Autor fotografie: Alan Wilson, flickr (CC BY-SA 2.0)|Popisek: Tu-141
Hlavním producentem dronů v SSSR a pak Rusku byla konstrukční kancelář Tupolev. Ta je známá spíše jako výrobce civilních dopravních letounů či bombardovacích letounů. O její dronové kapacitě se příliš nehovořilo a drony byly označovány spíše jako průzkumné než bojové.
Je třeba říct, že doba se mění a Rusko zřejmě začalo s vyzbrojováním původně průzkumných strojů. Nejmodernější je Tu-143, starší modely jsou Tu-141 a Tu-123. U dronu není až tak podstatné, zda byl určen jako průzkumný nebo bojový (kromě sebevražedných), ale jakou hmotnost jakéhokoliv nákladu unese, a je jedno, zda to jsou kamery, senzory, bomby nebo rakety.
Dalším klíčovým momentem není rok konstrukce, ale odolnost softwaru, tedy řídící jednotky, proti rušení nebo převzetí řízení. A to i letité drony s moderním přeprogramováním zvládnou. Mají nosnost a rychlost, logistiku a pak moderní řízení.
Takže tak jak improvizují Ukrajinci s úpravou dronů nebo jiných zbraňových systémů, začíná improvizovat i ruská armáda. A ta navíc žádá o podporu Írán nebo KLDR.
Zdá se, že situace je na obou stranách fronty kritická. Docházejí zásoby i technologie k dominanci na bojišti. Čeho má Rusko více je lidská a materiální síla, ale i tak to není rozhodující faktor. Dochází k dezerci, odmítání služby, selhání či opouštění techniky.
U dronů je to podobné jako u jiných technologií. Třeba americký bombardér B-52 poprvé vzletěl 15. dubna 1952. Ale po řadě modernizací bude sloužit ještě řadu dalších let a je nenahraditelný. Ve službě je tato konstrukce již zhruba 80 let a stoletého výročí se zřejmě dočká. Takže hanět, že Rusko či Ukrajina nasadily obstarožní drony, není až tak korektní. Hlavním parametrem není čas konstrukce, ale co to v současných podmínkách boje po modernizaci dokáže.
Konfigurace dronů je různá, pokud hovoříme o letecké konfiguraci. Jsou s pevným či rotačním křídlem, tedy je různá hmotnost, nosnost, výdrž ve vzduchu, a tedy i dolet. Jak se projevilo v konfliktu Rusko-Ukrajina, nejen vzdušné drony jsou hybným momentem, ale i námořní a probíhá i rozvoj pozemních robotických prostředků tzv. UGV.
Robotické prostředky jsou závislé na dálkovém řízení, tedy spojení a kybernetické bezpečnosti, nebo na umělé inteligenci (AI – Artificial Intelligence). A právě umělá inteligence je jak posunem, tak hrozbou.
Čili otázkou není, zda Rusko nebo Ukrajina používají drony z minulého století domácí výroby, nebo importované nyní ze zahraničí. Otázkou je, co mohou způsobit a kolik jich je nasaditelných. V jednom případě se jedná o skladové zásoby či domácí výrobu, v druhém případě na ekonomických možnostech nebo darech.
A ani jedno není neomezené. Nejde jen o dron jako takový, ale komplexní logistiku, řídící středisko, udržení v provozu a případně i jeho výzbroj.
Zdroj: eurasiatimes.com, forbes.com, militaryfactory.com