foto: Primoco UAV SE, Public domain/Primoco One 150
V rozhovoru s ředitelem společnosti Primoco Ladislavem Semetkovským se věnujeme otázkám rostoucího zájmu uživatelů o Primoco ONE 150M, probíhající certifikaci STANAG, ale také umělé inteligenci nebo tomu, zda i nadále platí, že letoun má zůstat bez zbraňových systémů.
Primocu se daří a na konci srpna jste ohlásili dosud nejlepší pololetní výsledky. Byla společnost oslovena ze strany MO/AČR, je na obzoru nějaké výběrové řízení, kterého se můžete účastnit, jehož cílem je akvizice dronů katerogie, do níž spadá Primoco ONE 150M?
Ministerstvo obrany s námi v oblasti akvizice nekomunikuje. Primoco je dnes čistě exportní firma. Zveřejnili jsme pololetní výsledky, fungujeme velmi úspěšně dál. Rosteme. Nové a připravované zákazníky komentovat s dovolením nebudu, ale jednoho dne, až to bude kompletně hotové a připravené, to zveřejníme. Něco přijde ještě letos, něco v příštím roce, atd. V podstatě jde o největší armády v Evropě. V současné době je naší prioritou číslo jedna dokončit certifikaci NATO STANAG 4703.
Že je dron na cestě k této certifikaci jste oznámili v průběhu léta. Jak to vypadá a kdy očekáváte výsledek?
Máme za sebou vyznamnou část testů, například pevnostní zkoušky a motor. Tyto kapitoly jsme definitivně uzavřeli. Létáme každý den. Máme nějakou časovou osu a té se nám daří držet a děláme pro to vše. Pro mě osobně je to priorita číslo jedna. Primoco ONE 150M bude v této kategorii prvním certifikovaným letadlem. Řada zákazníků zavedení letounu do služby touto certifikací podmiňuje. Pro nás se tím otevřou ve střednědobém horizontu dveře pro zakázky na stovky letounů. Každopádně firma dnes plní závazky, vyrábí letadla pro otevřené kontrakty, cvičí nové piloty. A dělá STANAG. Jakákoliv implementace, vývoj dalších senzorů, které plánujeme, to přijde příští rok.
Stále platí, že nechcete, aby vaše drony nosily zbraně?
Ne, zatím ne.
Zatím ne, říkáte, znamená to, do budoucna to nevylučujete?
V daném momentu to vůbec neřešíme, nebavíme se o tom. Všem říkám už dlouho, že nechceme zabíjet. Máme sofistikovaný průzkumný bezpilotní prostředek. Žádné zbraňové systémy na něm nemáme. Všichni zákazníci od nás toto žádají. A teď se věnujeme opravdu jiným věcem. Kdybychom neměli do čeho píchnout a všichni nám říkali: „dejte to doho munici“, tak bychom ji tam třeba dali. Ale není to na pořadu dne. A zabíjet nechci. A jako firma tomu ani dnes nerozumíme. Museli bychom se spojit s někým, kdo takové věci umí vytvořit, vyrobit. Tahle kapitola nás nyní míjí.
Máme za sebou pozoruhodný vývojový projekt „létajících BTS“ (převodní stanice v GSM) spolu s T-Mobilem. A chystají se k nám zástupci složek jedné z evropských armád, které tohle řešení velmi zajímá. A to je pro mě na tom to krásné. To letadlo má hromadu různých vlastností a schopností, a nikdy by mě nenapadlo, že armády budou chtít zajišťování komunikace prostřednictvím mobilních telefonů, retlanslace, a podobné věci. Primárně si to kupují kvůli odposlechu, ale když zjistili, že i tyto věci mohou fungovat, mají o ně zájem. Pro nás je to výborné a uvidíme, kam nás to ještě zavede.
Co vaše projekty v oblasti aplikací umělé inteligence?
Intenzívně na tom s Airbusem pracujeme, ale nebudu o nich dnes nijak v detailu mluvit, a ani do konce roku. Vydáme pak společně nějakou technickou informaci v nějaké úrovni detailu, určitě i včetně videa. Ale jsou to opravdu velké věci, a nevím, jestli na nich ve světě kromě Američanů někdo s takovými výsledky dělá.
Internetem kolují videa z Číny, na nichž mračna svítících dronů vykreslují různé obrazce...?
Tohle opravdu ne, to jsou v principu banality. To jsou jednoduše naskriptované rozestupy mezi drony. Já mluvím o tom, že naše letadlo letí, vybavené optickým senzorem, plně vyhodnocuje objekty, přesně ví, co kde je. Zkoušíme je i na nafukovací návnady. Mimochodem to vzbudilo na Písecku nedávno pozornost. Lidé ze silnice viděli na letišti množství vojenské techniky a volali na policii. Ale zpátky k věci: fyzicky vůbec neletí pilot. Umělá inteligence zpracovává informace a předává pokyny autopilotovi. Příkazy dodává systém. Je to přístup, který podle mého názoru otevírá v letectví úplně novou epochu. Reálně to funguje, létáme, a systém se postupně učí. Do konce roku nás čeká velké ověřovací cvičení, kde se společně s Airbusem domluvíme, jak dál pokračovat, a také jak výsledky komunikovat.
Velmi aktuální téma dnešních dní je Izrael. Máte vlastně jako firma nějakou spolupráci s Izraelem?
Ne, vůbec ne. Technologie, kterou vyvíjíme, je čistě evropská, svébytná, naše.
Jak se v Evropě daří vaší konkurenci?
Našich konkurentů na tomto poli ubývá, zbývají dnes prakticky dva. Výrobce vrtulníků Schiebel v Rakousku, který ale vlastně za přímou konkurenci ani označit nelze. Jejich cena je úplně jinde, vyrábějí jednotky letadel ročně, vše pro námořnictvo. Nemají ani všechny certifikace, které máme my – nemohou létat v nesegregovaném vzdušném prostoru. My ano. Kvůli Primocu nemusí nikdo uzavírat vzdušný prostor a můžu s ním létat i v hustě zabydlelé oblasti. Jestliže při posledních povodních zazněly informace o užitečnosti amerického dronu Reaper, tak to je přesně úloha, kterou umíme naplňovat taky.
Nějaká omezení stále existují, ale v principu jsme už dnes na tom velmi podobně jako klasické letectví. Vrtulníkům Schiebel chybí autorotace, záchranný balistický padák. To jsou přesně ty prvky, které nás dostaly tam, kde dnes jsme. A pak je v Portugalsku společnost Tekever. Prochází ale problémy, které jsme v minulosti řešili i my. Pokud problémy vyřeší mají budoucnost, nebo ne, a pak patrně skončí. Ale vyrábějí a mají zákazníky, konkurence to tedy je. Nikdo další v Evropě už dnes není.
Tagy