foto: CC BY-SA 3.0/Stryker M1134 ATGM
Podle platné Koncepce výstavby Armády České republiky 2030 má být mechanizované vojsko "vysoce mobilní s účinnou palebnou silou, odolností a manévrem, schopné účinně působit proti lehce a těžce obrněným cílům ve dne i v noci v plném spektru operací." V současnosti jsou hlavními protitankovými zbraněmi 4. brigády rychlého nasazení řízené střely SPIKE odpalované z kolových bojových vozidel pěchoty Pandur II. U 7. mechanizované brigády to zatím stále jsou ex-sovětské střely 9M111 Fagot nebo 9M113 Konkurs odpalované z pásových BVP-2. V řadě moderních armád kromě toho existují "stíhače tanků", specifické varianty bojových vozidel určené k ničení těžké obrněné techniky.
Československá lidová armáda takovými vozidly disponovala. Příkladem je palebné vozidlo OT 9P148 ze 70. let na podvozku rozšířeného dvounápravového lehkého obrněného vozidla BDRM-2/OT-65. Byl vybaven odpalovacím zařízením pro střely Fagot nebo Konkurs, kterých vezl 15-20, a jimiž je možné ničit tanky a další obrněnou techniku na vzdálenost 70-4000 m podle typu střely.
V současnosti již AČR speciálním protitankovým vozidlem nedisponuje. Běžná jsou ovšem ve výzbroji některých armád našich spojenců. Americké ozbrojené síly mají ve výzbroji různé typy, od lehkých zastoupených obrněnými vozidly HMMWV se střelami BGM-71 TOW (a protitankovou výzbroj může nést i jeho nástupce Oshkosh L-ATV) po protitankovou variantu čtyřnápravového obrněného vozidla Stryker M1134 ATGM (Anti-Tank Guided Missile) vyzbrojeného odpalovacím zařízením stejného typu střel.Jejich určením je posílit schopnosti pěchoty a průzkumu účinným prostředkem pro boj s obrněnou technikou.
Na bojová vozidla na kolových platformách spoléhá v Evropě prakticky výlučně francouzská armáda, a její dosud standardní dvou a třínápravové vozidlo VAB (Véhicule de l'avant blindé) slouží v několika protitankových variantách jako VAB MILAN se systémem stejného jména, VAB Mephisto s protitankovým systémem HOT, nebo exportní VAB 6x6 UTM800 rovněž se systémem HOT z výzbroje armád Kataru a Kypru.
Psali jsme
Česká společnost EVPÚ Defence a.s., výrobce panoramatických velitelských i střeleckých zaměřovačů a dalších speciálních monitorovacích a pozorovacích...
Německý Bundeswehr v době studené války disponoval několika různými typy stíhačů tanků, jak s hlavňovou, tak raketovou výzbrojí. Využíval pro ně pásových podvozků, a jsou již dlouho vyřazené. Nahradila je ovšem svým způsobem protitanková varianta letecky přepravitelného "minitanku" Wiesel, který ve verzi 1 nese střely TOW a probíhá u nich výměna za systém MELLS (tedy i u nás nasazované střely Spike LR). Kromě něj existuje také protitanková varianta kolového obrněného vozidla Fennek (MRAT - Medium Range Anti Tank) se střelami SPIKE, kterou objednala a využívá nizozemská armáda.
Polská armáda v tomto ohledu disponuje stále protitankovou variantou ex-sovětských vozidel BDRM-2 nesoucích protitankové řízené střely 9P133 Maljutka a 9P148 Konkurs, aktuálně stále ve výzbroji 14. eskadrony, ale v rámci projektu Ottokar Brzoza hledá náhradu. Projekt je mimochodem pojmenován po generálovi českého původu Otakaru Březinovi (1883-1968), aktivním účastníkovi polsko-sovětské války v roce 1920 i odboje proti Němcům v rámci Zemské armády během druhé světové války. V projektu soutěží několik polských i světových výrobců a nabízejí řešení jak na kolovém, tak na pásovém podvozku, na platformách již v polské armádě zavedených. Zveřejněna byla vizualizace systému Brimestoen od MBDA na podvozku OT Rosomak (Patria) i BVP-1. Izraelský Rafael nabízí SPIKE NLOS (Non-Line of Sight). Unifikace ovládacího prostředí se SPIKE LR je jistým benefitem při výběru nového OT systému a je to i signál pro další státy mající SPIKE ve výzbroji.
