Proč Írán tolik ,,miluje" starou dobrou stíhačku svého největšího nepřítele

Proč Írán tolik ,,miluje&quote; starou dobrou stíhačku svého největšího nepřítele
Autor: Wikipedia, volné dílo|Popisek: F-5
08 / 04 / 2020, 13:00

Írán a USA jsou nepřátelé, to ví snad každý. Nicméně americkou osvědčenou stíhačku F-5, nakoupenou ještě za příznivých vzájemných vztahů, Írán velmi dobře využil jako vzor či předlohu pro postavení svých dalších strojů - letounů Azarachše a Sákih.

USA a Írán jsou dlouhodobě na kordy a nic nenasvědčuje tomu, že by se to mohlo v příštích měsících nebo letech změnit. To však neplatí pro starou americkou stíhačku Northrop F-5 Tiger II, kterou Írán dokázal velmi umně využít pro své vojenské účely. F-5 totiž Íránu posloužila jako ,,oblíbená" předloha pro stavbu svých letounů.

F-5 Tiger představovaly jednomístné nadzvukové stíhače, které byly vyvíjeny již v 50. letech. Snadné ovládání a údržba, aerodynamika a rovněž nízké pořizovací náklady, učinily z těchto strojů populární letouny, jež byly určené také na export. Stroj tak sloužil například kromě zemí NATO také ve filipínském, indonéském, mexickém či thajském letectvu. Licenčně se také vyráběl ve Švýcarsku. Pochvalně o letounu mluví i ostatní státy, kde jsou stále ve výzbroji.

f-5

                        Marocká F-5 (autor Rocco DeFilippis, U.S. Marine Corps, Wikimedia Commons)

 

A právě ze Švýcarska by se měly koupit pro americké letectvo zhruba 22 stíhacích letounů F-5E/F Tiger, což na první pohled může působit zvláštně, na druhé straně tyto osvědčené stroje stále využívá americké námořnictvo i námořní pěchota. Pořizovací cena je v tomto případě rovněž za ,,hubičku", nákup totiž má stát jen 40 milionů dolarů.

Právě zmíněný Írán se se stal prvním zahraničním zákazníkem F-5 v 60. letech a 70. letech. Celkem tehdejší spojenec USA pořídil přes 300 letounů F-5. Kromě toho však ve ,,spřízněných" časech v USA nakoupil například  i stroje F-4 Phantom a F-14 Tomcat.

V íránském letectvu dosud figurují dvě desítky těchto letounů. Sám Írán část své kapacity stíhačů F-5 dříve přeprodal například Etiopii, turecku či Řecku. Írán pak počítá s tím, že stíhačky zůstanou ve výzbroji i po roce 2030.

Azarachš a Sákih jako kopie F-5

Írán pak využil designu strojů F-5 ke zkonstruování dalších letounů, zejména bojového stroje Azarachš. Jde o upravený letoun F-5 Tiger II, nicméně stroj je o něco rozměrnější než F-5. Írán začal na tomto letounu pracovat v 90. letech a výrobu spustil v roce 1997. 

Zkonstruován byl i letoun Sákih (Blesk), druhá generace Azarachše. Tento jednomístný stíhač je pak také odvozený z americké F-5. Prototyp spatřil světlo světa v roce 2004 a do služby byl zařazen o dva roky později. Stroj má větší křídla než F-5 a pohání jej ruské proudové motory RD-33, které používají letouny MiG-29.

Když v roce 2018 Írán sebevědomě představil svůj nový ,,domácí" letoun 4. generace Kousar, bylo expertům jasné už na první pohled, že se jedná v podstatě rovněž o kopii amerického stroje F-5 Tiger II, i přes halasné proklamace, že letoun je ,,ze 100% domácí výroby". To ostatně potvrdila drtivá většina vojenských odborníků.

 
 

 

                            Íránský letoun Kousar a americký F-5 Tiger II - podobnost čistě náhodná?

 

Produkce letounů byla zahájena v roce 2018 a Írán tehdy prohlásil, že bude mít v letectvu dostatečný počet těchto strojů. Západní vojenští experti však stejně jako předtím upozorňují na to, že Írán není schopen svými silami postavit vlastní stíhačku. A to platí s největší pravděpodobností i o Kousaru, kopii legendárního stroje F-5 Tiger II.

Takto to vypadá, že F-5 II je s nadsázkou řečeno archa na vlnách vzdušného moře Středního východu. Je nutno si však uvědomit, že F-5 II Tiger Shark byl zalétán v roce 1972 a například dodnes prodávaný F-16 v různých modifikacích má historii od roku 1974. Takže zde není, kromě dvou let, zásadní rozdíl. Pokud se podíváme na současné letouny, tak buď se jedná o "Super High Tech" jako F-22, F-35 nebo nejmodernější letouny z kanceláře Suchoj a pokusy čínské či indické provenience. Základem je, jakou platformu státy preferují - jednomotorovou (F-16, Gripen), nebo výkonnější dvoumotorovou F-5 II, Rafale, Suchoj, Samozřejmě dvoumotorová platforma je těžší a dražší na provoz a údržbu, ale v boji má větší šanci na přežití.

Jednomotorová je menší, obratnější, zranitelnější a pomalejší. Klíčem je tedy schoponost detekovat cíle, ať již vlastním radiolokátorem nebo součinností s pozemní řídícím střediskem a potom schopnost střel vzduch-vzduch zasáhnout cíl, a to i v režimu rušení, elektromagnetického boje a za horizont, tedy mimo přímo viditelnost. Dnes již stíhací letouny jsou spíše koncipovány na boj na dálku, a tzv. "Dog Fight", tedy souboj stíhačů raketami krátkého dosahu nebo palubními kanony je spíše výjimkou, ale nelze jej vyloučit. A i z tohoto důvodu, pokud je drak letounu F-5 II Tiger Shark, nebo jeho Iránské modifikace, dostatečně robustní, vždy bude důležitá schopnost detekce, zaměření a prvního výstřelu, ne že je letoun o dva roky starší než F-16.

Vzpomeňme na období 2. světové války, kdy letouny Polikarpov Po-2 Kukuruznik působily německé armádě značné ztráty, byť se jednalo o zastaralý dvouplošník. Schopnost nočního bombardování a též malý poloměr otáčky, kdy střelec byl po celou dobu udržovat palbu na moderní Focke Wulfy 190 nebo Messeerschmity Bf-109, z něj činily velmi nebezpečnou zbraň při správné taktice použití. Není dobré podcenit nepřítele, i Žižka vítězil cepy nad železnými pány.

 

Zdroj: National Interest

 

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace