Priority modernizace AČR – jsou správně nastavené?

Priority modernizace AČR – jsou správně nastavené?
Autor: flickr.com (CC BY 2.0)|Popisek: Čeští vojáci
07 / 05 / 2021, 13:00

Modernizace AČR je téma, které rezonuje celou společností. A tím míněno skutečně celou, nejen odbornou, a to především vzhledem k finanční náročnosti, realizaci během několika let, a též kvůli neustálému podezření z důvodu tendrů minulých, a ne přílišné transparentnosti. Do toho ještě připočtěme velmi podivné změny u tendrů současných.

Nejvíce diskutovaným je tendr na BVP, logicky, 52 miliard je obrovská suma a zpoždění v jeho realizaci s odvoláváním na kdeco je zcela neakceptovatelné. Státy NATO jako Maďarsko, Itálie, Polsko či Německo realizují obchody, testy, modernizace COVIDu navzdory, v ČR je to nepřekročitelná věc, co kdyby BVP začaly s nadsázkou řečeno ,,kašlat“. Ale vážně. Vláda se zavázala poskytnout NATO modernizovanou 7. mechanizovanou armádu, ale zatím to vypadá jen na další velkou ostudu, BVP se nestihnou nakoupit a tanky nejdou zmodernizovat, protože nejsou náhradní díly (SM i další média opakovaně informovala).

Poněkud ve stínu této akvizice se ocitly další projekty jako modernizace dělostřelectva novými houfnicemi a systémem řízení palby nebo modernizace protivzdušné obrany. A dá se říci, že poslední projekt, tedy PVO, je z hlediska obrany a bezpečnosti státu klíčový.

U tendru na modernizaci děl a PVO se vyskytl v poslední době problém, že dva různí dodavatelé na sobě zcela nezávislí najednou zvýšili konečnou cenu. V obou případech se jedná o nemalé částky, ale procentuálně z původně plánované pořizovací ceny ne až tak rozdílné. Těžko obvinit francouzský NEXTER a izraelský Rafael z kartelové dohody. Spíše to připomíná případy známé z domácí scény, jako bylo například náhlé zdražení dodávek pasivních systémů nebo modernizace, tedy abychom použili oficiálního termínu, technické zhodnocení tanků.

Raketová technika a specificky její pohonné jednotky mají řadu specifik. Paliva se dělí na dva typy, pevná a kapalná, a v obou případech je to velmi sofistikovaná chemická sloučenina. Výhodou tuhého paliva je jeho stabilita, nevýhodou je nemožnost jej vyměnit. A pak je levnější raketu vystřelit, než koupit kromě hlavice nový trup a starý bezpečně a ekologicky likvidovat. Tekuté palivo lze obměnit, ale bývá nestabilní, vysoce toxické, případně působí jako silné organické rozpouštědlo. Proto obsluhy raket (jak je vidět na starých snímcích ČSLA) se pohybovaly v chemických maskách, a proto třeba v USA je zpřístupněno pouze jedno silo mezikontinentální střely TITAN, protože raketa v něm nikdy nebyla naplněna palivem a sloužila jen pro výcvik. (TITAN Museum v Green Valley).

Komplety 2K212 KUB nebo v kódu NATO SA-6 GAINFUL, též známé jako „Tři prsty smrti“, ve výzbroji AČR mají střely na tuhé palivo. A tento systém byl zaveden v tehdejší ČSLA v roce 1975. Doufejme, že rakety v inventáři AČR nejsou ty původní, ale co se některých odpalovacích zařízení či přepravníků týče, zřejmě to budou tito veteráni s úctyhodným věkem 45 let.

