2 a náznakové koketování s jihokorejským řešením stále znějí mnohem spíše jako snaha vylepšit polskou pozici pro vyjednávání o Leopardu 2 a potažmo projektu MGCS než jako reálný plán a možnost.

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace