foto: By One half 3544 - Own work, Public Domain/Část superkavitačního torpéda
Rusko Vladimira Putina získává velkou pozornost kvůli množství představovaných superzbraní, které vyrábí nebo chce vyrábět. Mezi ně patří mimo jiné hypersonické střely a superkavitační torpéda Škval.
I když všechny tyto zbraňové systémy znějí hrozivě, pamatujte, že mluvíme o ruském námořnictvu. Ruské lodě jsou známé tím, že se porouchají, explodují nebo potopí. Proč by tedy měly být ruské superzbraně jiné? Odpověď zní, že nejsou a ruská superkavitační torpéda mohou být ze všech „wunderwaffen“ ty nejzbytečnější.
Psali jsme
US Navy má podle serveru nationalinterest.org obavy z ruského jaderného torpéda Status-6.
Superkavitační torpéda existují od konce 70. let 20. století. V podstatě superkavitační torpédo vytváří vzduchovou bublinu kolem zbraně, když se pohybuje, což jí umožňuje vyvinout vyšší rychlost, jako by se pohybovalo vzduchem a ne vodou.
Teoreticky by superkavitace mohla být použita k podpoře pohonu celého podvodního plavidla, jako je ponorka. Proto byla superkavitace během Studené války zajímavou oblastí výzkumu pro dodavatele obrany. Výzkum probíhal i ve Spojených státech a Číně.
Superkavitační torpédo využívá také raketový pohon, který umožňuje se pohybovat neuvěřitelně rychle pod vodou, což zacílené nepřátelské lodi poskytuje velmi málo času na reakci a snahu o únik. Ale není to tak žhavé, jak se na první pohled zdá. Fyziku prostě nejde obejít a rychlost vpřed neznamená manévrovatelnost.
Psali jsme
9 metrů dlouhý člun dosahující rychlosti až 30 uzlů byl postaven pro potřeby britské Royal Navy tak, aby se stal smrtící zbraní proti mnohem větším...
Za prvé a navzdory všem americkým filmům se v historii námořní války vyskytl pouze jeden případ přímého podvodního boje mezi dvěma ponorkami. Druhý problém přichází se samotnými návrhy torpéd nezbytných pro podporu superkavitace, která vyžadují hodně výkonu a jejich účinný dostřel je v poslední verzi označené Škval-E 15 000 metrů (starší verze dokonce jen 7 000 metrů) Tedy 7 – 15 km, což však není málo.
Ačkoli Spojené státy mohou mít také superkavitační torpéda díky spolupráci s Německem, které vyvinulo vlastní verzi superkavitačního torpéda na počátku 21. století, standardní zbraní je torpédo Mark-48, které má účinný dostřel více než 50 km při rychlosti 74 km/h. A protože superkavitační verze vyžaduje mnohem více vybavení pro vytvoření plynové bubliny a její raketový pohon, dává jí to méně prostoru pro palivo a výbušninu. Při přímém zásahu pod linií ponoru to může však být celkem jedno.
Superrychlé torpédo s dosahem téměř deset mil, tedy 16,0934 by bylo považováno za zázračnou zbraň ve dnech Druhé světové války, ale standardní torpéda od té doby ušla dlouhou cestu a na scéně se nám objevily protilodní střely, které jsou neseny nejen hladinovými loděmi, ale i ponorkami. Proč tedy technologicky náročná torpéda, když tu máme řízené střely?
Jediným důvodem, je, že odpal nad hladinou a pod hladinou jsou jinak detekovatelné. Proti raketě je zaměřena celá palubní obrana, proti torpédu v kavitačním režimu pod hladinou je obrana složitější.
Zdroj: We are the Mighty, 19fortyfive
Tagy