foto: Redakce SM/Karel Havlíček (ANO)
Vyjednávací týmy ANO, SPD a Motoristů dokončili práci na programovém prohlášení vlády. Z toho, co dosud zaznělo, a podle zákulisních informací, je zřejmé, že i obranná politika dozná významných úprav. Prioritou se má stát voják. A nová vláda se chystá na audit velkých zakázek a projektů.
Obavy z toho, že by se hnutí SPD ve vládě mohlo pokusit vyvádět Českou republiku ze struktur Severoatlantické aliance, se s velkou mírou pravděpodobnosti nenaplní. Nejen proto, že samo SPD hovoří „jen“ o referendu, ale především proto, že zakotvení České republiky v euroatlantických strukturách je jasně deklarovaným principem hnutí ANO i Motoristů. Karel Havlíček před časem v Partii na CNN Prima News řekl, že nominant SPD na post ministra obrany nebude zpochybňovat naše členství v NATO. Z hlediska úkolů pro nového ministra obrany, ať již jím bude kdokoli, veřejně zazněl důraz na zlepšování podmínek služby vojáků, posílení kapacit pozemní PVO, a audit probíhajících zakázek Ministerstva obrany, které stany budoucí koalice označují za netransparentní – včetně muniční iniciativy.
Karel Havlíček: Posilování tuzemských výrobních kapacit
Karel Havlíček Security Magazínu také potvrdil, že na jednáních o programových prioritách v oblasti obrany se vyjednavači zabývali zapojení a využití firem českého obranného průmyslu do významných armádních zakázek. Je to téma, kterému se Havlíček věnuje dlouhodobě. V rozhovoru pro Security Magazín v únoru 2025 řekl k tématu zakázky na BVP CV90: „Chci tam vidět faktickou participaci domácích výrobců. Říkám výrobců. Ne dodavatelů, nebo firem, které někde smočí tím, že se přes ně něco přeobchoduje a na faktuře to pak vypadá docela hezky. Takže je tam celá řada věcí, které my budeme hlídat, budeme sledovat, jak na Ministerstvu obrany, aby to vysvětlili, případně aby si udělali takový systém, který bude garantovat to, že z toho taky Česká republika bude něco mít.“ Výsledek voleb otevírá dveře jak k revizi nejen této zakázky, tak ke snaze ovlivnit její průběh ve prospěch domácích dodavatelů – až kam to podepsané smlouvy dovolí.
Karel Havlíček nám nejen potvrdil, že na potřebě revize zakázek je v budoucí koalici shoda, ale řekl také, že vyjednavači „řešili posilování tuzemských výrobních kapacit“. S ohledem na dohodu, že do oficiálního zveřejnění programového prohlášení nebudou detaily vyjednávání komentovány, nechtěl být specifičtější. V každém případě „posilování tuzemských výrobních kapacit“ se může týkat řady oblastí. Od většího důrazu na to, aby Armáda České republiky využívala drony, které jsou v České republice vyvíjeny a vyráběny, přes zmíněné posílení zapojení českého průmyslu do probíhajících zakázek a skutečné dosažení slibovaného podílu formou participace na výrobě komponent s co největší přidanou hodnotou, až po velmi konkrétní kauzu záměru pořizovat velkorážovou a středorážovou munici na Slovensku, což za riziko pro rozvoj domácích výrobních kapacit na konci června označil majitel STV Group Martin Drda.
Demonopolizace českého obranného průmyslu
Podle zdrojů Security Magazínu byla a bude tématem jednání o programu v oblasti obraně také snaha o určitou „demonopolizaci“ českého obranného průmyslu, kde v současné době působí jako hegemon holding nejbohatšího Čecha Michala Strnada Czechoslovak Group následovaný několika dalšími velkými společnostmi jako je Colt nebo STV. Nová koalice bude mít zřejmě zájem vytvořit příležitosti i pro nové, malé a střední podniky. „Závislost na velkých hráčích a především na tom největším, který ostatním utekl o několik délek, je do budoucna potenciální riziko, které si dobře uvědomujeme. Zároveň vidíme v regionech firmy, které mají skutečně potenciál a mohou přinést do obranného průmyslu svěží vítr konkurence a nových příležitostí. Je to důležité i pro ty regiony jako takové, pro zaměstnanost a ekonomickou perspektivu. Určitě se na to zaměříme,“ řekl Security Magazínu zdroj obeznámený s průběhem vyjednávání.
