Proč nemají britské letadlové lodě třídy Queen Elizabeth úhlovou palubu

25. 09. 202113:00

Proč nemají britské letadlové lodě třídy Queen Elizabeth úhlovou palubu

foto: Petty Officer Photographer Jay Allen, Royal Navy; OGL 3/HMS Prince of Wales a HMS Queen Elizabeth

Britské královské námořnictvo zavádí do služby zbrusu nové letadlové lodi HMS Queen Elizabeth a HMS Prince of Wales. Na první pohled se liší od velkých letadlových lidí U.S. Navy dvěma věžemi, konvenčním pohonem, samozřejmě velikostí. Ale přemýšleli jste někdy nad tím, proč mají americké jaderné letadlové lodě třídy Ford i všechny předchozí úhlovou letovou palubu, zatímco britské letadlové lodě třídy Queen Elizabeth ji nemají?

Třída Queen Elizabeth jsou jednotky s plným výtlakem bezmála 70 tisíc tun, dlouhé 280 m. Koncepčně se od amerických superletadlových lodí nebo ruských/čínských letadlových lodí značně na první pohled liší.

Americké superletadlové lodě jsou letadlové lodě, z nichž letouny vzlétají pomocí katapultu a přistávají pomocí háků, které se zachycují za příčně natažená lana (CATOBAR - Catapult Assisted Take-Off Barrier-Arrested Recovery). Letadla jsou vystřelována z přední části a přistávají na šikmé palubě. Je to vynikající konstrukce pro maximální projekci síly, která umožňuje ideálním způsobem koordinovat nasazení letounů všech typů a plně využít dostupných schopností. Nejen v kombinaci s jaderným pohonem jde o řešení, jehož nevýhodou je poněkud zničující cena.

Ruské/čínské letadlové lodě mají konstrukci označovanou jako STOBAR (Short Take-Off Barrier-Arrested Recovery). Letadla přistávají na úhlové palubě stejným způsobem jako u amerického námořnictva, ale startují pomocí vlastních motorů. To na jednu stranu omezuje frekvenci startů, a tím vůči potenciálnímu protivníkovi bojeschopnost, na druhou stranu není systém ohrožen možnými technickými problémy s katapultem. V Británii poprvé využitý „skokanský můstek“ na přídi letové paluby nabízí úsporu místa a usnadňuje start výzbrojí obtěžkaných strojů.

Letadlové lodě Queen Elizabeth jsou konstrukce STOVL (Short Take-Off, Vertical Landing; krátký vzlet, kolmé přistání) podobné americkým útočným lodím pro obojživelné výsadkové operace. Třída Queen Elizabeth využívá jednodušší způsob vzletu se skokanským můstkem jako na letadlových lodí STOBAR, ale místo konvenčního přistání po šikmé palubě je určena pro vertikální přistávání letounů.

video: youtube

Důvody jsou jednoduché:

1) Královské námořnictvo se rozhodlo pro vzlet se skokem, a využívá zkušeností s koncepcí letounů Harrier, využívaných také americkým námořnictvem na zmíněných lodích pro výsadkové operace. Letoun Lockheed Martin F-35 Lightning II ve své verzi B nabízí tytéž vzletové a přistávací schopnosti, jaké měl Harrier.

2) Letouny STOVL nemají takový dolet jako konvenčním způsobem přistávající letouny, ale k provozu jim postačují mnohem menší lodě (resp. jich může současně více operovat z větších lodí) a mohou být podle potřeby snadno paralelně nasazeny na pevnině z různých konvenčními letouny nevyužitelných pozic. Předpokládá se, že Královské námořnictvo a Královské letectvo (RAF) budou podle potřeby provozovat stejný typ letounu ze svých zařízení nebo předsunutých základen.

3) Hlavním účelem superletadlových lodí amerického typu je projekce síly. Úkolem Královského námořnictva je v první řadě udržovat otevřené námořní cesty a příležitostně dobývat zpět ztracené ostrovy, jak to předvedlo v roce 1982 během války o Falklandy.

Nové britské letadlové lodě tedy postrádají šikmou palubu, protože ji jednoduše nepotřebují. Kromě Lightningů II ve verzi B z nich budou operovat vrtulníky různých typů. Celkový počet nasazených letounů může být až 75. Do budoucna přitom není přestavba lodí na typ CATOBAR vyloučena, ostatně v minulosti jí prošly například americké druhoválečné letadlové lodi třídy Essex.

Zdroj: The Maritime Post