Proč by tedy mělo PVO být absolutní prioritou, když to vydrželo tak dlouho, tak to ještě chvíli přeci vydrží. Důvodem je poloha ČR a možné hrozby. V minulosti se protivzdušná obrana dělila na PVO a PVOS – tedy jednotky protivzdušné obrany útvarů a jednotek, a pak protivzdušná obrana státu (PVOS), kdy protiletadlové raketové komplety byly umístěny ve stacionárních zařízeních a byly určeny především k ochraně strategických objektů a hlavního města Prahy. Pamětníci si vybaví objekty třeba u Staré Boleslavi (kde bylo i velení PVOS) nebo na Točné (mezi Zbraslaví a Dolními Břežany). Již tehdy se počítalo s tím, že první úder na státní suverenitu bude veden  letouny nebo raketami, nikoliv tanky, BVP nebo dělostřelectvem. Největší hrozba byla ze vzduchu. Od studené války jsme se posunuli do jiné periody, ale boj proti globálnímu terorismu opět ukázal 11.9.2001 v New Yorku, že největší hrozba je opět ve vzduchu.

Co by České republice způsobilo největší škody, politické, psychologické, materiálně ekonomické by byl útok na hlavní město Prahu, JE Temelín a Dukovany a pak na další správní a průmyslová centra jako Brno, Olomouc, Ostrava apod. Ale první tři jmenované cíle jsou jednoznačnou prioritou. Jak je nastavená ochrana? Ve Strakonicích je umístěn 25. protiletadlový pluk a v Čáslavi 21. základna taktického letectva. Pokud vezmeme v úvahu vzdálenosti nebo rychlost aktivace, tak stíhači na JAS-39 mohou chránit Prahu, pokud se ovšem podezřelý letoun s dostatečným předstihem před vlastní akcí chová nenápadně, tedy komunikuje a drží se dostatečně dlouho letové trasy, lze o včasnosti zásahu polemizovat, při vší úctě k pilotům – prostě na to nebudou mít čas. Strakonický pluk je maximálně v dosahu JE Temelín. Takže v konečném součtu celá Morava a specificky JE Dukovany jsou bez dostatečné PVO. A přitom terorista s letounem může přiletět z jakéhokoliv směru, on/ona si již nehraje na Východ x Západ nebo Sever proti Jihu.

Sice bylo po dlouhých útrapách rozhodnuto o modernizaci radiolokátorů a systém je propojen v rámci NATO do systému NATINADS, ale radarem se letadlo nesetřelí. Již vybraný systém SPYDER se jeví v současnosti jako jediné možné řešení. Je plně kompatibilní se systémy NATO i nově pořizovanými radary MADR. Je zavedený, odzkoušený a plně integrovaný na vozidla TATRA., jež jsou páteřním vozidlem v AČR. Není pochyb, že systémy od dalších renomovaných výrobců jako MBDA nebo RAYTHEON jsou neméně kvalitní, a u každého z možných systémů lze najít něco, v čem je lepší nebo horší než ti ostatní.

Ve výsledku by MO již nemělo kalit vodu, a pokud mu jde o obranu této země, tak jednoznačně a rychle dokončit již zahájený proces. Výroky ministra Metnara, že výrobci se rozhodli a zvýšili cenu, dle jeho sdělení to udělali „prostě jen tak“, nejsou důvěryhodná. Výrobce musí být vždy schopen doložit, co/proč/jak/kolik změnilo dohodu, a pokud měl již dříve signály o zásadní změně, měl je komunikovat. U obou výrobců, tedy u společností Nexter a Rafael si obtížně umíme představit přístup diktátora, jenž u podpisu smlouvy řekne „tady připište nulu, tady doplňte limuzínu pro mě a zde se podepište.“

MO musí říci jasně a věrohodně, proč došlo k navýšení ceny a pokud skutečně má bránit naši zemi, tak se systémy 45let starými to půjde špatně, se systémy mimo dosah klíčových center ještě hůř, se systémy nepokrývající zásadní část země je to tragédie a se systémy nejmodernější provenience jako je SPYDER odloženými na neurčito je to zatím zmar. Snad alespoň tuto akvizici MO do voleb zdárně dotáhne.

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace