Autor fotografie: Pixabay
Hovoří se o tom, že by ruský prezident Putin mohl sáhnout i k poslednímu řešení, tedy použití zbraní hromadného ničení (ZHN). Zatím se nemluvilo o biologických/bakteriologických zbraních, použití chemických bylo údajně realizováno, ale bez potvrzení a specifikace jakých, a nyní jsou ve hře ty nejvýkonnější, tedy jaderné (atomové, neutronové, vodíkové, kobaltové). Škála je pestrá, výsledek je vždy brutální a jednoznačně indiferentní, tedy vojáci i civilisté, děti i starci, muži i ženy, vojenská technika i školky nebo nemocnice.
Rusko disponuje všemi prostředky dopravení jaderné zbraně na cíl, což obnáší balistické střely odpalované ze země nebo z moře (i ponorek), ze strategických bombardérů či stíhacích bombardérů, ale i stále vlastní velkorážné dělostřelectvo, jež je schopné, a má munici, vystřelit jaderné granáty taktického charakteru.
U strategických zbraní, ať již leteckých, pozemních nebo námořních je jistá detekce například Spojenými státy, a pokud není včas vypočítána trajektorie, mohlo by to způsobit jadernou válku. Ponorka v Arktidě nebo Pacifiku odpálí střelu, jež se pohybuje po trajektorii blízko USA nebo Číny. Pak je na rozhodnutí velících důstojníků, zda vyčkat ještě pár sekund, kam střela směřuje, nebo zda ihned aktivovat obranný protokol a provést preventivní protiúder. A pak už nikdo nic nezastaví a „červený telefon“ je k ničemu, byť střely mají autodestruktor, čas je kritický.
Navíc u strategických balistických střel jsou vícenásobné hlavice s předprogramovanými cíli. Obdobně je monitorováno strategické letectvo, každý start a trasa letu je monitorována, neboť mohou nést bomby, Smart bomby nebo střely s plochou dráhou letu s konvenční či jadernou hlavicí, a byť bombardér letí podél státní hranice, střela s plochou dráhou letu (Cruise Missile) se řídí zadaným letovým plánem zahrnujícím výšku letu, otočné body a cíl. Takže start strategických ICBM nebo start strategického letectva vždy vyvolá poplach u jiných států.
Jiná je situace u taktických prostředků, kdy se jedná o rakety ale i dělostřelectvo. Raketové systémy zahrnují 9K79 Točka nebo 9K720 Iskander/Iskander M. V rámci hlavňového dělostřelectva se jedná o 152 mm 2S5 Hyacint a moderní 2S19 Msta nebo 2S35 Koalicia, 203 mm 2S7 Pion a 2S7M Malka, 240 mm minomet 2S4 Tulpan. Dostřel hlavňových zbraní je v desítkách kilometrů, obvykle 20-40, u raket do 500 km. Problém je, že mezi výstřelem/odpalem a dopadem/výbuchem je časový prostor v řádu sekund. Pokud tedy nebylo detekováno vyvedení daných systémů do pozic a zároveň zjištěno navážení jaderné munice, mohou být taktické jaderné prostředky smrtelnější než ty strategické. Jsou vyvinuty obranné systémy proti letounům i ICBM, ale dělostřelecký granát na cestě je pouze v položce detekce, odkud byl vypálen, nikoliv jak ho zastavit.
Pokud by Rusko použilo ZHN, tak to má mnoho aspektů. Při použití strategických prostředků by došlo k aktivaci mezinárodních systémů a možné protireakci, též k možné neochotě dále spolupracovat některých současných spojenců či partnerů. Jednoznačně by to mělo mezinárodně politický dopad, jestli dnes v EU některé státy váhají nad sankcemi vůči Rusku, pak by jistě neváhaly. Při použití taktických zbraní by Rusko jistě tvrdilo, že si to udělali Ukrajinci sami, vše by bylo evidentní, ale důkazní materiál, na rozdíl od letu ICBM nebo strategických bombardérů, by byl nulový nebo chabý. Ale na druhou stranu, Rusko by sice dosáhlo vojenského vítězství, ale pro nic. Pokud by použilo jadernou zbraň např. na Mariupol nebo Charkov, o nějž svádí těžké boje, tak jistě vyhubí veškeré bojovníky i obyvatelstvo v oblasti, ale zároveň získá oblast, kterou nemůže vzhledem k radioaktivnímu zamoření nijak využít, což by se tak rovnalo Pyrrhovu vítězství.
Ruské vedení by se muselo dostat do velmi kritické situace hraničící s totální porážkou, vojenskou i politickou, aby sáhlo k takovému řešení. Jinak hrozba použití ZHN kdykoliv a kdekoliv a jakkoliv je velmi silným argumentem v rámci PSYOPS i politického jednání. Ukrajina nemá prostředky identické váhy a pokud západní společenství jasně nevydefinuje svou pozici, tedy že Ukrajina má podporu včetně ZHN, Rusko může svůj nátlak stupňovat. Ale je nutno vnímat nátlak z pozice silnějšího, nikoliv ochotu tyto prostředky nasadit.
A aby nedošlo k náhodnému zažehnutí jaderného armageddonu, již dávno byly na všech stranách nastaveny bezpečnostní protokoly, ovšem pouze co se strategických střel na zemi, na moři nebo ve vzduchu týče. Je nutno zadat heslo a startovací klíče, jsou pro minimálně dvě oprávněné osoby a dostatečně vzdáleny, aby jednotlivec v rozrušení nebyl schopen zahájit startovací sekvenci. U děl a minometů je situace jiná, jednou je granát v hlavni, pak je lehké ho vypálit stejně jako jakoukoliv jinou munici. Ale předchází proces vydání jaderné munice ze skladu a její přeprava na místo včetně aktivace pro bojové použití. I zde je nutno více osob s autorizací. Ale pro výstřel stačí už jen zmáčknout jedno tlačítko.
Takže závěrem, Rusko zřejmě bude v případě neúspěchů, více tlačit a vydírat. Bude využívat všechny možné prostředky, a je nešťastné např., když Ukrajinci z těl padlých ruských vojáků skládají piktogramy jako písmeno Z. Jejich informační dominance se takto může snížit a zároveň dát Rusku argumenty k další a silnější „denacifikaci“. Možná ne k finálnímu nasazení ZHN, ale určitě k ospravedlnění svých mnohých kroků.
Zdroj: www.bbc.com