Což by mohlo být inspirací i pro Armádu České republiky. KVAČR 2025 říká: "Bojové schopnosti lehkých motorizovaných praporů budou posilovány schopností ničení obrněných cílů až na úroveň mechanizovaných praporů." Kromě řízených střel SPIKE na Pandurech a případně nových BVP by takovou schopnost mohla vhodně doplnit speciální protitanková varianta, ideálně rovněž využívající, podobně jako německé Wiesely a nizozemské Fenneky, stejný systém. A popustili-li bychom uzdu fantazii ještě více, pak v rámci tu a tam zmiňované možnosti převést část pásových BVP, resp. jejich specializovaných variant z úsporných důvodů na kolové podvozky, by podobné protitankové vozidlo mohlo najít uplatnění i u 7. brigády.
Psali jsme
Bundeswehr od 80. let nasazuje vozidlo, které svým vzezřením působí jako směsice tanků z Velké války a komiksové karikatury. Lehké obrněné pásové...
Odmyslíme-li si dvě řízené střely, jimiž disponují KBVP Pandur II, a jimiž budou disponovat také nově pořízená pásová BVP, a sílu a schopnosti našeho jediného tankového praporu a bitevních L-159, pak jediným dalším prostředkem pro vysoce efektivní boj s tanky a těžkou obrněnou technikou se stanou čtyři bitevní vrtulníky Viper, které ovšem těžko budou kdy nasazeny společně. Ze střednědobého či dlouhodobého hlediska dává znovuzavedení speciálního protitankového vozidla do výzbroje obou mechanizovaných brigád dobrý smysl, a s využitím platformy, která je již v armádě zavedená, osazená zbraní, kterou armáda používá taky, nepůjde o komplikovaný projekt (podobně ostatně jako existuje již například minometná varianta Panduru). V podstatě bude nutné pouze změnit konstrukci horní části korby, a to v případě, že rakety budou neseny vně vozidla i v případě jejich uložení na teleskopickém zařízení umožňujícím ochranu raket při přesunu a přebíjení zevnitř vozidla.
Stíhače tanků jsou v posledním období stále více diskutovanou komoditou. Jedná se především o podvozek OT/BVP (kolový i pásový) a tankovou nebo upravenou věž a nízkotlakou kanónovou výzbroj. Výhodou kanónové výzbroje je obvykle vyšší zásoba vezené munice, nevýhodou je v porovnání s moderními PTŘS jednoznačně kratší dosah a nemožnost navádění granátu v době letu, tedy změna prioritizace cíle.
AČR v době totálního podinvestování zrušila mnohé druhy výzbroje, jež se nyní jeví jako nepostradatelné, příkladem jsou raketomety, moderní kanónové houfnice, rychlopalné minomety, stíhače tanků a ve výčtu by šlo pokračovat. Hitem byla polní nemocnice, pasivní systémy a OPZHN, ale nikoliv bojové jednotky - toto je vše třeba dohnat, ale za již jiné finanční prostředky.
Raketové i kanónové protitankové jednotky mají v současnosti své místo a perspektivu - nutností je využití adekvátní munice k ničení obrněných vozidel nebo zodolněných cílů, jako jsou bunkry apod. Zároveň musí reagovat na vývoj ochrany tanků, ať již se jedná o reaktivní systém, nebo aktivní prostředky ničící protitankové zbraně mimo vozidlo. Protitankový Pandur i protitankové BVP by jistě našly své uplatnění v organizační struktuře AČR a moderním pojetí manévrového boje.
Tagy