V tomto směru nabízejí všichni tři hlavní kandidáti na post ministra obrany, o kterých se dosud hovoří, tedy generál Jaromír Zůna, prezident AOBP Jiří Hynek i exposlanec Radovan Vích značné zkušenosti a rozhodně mají nové vládě co nabídnout. Na druhou stranu u nich u všech ale visí ve vzduchu otazník jejich vztahu k silným firmám obranného průmyslu a specificky k Czechoslovak Group. Averze Andreje Babiše k Michalu Strnadovi není tajemstvím, a v tomto směru lze do budoucna v rezortu obrany očekávat změnu kurzu. Velmi těžko si lze představit ministra Babišovy vlády, jak na veletrhu polévá šampaňským produkty Strnadových firem, jako to v květnu předvedla na IDETu bezprecedentním způsobem Jana Černochová, jejíž vztah k CSG prošel v uplynulých čtyřech letech určitým vývojem a ve výsledku ho nelze označit jinak než jako vynikající.
Tři kandidáti na ministra a jejich vztah k Czechoslovak Group
Ani Jaromír Zůna, ani Jiří Hynek, ani Radovan Vích se v minulosti nijak zřetelně k Czechoslovak Group nehlásili. Na druhou stranu lze dohledat například spolupráci Jaromíra Zůny s platformou Future Forces Forum, jejímž klíčovým podporovatelem právě CSG je. Jiří Hynek jako prezident AOBP nevyhnutelně s CSG dobré vztahy mít musí, klíčové společnosti holdingu jsou členy asociace. Ostatně to tak formuloval expremiér Topolánek, který řekl, že „Hynek nemůže nebýt Strnadův“ – s ohledem na to, jaký vliv má CSG v obranném průmyslu obecně. A Topolánek ví, o čem mluví, protože spolek Jagello 2000, jehož je zakládajícím členem, rovněž Michalu Strnadovi vděčí za mnohé – nejen za sponzorskou velkorysost při odvolaných Dnech NATO v roce 2024.
U poslance a v letech 2017-2021 místopředsedy výboru pro obranu Radovana Vícha bychom v posledních dvou volebních obdobích hledali kritiku zakázek CSG velmi obtížně. Nejblíže jí má nedávný výrok pro Security Magazín, kdy Vích řekl, že případné nákupy munice na Slovensku by byly popřením snahy o zapojování domácího průmyslu do významných zakázek. Výroba munice na Slovensku probíhá v režii Czechoslovak Group a jejích dceřiných společností. Na druhou stranu v případě Radovana Vícha lze za určitou politickou nevýhodu označit jeho postoj k NATO. Hovoří o „agresívní politice NATO“. „Jsem také tvrdým kritikem agresivní politiky NATO ve vztahu k Rusku,“ napsal v roce 2019 na svém blogu. V roce 2021 řekl Ekonomickému deníku: „NATO existuje pouze na papíře a není zárukou naší obrany. Naopak provádí agresivní politiku a toleruje porušování mezinárodního práva.“
Odbornost a schopnost garantovat priority, které dosud zazněly, tedy zlepšení služebních podmínek vojáků a posílení kapacit pozemní PVO, mají nepochybně všichni tři kandidáti. Otázka, do jaké míry mohou garantovat na jedné straně nestrannou a zevrubnou revizi dosud probíhajících zakázek, pokud by přitom mělo být šlapáno na kuří oka dominantní firmě obranného průmyslu, nebo do jaké míry budou důvěryhodně prosazovat fungování AČR v rámci Aliance, je nepochybně důležitá a budoucí premiér se bude orientovat právě podle ní.
Tagy