Autor fotografie: SECURITY magazín pomocí Canva AI|Popisek: Dron
Použití UAV v Druhé válce o Náhorní Karabach v roce 2020 zásadním způsobem rozhodlo o jejím konci a útoky dronů můžeme vidět čím dál častěji i na ukrajinském bojišti. Je proto vhodné si položit otázku, jak bude budoucnost vojenských technologií schopna obstát při napojení dronů na autonomní systémy umělé inteligence.
V současné době se na válečných polích po celém světě používají různé typy dronů. Mezi nejčastější z nich můžeme označit především dva základní typy: FPV drony a sebevražedné nebo také kamikaze UAV. První typ, FPV letoun, je založen na technologii ovládání dronu nejčastěji skrze brýle, které umožňují operativci přesně vidět, kde se dron nachází. Útok pomocí odhozené munice, kterou dron nese, tak může být velmi přesný. V souvislosti se spojením mezi dronem a operativcem však existují nemalá rizika.
Bezpečnostní analytik Tyler Rogowaye z informačního portálu The Drive upozorňuje, že spojení sice umožňuje operátorovi přesně zaměřit cíl, ale k tomu musí být signál po celou dobu bez přerušení. Pokud totiž dojde k jeho zániku, UAV není schopno operaci vykonat, vrátí se zpět na základnu nebo se zřítí mimo požadovaný cíl. Rogowya dále varuje před skutečností, že spojení může navést nepřítele k lokaci operátora. UAV proto může vést k prozrazení rozsáhlejšího zázemí útočící strany. O ukrajinských FPV dronech jsme vás informovali v tomto textu.
Nebezpečí prozrazení nepředstavuje druhý typ UAV, sebevražedný dron. Ten funguje na principu naprogramování souřadnic cíle útoku a samostatného letu dronu na příslušné místo. Nevýhodami sebevražedného dronu jsou nemožnost zkontrolovat opravdové vykonání a účinky operace a také neovladatelnost dronu při jeho letu. Tento nedostatek by však podle Rogowaye šel v budoucnu vykompenzovat použitím AI. Pokud by umělá inteligence dron sama řídila, byla by schopná roli operativce pravděpodobně plně nahradit.
UAV obohaceno technologií umělé inteligence příbuzné automatickému rozpoznání cíle (Automatic Target Recognition, zkráceně ATR), by mohlo být schopno na základě parametrů zjistit cíl a zahájit útok. Technologii ATR již několik desítek let využívají střely s plochou dráhou letu Tomahawk, Storm Shadow, nebo AGM-158 JASSM. Ta jim umožňuje porovnávat nové záběry prostředí s údaji ve fotobance a rakety následně samy vybírají cíl. Střely vyhodnotí situaci bez toho, aniž by ji musel posuzovat člověk, který by následně zasahoval do směru letu střely.

Oproti raketám UAV představují jednu zásadní výhodu. Za vynaložení mnohem menších finančních prostředků totiž velmi často dokáží naváděné střely v jejich funkci nahradit. Pokud by proto podle Rogowaye došlo k většímu průniku mezi UAV a AI technologií, mohlo by to z dronů udělat ještě silnější, avšak v porovnání s raketami stále levné zbraně. To může nejen vést k zásadní proměně způsobu vedení války, ale nastálá situace vtáhne do hry mnohem více nestátních aktérů. Začátky tohoto jevu můžeme již nyní pozorovat na útocích sebevražedných dronů radikálních islamistických organizací na pozice USA a jejich spojenců na Blízkém východě.
Technologie umělé inteligence, která dokáže vyhodnotit vizuální podobu předmětu na fotografii a následně ji porovnat s podobnými nálezy, není záležitostí budoucnosti nebo pokročilé technologie. Na internetu existuje množství volně dostupných softwarů, které provádějí analýzu fotek a třídí data. Tuto funkci nabízí také aplikace Google Lens, jež na základě fotografie dokáže vyhledat dotyčný předmět, osobu, lokaci apod.
Z výše uvedených informací je proto patrné, že lehká dostupnost moderních technologií pro široké masy uživatelů je dobrá z hlediska celkového rozvoje společnosti, ale současně s sebou nese nemalá rizika. Již nyní se ukazuje, že technologie válčení není dostatečně připravena na hrozbu, kterou představují UAV, a na levné drony je často používána mnohem nákladnější technika. Také zneužití UAV v rukou militantních skupin v kombinaci s umělou inteligencí nepřináší příliš pozitivní vyhlídky. Řešení proti UAV sice nabízejí finančně úsporná laserová děla, ale pouze malé množství z již dostupné technologie je proti dronům doopravdy používáno. Izraelský Iron Beam a britský DragonFire, o kterém jsme vás informovali v tomto textu, jsou stále ve vývoji.