Putinova vesnice - Rusko letadlové lodě neumí a hlavně nepotřebuje

Po většinu své historie bylo ruské námořnictvo předmětem intenzivní debaty o hlavních úkolech, struktuře a jeho schopnostech operovat nezávisle na zbytku ruských ozbrojených sil. Spory o budoucnost ruských námořních sil dosáhly svého vrcholu v prvních desetiletích existence Sovětského svazu a boje se odehrály mezi tzv. tradicionalisty a modernisty.

Ti první obhajovali vytvoření nezávislé a prvotřídní oceánské flotily, schopné zásahu kdekoliv na světě, zatímco modernisté upřednostňovali potenciál provádění bojových operací na souši a tvrdili, že loďstvo navždy zůstane pouhým juniorským partnerem armády a že nikdy nebude hrát rozhodující roli ve válkách.

O velké flotile snil diktátor Stalin, ale po jeho smrti (či odchodu do pekla) se proti vytvoření silné flotily, postavil jeho nástupce Nikita Chruščov. Ve své snaze částečně zbavit zemi obrovských výdajů na námořnictvo Chruščov trval na absolutní zbytečnosti křižníků a letadlových lodí. Kromě toho byl Chruščov velmi inspirován procesem vývoje raketových zbraní a věřil, že všechny hlavní námořní mise lze splnit pomocí ponorek. V rámci svých „reforem“ námořnictva Chruščov zrušil ministerstvo námořnictva a propustil admirála Nikolaje Kuzněcova, aby ukončil globální ambice svých admirálů. Během Karibské krize ale určitě pochopil, jak moc se mýlil.

Admirál Sergej Gorškov, jenž nahradil Kuzněcova, zdědil flotilu, v níž převládaly ponorky, a která byla přísně ovládána armádou. V procesu vývoje strategie pro flotilu formuloval Gorškov koncept vyvážené flotily. Přestože se Gorškov angažoval v poměrně rozsáhlého programu na vybudování silného hladinového námořnictva, věděl o extrémně omezených finančních zdrojích, které Moskva mohla za tyto lodě utratit. Stejně jako většina sovětských vojenských odborníků, i Gorškov považoval ponorky za nejdůležitější prvek námořnictva SSSR.

Ani Gorškov, který se aktivně zasazoval o to, aby se sovětské námořnictvo vyrovnalo americké US Navy co do síly a schopností, nemohl dosáhnout svých cílů. Gorškov stál v čele sovětského námořnictva 30 let a dodnes je nazýván otcem námořnictva SSSR.

V roce 1985 byl nahrazen Vladimirem Černavinem. Většina západních pozorovatelů vzala tuto výměnu jako znamení, že Kreml se rozhodl zkrátit svůj program na vybudování námořnictva a zničit sovětskou pokladnici. O několik let později Rusové zrušili výstavbu těžkého letadlového křižníku Uljanovsk. Největší válečnou lodí SSSR/Ruska se poté stal letadlový křižník Admiral Kuzněcov, uvedený do provozu v lednu 1991.

Právě tato loď, Admiral Kuzněcov, který je v současné době jedinou letadlovou lodí ruské flotily (i když aktuálně v důsledku požáru zcela nepoužitelnou), již prokázal nedostatek průmyslových kapacit v Rusku, nedostatek zkušeností s prováděním leteckých operací na moři a nedostatek lidských zdrojů. Jeho nasazení v Sýrii vedlo ke ztrátě dvou letadel, vázla logistika letových operací a Rusové nakonec raději rozhodli vést leteckou válku z pozemních základen v Sýrii.

Navzdory zcela zřejmým náznakům, že se Moskva nedokáže vypořádat s výstavbou flotily letadlových lodí, spory ohledně možné další výstavby letadlových lodí v Rusku opět nabývají na síle. V lednu 2020 přijel prezident Vladimir Putin na výstavu v Sevastopolu věnovanou budoucnosti ruského námořnictva, kde mu byl představen nový model letadlové lodi. Podle některých zpráv by měl být tento nový ruský gigant uveden do provozu v roce 2030. Typická Potěmkinova – pardon Putinova vesnice.

Kreml možná plánuje výstavbu nových letadlových lodí, ale jeho plány se pravděpodobně nikdy nesplní.

Zaprvé je nepravděpodobné, že by Rusko chtělo vynaložit tak obrovskou sumu na výstavbu a provoz letadlových lodí. Několik zdrojů uvádí, že nová ruská letadlová loď by měla stát přibližně 6,3 miliardy dolarů. Stavba lodí je však složitý proces a většina těchto lodí nakonec stojí mnohem víc, než bylo původně plánováno. Koneckonců Američané, kteří mají s provozem letadlových lodí asi o 1 000% větší zkušenosti mohou vyprávět, jak jde čas a finance s třídou Gerald Ford, a to jsou USA o něco bohatší a vyvinutější stát než Rusko.

Zadruhé, postavit letadlovou loď a poté ji provozovat jsou dva zcela odlišné příběhy. Jak ukázaly výsledky mise Admiral Kuzněcov u pobřeží Sýrie, Rusko má před sebou ještě hodně dlouhou cestu, než získá dovednosti a schopnosti námořního letectví.

Je nutno si uvědomit, že je nutno postavit loď, což trvá určitou dobu, pak jsou nařízené tzv. vojskové zkoušky, tedy zda technika vyhovuje požadavkům zadavatele, v daném případě VN RF, a pak schopnost součinnosti s letectvem, tedy vzlety a přistání a logistika.

Zatřetí je Rusko silnou pozemní mocností a jeho hlavní přístup k moři je Baltické moře, Pacifik a vzhledem postupně k odtávajícímu ledu na severu se uvolňuje i plavební cesta podél severního pobřeží RF. Moskva nemá prostředky pro globální projekci síly a nezúčastňuje se mezinárodních operací, které vyžadují podporu od letadlových lodí. Pokud jde o Sýrii a Středozemní moře, letadlové lodě nebudou moci v tomto regionu poskytnout Rusku strategickou výhodu. Dominanci v tomto prostoru může poskytnout pouze účinná kontrola nad pobřežími.

Po několik desetiletí bylo Středozemní moře „americké jezero”, kvůli dovednostem amerického námořnictva a příslušnosti států v jižní Evropě v NATO. Moskvě se však podařilo posílit své postavení v Sýrii a ovlivnit tak evropskou politiku. A neučinila to z moře, ale z pobřeží, využívající toky migrantů jako politický nástroj. Rusko proto pro politický vliv v Evropě přes Středomoří nepotřebuje skupiny letadlových lodí.

Ruské přání získat nové letadlové lodě pravděpodobně zůstane na papíře, protože NATO, Čína a neklidný Střední východ budou i nadále nutit Moskvu, aby se soustředila na své nechráněné hranice. Hlavním nástrojem ruských námořních operací zůstanou jeho ponorky, které jsou jedny z nejlepších na světě.

Zdroj: patriot-34.ru, NI

Tagy