Protiletadlové dělo 2S38 Derivacija - ruský likvidátor

2S38 Derivacija je nové ruské protiletadlové dělo, které má být zaváděno do ruské armády ještě v tomto roce.

2S38 je vyroben na podvozku osvědčeného BMP-3. Na vojensko-technickém fóru Armija-2017 představilo Hlavní ředitelství raketového dělostřelectva Ministerstva obrany Ruské federace na svém stánku bojové vozidlo 2S38 s 57 mm s protiletadlovým dělostřeleckým komplexem. Na dalším mezinárodním vojensko-technickém fóru Armija-2018, které bylo zahájeno 21. srpna 2018 ve vojensko-vlasteneckém parku Patriot v Kubinka, kde je mimo jiné Centrální výzkumný ústav Burevestnik AO (Nižnij Novgorod, je součástí vědecké a výrobní společnosti Uralvagonzavod), se prezentovala s prototypem vyrobeným na základě bojového vozidla BMP-3 2S38 samohybného protiletadlového dělostřeleckého komplexu pro ROC (regionální operační velitelství) "Derivation-air defense – další směr PVO" s automatickým kanónem 57 mm.

Tento produkt je vytvořen v rámci experimentální konstrukční práce "Odvození/další směr protivzdušné obrany", což znamená zavedení perspektivního mobilního dělostřeleckého komplexu v jednotkách s pasivním průzkumem a sledováním vzdušných cílů. Toto bojové vozidlo je navrženo tak, aby ničilo vzdušné cíle, jako jsou bezpilotní prostředky, střely s plochou dráhou letu, rakety vzduch-země, taktická letadla a vrtulníky palebné podpory. Protiletadlová děla jsou také schopna sestřelit několik raket ze salvových raketometů, zničit pozemní a povrchové cíle.

Opticko-elektronický detekční a zaměřovací systém OES OP instalovaný na tomto bojovém vozidle byl vytvořen specialisty Minsk JSC "Peleng". Umožňuje provádět panoramatické pozorování terénu při 360 stupních a provádět sektorovou revizi. Například detekční dosah prostřednictvím jednoho z televizních kanálů bezpilotního prostředku "Bird I-400" v režimu sledování je 700 m v režimu úzkého zorného pole, jinak až- 4900 m. Bitevník A-10 bude viditelný v prvním režimu již ve vzdálenosti 6400 m a ve druhém – na 12 300 m. Termovizní kanál umožňuje detekovat cíle o rozměrech 2,3 x 2,3 m s pravděpodobností 80 % ve vzdálenosti 10 000 m a rozpoznat je ve vzdálenosti 4 000 m.

Nový protiletadlový dělostřelecký komplex Derivacija začne být zaváděn do ruských ozbrojených sil od roku 2022. To bylo oznámeno v rozhovoru s TASS generálním ředitelem koncernu Uralvagonzavod (UVZ, součást koncernu Rostech) Alexandrem Potapovem. "Byly dokončeny předběžné zkoušky bojového vozidla, včetně potvrzení možnosti boje s drony různých typů – od malých až po těžké stroje. Vyrábí se pilotní série. První dodávky nového protiletadlového komplexu armádě jsou naplánovány na rok 2022," uvedl 31. srpna 2020. Státní zkoušky nového 57 mm samohybného protiletadlového děla "Derivacija -PVO" mají být dokončeny v roce 2022.

konstrukční kancelář	CSRI "Petrel" (Nižnij Novgorod).
maximální horizontální dostřel	6 km.
maximální vertikální dostřel	4,5 km
rychlost střelby	120 ran za minutu.
zásoba munice	148 ks.
náměr	5 stupňů / +75 stupňů.
odměr	360 stupňů.
rychlost střel	500 m / s
osádka	3 osoby

 

Protiletadlové dělostřelectvo mělo vždy svoji roli v konfliktech a válkách, ale vždy v závislosti na dostupných technologiích. Za druhé světové války byly obávané německé FLaK, ale jejich hlaveň byla použita i v tancích. Samozřejmě v protivzdušné obraně musela obsluha nastavit časovač, protože neexistovaly jiné typy navedení. Takže odhadem výšky letu protivníka byl nastaven časovač, letouny byly v lepším případě zaměřeny světlomety nebo vystaveny balónové síti, a granáty vybuchovaly ve stanovený čas. Pokud byla výška bombardovacího svazu nebo výsadkových kluzáků stanovena špatně, pak vybuchovaly nízko nebo moc vysoko, nikoliv mezi letouny k jejich zničení střepinami nebo přímým zásahem.

Po válce se začaly preference klonit k raketám, ale ještě po nějakou dobu mělo protivzdušné dělostřelectvo svoji váhu. Známé jsou protiletadlové dvojkanóny ČSLA na podvozku PV3S s ráží 30 mm zvané Ještěrka, jež byly vysoce hodnoceny i v boji proti pozemním cílům ve válce v Jugoslávii, nebo sovětské ZSU-23-4, čtyřhlavňový systém ráže 23 mm na pásovém podvozku nebo německý dvouhlavňový pásový Gepard s ráží 35 mm.

Postupně hlavňová protivzdušná obrana byla vyřazena z inventáře, ale s návratem dronů dochází k její reinkarnaci. Kdo situaci, na rozdíl od armády, nepodcenil, je námořnictvo. Obrana lodí je komplexní, a to na dlouhé, střední i krátké vzdálenosti, proti raketám i torpédům.

Jako příklad můžeme uvést systém Phalanx. Jedná se o plně automatizovaný 6-ti hlavňový systém ráže 20 mm k blízké obraně lodí. Hlavňové dělostřelectvo má výhodu okamžité palby, ale nevýhodu krátkého dosahu. Rakety potřebují iniciační sekvenci, tedy větší vzdálenost od cíle. Dělostřelectvo má možnost ničit cíl kadencí, tedy množstvím vypálených střel, nebo i programovatelnou municí, jež vybuchuje v určité vzdálenosti a emituje množství střepin nebo wolframových šrapnelů a tím vytvoří oblak, kterým nalétávající hrozba neproletí. Raketa má jeden výstřel a jeden cíl, nikoliv plochu. Rakety jsou naváděny na teplo (IR) laserem nebo radarem, dělo vytváří palebnou baráž, tedy hranici neprůchodnosti.

Že je PVO dělostřelectvo zapotřebí obzvláště v oblasti obrany proti dronům nebo k blízké obraně, potvrzují i trendy ve spojeneckých NATO armádách. Jako příklad lze uvést Skyranger, tedy systém OERLIKON instalovaný na podvozku BOXER. V návaznosti na výše uvedené i AČR by se měla vrátit ke kořenům a vybudovat komplexní PVO.

 

Zdroj: Defence Blog