foto: Commander, U.S. 7th Fleet / CC BY-SA 2.0/Varjag (původně Červona Ukrajina) třídy Slava
Ruské Tichomořské loďstvo v těchto dnech provádí jedno z největších cvičení posledních let. Do manévrů v Japonském a Ochotském moři a severozápadní části Tichého oceánu se zapojilo přes třináct tisíc námořníků, na šedesát hladinových lodí, ponorek a podpůrných plavidel a přibližně třicet letadel a vrtulníků.
Cílem cvičení ruského Tichomořského loďstva je podle oficiálních prohlášení ověřit schopnost velení řídit síly na rozsáhlém prostoru, procvičit protiponorkový boj, protiletadlovou obranu uskupení, koordinované raketové údery a obranu východních námořních hranic. Loďstvo tak má demonstrovat připravenost k odstrašení a k ochraně strategických námořních cest.
V kontextu současných geopolitických napětí se takové cvičení snadno interpretuje jako demonstrace „síly“ vůči rivalům v asijsko-pacifické oblasti. Při bližším pohledu na bilanci sil a reálné zájmy aktérů se však ukazuje, že Rusko v této části světa prakticky nikoho odstrašovat nemusí, protože žádný relevantní hráč nemá zájem Rusko napadat.
Ruské Tichomořské loďstvo se opírá především o ponorky
V posledních letech dostal moderní strategické ponorky třídy Borej a víceúčelové ponorky třídy Jaseň, a také dieselové lodě vylepšené třídy Kilo. Hladinová část je skromnější – vlajkovou lodí zůstává křižník Varjag, doplněný staršími protiponorkovými loděmi, korvetami a menšími jednotkami. Celkový počet bojeschopných hladinových plavidel schopných plavby v oceánu je omezený a loďstvo se soustředí spíše na obranu pozic v Ochotském moři a na udržování schopnosti strategického odstrašení.
Ve srovnání s tím, čínské námořnictvo disponuje největším počtem plavidel na světě – stovkami bojových a podpůrných jednotek včetně tří letadlových lodí, desítkami moderních torpédoborců a fregat a silnou ponorkovou flotilou. Další „ruský spojenec“ v oblasti, severokorejské námořnictvo je stále převážně pobřežní silou s velkým počtem menších člunů a zastaralých ponorek, i když začalo uvádět do služby větší torpédoborce a deklaruje ambice na nukleární výzbroj. Společně tvoří tato tři námořnictva početně impozantní seskupení, jehož jádrem je ale nezpochybnitelně „Námořnictvo čínské lidové armády“.
Japonsko, Jižní Korea a Spojené státy stále udržují převahu
Na druhé straně stojí Japonsko, Jižní Korea, Spojené státy a případně Tchaj-wan. Japonské námořní síly sebeobrany patří k technologicky nejvyspělejším v regionu – desítky moderních torpédoborců, včetně těch, které využívají systém Aegis, přes dvacet ponorek a vrtulníkové nosiče schopné operovat se stíhačkami F-35. Jihokorejské námořnictvo má solidní torpédoborce, fregaty a rostoucí ponorkovou složku včetně plavidel s vertikálními odpalovacími zařízeními.
Americké sedmé loďstvo, trvale přítomné v oblasti, běžně nasazuje padesát až sedmdesát lodí včetně úderné skupiny letadlové lodi a moderních jaderných ponorek a představuje stále nejkvalitnější projekční sílu. Tchajwanské námořnictvo je menší a starší, s důrazem na raketové čluny a pobřežní obranu. Kombinace japonské kvality a americké globální síly vytváří v oblasti jasnou převahu v kvalitě a schopnosti udržovat námořní nadvládu.
Rusko nikdo neohrožuje. Tedy kromě Číny
Přesto nemá žádná z těchto sil důvod plánovat útok na ruské území nebo ruské námořní zájmy. Japonsko a Jižní Korea se soustředí na hrozby ze strany Severní Koreje a Číny, Spojené státy na udržování rovnováhy vůči rostoucí čínské moci a Tchaj-wan na vlastní obranu. Rusko zde není primárním cílem. Jeho cvičení proto působí spíše jako rutinní udržování připravenosti a demonstrace přítomnosti než jako reakce na reálnou hrozbu invaze.
Jediný aktér, který má vůči Rusku dlouhodobé a strukturální nároky – byť skryté a ekonomické –, je Čína. Demografický tlak, migrace čínských pracovníků a podnikatelů na ruský Dálný východ a Sibiř, rostoucí čínské investice do těžby surovin, infrastruktury a zemědělství a postupná ekonomická integrace vytvářejí situaci, kterou někteří pozorovatelé popisují jako tichou, nevojenskou „invazi“. Nejde o tanky a výsadky, ale o postupné ekonomické a lidské ovládnutí řídce osídlených oblastí, jejichž strategický a surovinový význam pro Čínu roste. Rusko si je této asymetrie vědomo, přesto udržuje s Pekingem partnerství založené na společném odporu vůči Západu.
V této optice se velká cvičení Tichomořského loďstva jeví méně jako odstrašení vnějších nepřátel a více jako snaha udržet alespoň symbolickou kontrolu nad vlastním východním prostorem. Skutečné napětí leží mezi Čínou a jejími sousedy a mezi Čínou a Spojenými státy. A jediný dlouhodobý tlak, kterému čelí samotné Rusko na východě, přichází od partnera, s nímž se oficiálně spojuje. To je realita, kterou ani největší manévry se šedesáti loděmi a třinácti tisíci námořníky nezmění.
Tagy