_07.jpg)
Autor fotografie: Kremlin.ru, CC BY 4.0|Popisek: Kim Čong-Un a Putin v dubnu 2019
Vášnivými podporovateli putinovského Ruska v jeho nesmyslné agresi proti Ukrajině jsou především dva státy – islamisticko-teroristický Írán a bolševicko-„monarchistická“ KLDR. Uspokojují ruský hlad po munici. A testují technologie využitelné k nesení jaderných zbraní, o jejichž získání usilují.
Íránský zbrojní průmysl přes veškeré možné výhrady již prokázal určité schopnosti, které se projevují dodávkami relativně progresívní výzbroje v podobě bezpilotních prostředků nebo balistických střel. Těmi pak Rusko mj. terorizuje ukrajinská města a snaží se jimi zasahovat čistě civilní cíle. Ze Severní Koreje proudí především, o nic méně potřebná, ale konvenčnější, a jak se ukazuje nepříliš spolehlivá, dělostřelecká munice. Také Kim Čong-Un ovšem disponuje pokročilejší technologií a do ruské výzbroje se dostaly v omezeném počtu severokorejské balistické střely KN-23 a KN-24. V lednu je Rusové nasadili, a následně Ukrajinci zjistili, že tyto zbraně obsahují stovky komponent americké a evropské provenience – jde o součástky určené pro civilní trh, které KLDR improvizovaně využívá ve svém zbrojním průmyslu.
Ruská "speciální vojenská operace" zřejmě slouží Severkorejcům pro testování zbraní potenciálně použitelných pro nesení jaderných hlavic. "Severní Korea, stejně jako Írán a Ruská federace, je závislá na světovém polovodičovém průmyslu, protože získává součástky, které jsou pro její vojenskou výrobu klíčové. Zjištění společnosti CAR (Conflict Armament Research) ukazují, jak obtížné je účinně kontrolovat vývoz komerčních elektronických součástek, ale také to, jak jsou tyto země závislé na nedomácí technologii," píše CAR ve svém nedávném reportu. Dodává, že spolupracuje se zástupci průmyslu na tom, aby byly objevené součástky přesně identifikovány a aby bylo možné odhalit, jakým způsobem se do KLDR vlastně dostaly. Celkem jde o 290 součástek od 26 výrobců z Číny, Singapuru, ale také z Německa, Japonska, Nizozemska, Švýcarska, Tchajwanu a Spojených států. Významně jsou tyto komponenty podle publikovaných zjištění obsaženy v navigačním systému střel a většina (až 75 %) jich pochází ze Spojených států.
KN-23 je balistická střela oficiálně označovaná jako Hwasong-11Ga a představená v roce 2018. Je podobná ruské raketě Iskander-M a jihokorejské Hyunmoo-2B. Je dlouhá 8,7 m a nese bojovou hlavici o hmotnosti 500 kg (má schopnost nést i jadernou hlavici). Udávaný dosah této zbraně činí 450-600 km, podle dalších zdrojů až 900 km. V Rusku se měly tyto střely poprvé objevit v říjnu 2023 a jejich první nasazení na Ukrajině bylo potvrzeno 30. prosince. Oproti KN-23 vykazuje KN-24 (Hwasongpho-11Na) podobnost spíše s americkou střelou ATACMS. Je dlouhá 7,2 m, má dolet 410 km a nese bojovou hlavici o hmotnosti 400-500 kg. Dosahuje rychlosti až 6,2 Machu a cíl zasahuje, stejně jako KN-23, s uváděnou přesností 35 m. Tu však Ukrajinci nedávno zpochybnili.
Rusko údajně dosud vypálilo 24 severokorejských raket KN-23 a KN-24, a jen dvě z nich vypálené proti ropné rafinerii a proti letišti, byly podle ukrajinského generálního prokurátora Anreje Kostina "relativně přesné". Celkovým výsledkem těchto útoků bylo podle něj minimálně 14 zabitých a 70 zraněných civilistů. Hubené výsledky severokorejských raket, o jejichž vyhodnocení má přirozeně velký zájem především Jižní Korea a Japonsko, připomínají paralelní problém se severokorejskými dodávkami munice Rusku – podle nedávného vyjádření Vadyma Skibickiho, zástupce ukrajinské rozvědky, je více než polovina z KLDR dodaných přibližně milionu a půl dělostřeleckých granátů vadných. Granáty byly podle něj vyrobeny, na rozdíl od balistických střel, které šly do Ruska čerstvě z výroby, již v 70. a 80. letech. Polovina je k nepotřebě, a ostatní vyžadují před nasazením důslednou technickou prohlídku.
Nejnovější projekt íránsko-ruské spolupráce probíhající zřejmě od letošního ledna zahrnuje čtyři stovky střel včetně balistických raket krátkého dosahu Fateh-110 a Zolfaghar, které jsou schopné zasahovat cíle na vzdálenost 300-750 km. Agentura Reuters na základě výpovědi nejmenovaného íránského představitele uvedla, že proběhly dosud nejméně čtyři dodávky tohoto druhu výzbroje, částečně přes Kaspické moře, částečně vzduchem, a že další dodávky jsou v plánu. V říjnu 2023 nadto vypršel zákaz exportu raket, dronů a dalších technologií, který na Írán uvalila Rada bezpečnosti OSN (rezoluce 2231), což je přímý důsledek jaderné dohody z roku 2015. Napravit situaci se Spojené státy a EU s odkazem na nedodržování jaderné dohody Íránem pokusily uvalením dalších sankcí. Bez ohledu na ně jsou íránské dodávky balistických střel do Ruska nyní de jure legální.
Střely Fateh-110 jsou dlouhé 8,9 m, nesou bojovou hlavici o hmotnosti 500 kg, dosahují rychlosti 4 Machy a cíl zasahují s uváděnou přesností 100 m na vzdálenost asi 300 km. Pokročilá varianta Zolfaghar má mít dosah až 750 km, nese hlavici o hmotnosti 579 kg a létá rychlostí až 7,5 Machu. Navzdory uváděné menší přesnosti než u balistických střel z KLDR jsou íránské rakety údajně spolehlivější a perspektivnější. Agentura Reuters citovala Jeffreyho Lewise z Middleburského institutu mezinárodních studií v Monterey: "Používají se k míření na věci, které mají vysokou hodnotu a potřebují přesné poškození," řekl a dodal, že 400 kusů munice by mohlo způsobit značné škody, kdyby byly na Ukrajině použity. Pokud se jich skutečně stovky do Ruska dostaly, o tom, že budou nasazeny, nelze pochybovat, a tím zásadnější jsou západní dodávky prostředků protiraketové obrany a odpovídající munice Ukrajině.
Zdroj: Conflict Armament Research, Reuters