Putin počítal s tím, že se ukrajinská obrana rychle zhroutí, k dosažení svých strategických cílů má daleko, míní bezpečnostní analytik Michal Smetana

SM oslovil bezpečnostního analytika a odborníka na mezinárodní vztahy z Institutu mezinárodních studií FSV UK doc. Michala Smetanu, aby okomentoval aktuální situaci na Ukrajině.

Pane docente, válka na Ukrajině již probíhá přes rok. Jak zatím hodnotíte válečnou kampaň agresora, splnilo Rusko alespoň dílčí cíle tzv. speciální vojenské operace?

Po více než roce této vojenské kampaně nevypadají dosavadní výsledky pro Kreml vůbec dobře. Rusko bezesporu dosáhlo některých dílčích takticko-operačních cílů na jihu a východě země, nicméně za cenu neúměrných materiálních nákladů a lidských ztrát. K dosažení svých strategických cílů má pak Moskva velmi daleko a ani obnovení ofenzivních operací na konci ledna letošního roku ji k nim významně nepřiblížilo. Po stažení se od Kyjeva a Sumy na jaře loňského roku je pro Rusko tím hlavním strategickým cílem dobytí celé Doněcké a Luhanské oblasti, tedy takzvaného Donbasu, kde jsou ale ruské teritoriální zisky od loňského léta marginální.       

Počítal Vladimir Putin, že zabředne do delšího, dnes již můžeme říct chronického konfliktu?

Na počátku určitě ne. Zdá se velmi pravděpodobné, že Putin zprvu počítal s tím, že se ukrajinská obrana poměrně rychle zhroutí a za pomoci místních kolaborantů bude Rusko schopno během relativně krátké doby dosáhnout změny režimu v Kyjevě a politického obratu Ukrajiny zpět na východ. Nicméně nyní už ruské vedení pravděpodobně počítá s dlouhotrvajícím konfliktem a Kreml bezesporu doufá, že v něm prokáže větší výdrž než Západ.   

Co bude pro Putina vojenským i politickým úspěchem na Ukrajině, aby zavelel k jednostrannému zastavení všech bojových operací?

Pokud by se ruské armádě povedlo například úspěšně dobýt zbytek Donbasu a nadále držet pozemní spojení mezi pevninským Ruskem a Krymem, dokáži si představit, že by se to Kreml pokusil prodat domácímu jako úspěšné završení své „speciální vojenské operace.“ V takovém scénáři by se pak mohlo ruské vedení snažit přesvědčit Kyjev a jeho západní spojence, aby akceptovali novou teritoriální realitu a došlo k uzavření příměří a posléze nějaké formě mírové smlouvy výhodné pro Rusko. Je možné, že právě nějaký podobný scénář má Vladimir Putin jako svou „teorii vítězství,“ kde tím klíčovým prvkem je postupné vyčerpání Ukrajiny i Západu.

Ruská ofenziva, která na východě Ukrajiny probíhala od konce letošního ledna, nicméně Kreml k takovému cíli příliš nepřiblížila. Ruská armáda se teď bude muset primárně snažit o bránění aktuálně držených území před připravovanou velkou ukrajinskou ofenzivou. Také je potřeba říct, že i pokud by ukrajinské snahy v tomto ohledu zásadně selhaly, ruská armáda bude mít velký problém obnovit svůj ofenzivní potenciál bez dalšího kola mobilizace.   

Není postoj Západu k Rusku po útoku na suverénní zemi měkký, z čehož naopak může Putin profitovat? Proč Západ například nechce docílit větší diplomatické izolace Ruska na mezinárodní scéně a musíme pozorovat záběry Sergeje Lavrova, jak předsedá RB OSN?

Dokáži si určitě představit nějaké dílčí kroky vedoucí k další diplomatické a ekonomické izolaci Ruska, nicméně za „měkký“ ten postoj jako celek určitě nepovažuji. Rozsah západní vojenské pomoci Ukrajině a protiruských sankcí rozhodně překonal veškerá očekávání, zvláště po ještě poměrně vlažné západní reakci na ruskou anexi Krymu v roce 2014.

Předsednictví Ruska v Radě bezpečnosti OSN se nám z řady dobrých důvodů může nelíbit, ale moc nerozumím tomu, co je zde tou alternativou. Pravidla OSN neumožňují členským státům, aby Rusko proti jeho vůli zbavilo práv stálého člena Rady bezpečnosti, stejně jako není možné takto postupovat proti ostatním stálým členům, tedy Spojeným státům, Číně, Francii a Velké Británii. Pokud chce Západ docílit větší diplomatické izolace Ruska, má k tomu celou řadu nástrojů, ale ta různá volání po vyloučení Ruska z OSN kvůli útoku na Ukrajinu se naprosto míjí s logikou, na které je tato instituce postavena.

Je podle Vás se západní pomocí možné dosáhnout vypuzení všech ruských vojáků z ukrajinského území včetně Krymu?

Určitě to po vojenské stránce možné je, jakkoliv bych si netroufnul odhadnout, jak je to pravděpodobné. Hodně nám o tom napoví nadcházející ukrajinská ofenziva.

Vidíte ve vzdálenější perspektivě Ukrajinu jako další členský stát NATO?

Ve vzdálenější perspektivě to určitě vidím jako realistický scénář. Bude však samozřejmě záležet na celé řadě faktorů, především na tom, jak stabilním způsobem bude konflikt nakonec ukončen. Vždy je potřeba mít na paměti, že přijetí nových členů NATO budou muset jako vždy schválit všechny členské státy, což může být v tomto konkrétním případě politicky velmi komplikované. Existují tak i alternativní varianty jako například bilaterální bezpečnostní záruky Ukrajině od klíčových západních států.  

Jak hodnotíte roli ČR ohledně vojenské pomoci Ukrajině?

V tomto ohledu ČR bezesporu sehrála – relativně ve svým možnostem – významnou a pozitivní roli.

ČR je při pomoci Ukrajině dost viditelná. Domníváte se, že je v možnostech ČR, aby hrála na mezinárodním poli určitou roli mediátora při budoucích mírových jednáních?

Ne, ČR rozhodně není ve vhodné pozici k tomu, aby hrála roli mediátora v případných mírových jednáních. ČR má jasně definovanou proukrajinskou pozici v tomto konfliktu a pro roli mediátora je tak z principu vhodnější země, kterou jsou obě znesvářené strany schopny vnímat jako alespoň částečně neutrální.