Proč americké údery nikdy neodradí zlé hochy

Proč americké údery nikdy neodradí zlé hochy
Autor fotografie: Official U.S. Navy Page / Flickr|Popisek: Tomahawk
18 / 01 / 2024, 08:00

V pátek 12. ledna 2024 zahájily USA a jejich spojenci údery proti Húsíům s cílem zabránit dalším útokům povstalců proti lodní dopravě v Rudém moři. Operace se zatím míjí účinkem.

První údery byly zaměřeny na více jak šedesát cílů na 16 různých místech, jednalo se o raketová a radarová zařízení, včetně lokací, kde jsou vypouštěny drony. Američané používali primárně podzvukové střely s plochou dráhou letu Tomahawk, jež odpalovali především ze svých hladinových a podhaldinových plavidel. Do oblasti připlula i jaderná ponorka USS Florida, třídy Ohio, která byla speciálně upravená pro odpalování většího množství střel s plochou dráhou letu. 

Podle The National Interest útoky zničily nebo poškodily devadesát procent svých cílů, ale Húsíové si zachovali přibližně tři čtvrtiny svých bezpilotních prostředků a raket. Zásahu předcházelo několik varování Bílého domu, aby povstalci, vyzbrojení převážně íránskými zbraněmi, přestali s útoky na lodní dopravu v Rudém moři, jinak ponesou plnou odpovědnost. Místo toho, aby se Húsíové stáhli, vyvolala varování masivní propalestinské shromáždění v Saná, kde vůdci povstalců slíbili, že podniknou odvetu proti americkým a britským cílům. 

Letecký úder v Saná 2015

Příčina jednání povstalců je jednoduchá. V Jemenu v žádném případě nemají masovou podporu a vsadili vše na jednu kartu, podporu Palestincům v Gaze, která jim vychází. Obyvatelstvo na tuto činnost reaguje velmi pozitivně. Další faktor je ovšem mnohem hlubšího charakteru. Američané mají zcela zásadní vojenskou a ekonomickou převahu, přesto Húsíje neodradili. Dianne Chamberlain se ve své knize Levné hrozby zabývá tématem, proč země jako Irák, Afghánistán a Lybie odolávají americkým tlakům. 

Používá přitom termín nákladná signalizace, kde tvrdí, že k tomu, aby byly vzkazy protivníkovi účinné, nesmí být levné. Pokud jsou levné, signalizují, že odesílatel nemá odhodlání ani základní motivaci dosáhnout svých cílů. Z toho autorka vyvozuje, že hrozby Spojených států selhávají, protože jsou levné a USA podle názoru adresátů nemyslí dotažení svých cílů vážně. Argumentace je podpořena tím, že jsou používány UAV nebo rakety, ale pozemní operace nepřichází v úvahu. 

Zákonitě tedy tato kritéria splňují údery proti Húsíům, americké síly byly vystaveny minimálnímu riziku a Biden navíc prohlásil, že země nemá zájem o válku s Jemenem. Na závěr autorka upozorňuje, že Velká Británie se v rámci Suezské krize v roce 1956 musela vyrovnat s tím, že její vliv zásadně slábne. Stejně si musí Spojené státy připustit, že nelze vynucovat svou vůli levnými prostředky, protože povstalci za těchto podmínek budou v útocích pokračovat, byť zřejmě přijde další vlna náletů. 

O slábnoucí politice USA jednoznačně svědčí klesající vliv na Blízkém východě. Konflikt v Sýrii a válka proti Islámskému státu skončily prakticky vyklizením pozic v regionu, kam se navíc intenzivně tlačí Čína a Rusko. Zcela identicky dopadla intervence v Afghánistánu, kde už jednoznačně přejímá vliv Čína a její Hedvábná stezka. Celá situace je výsledkem vysoce sporných osob posledních amerických prezidentů. Od velmi kontroverzního Trumpa po zcela zjevně příliš starého Bidena. 


Tagy článku