Putinův válečný projev. Dvojí metr, výmluvy a výzva ukrajinským vojáků k dezercím

Putinův válečný projev. Dvojí metr, výmluvy a výzva ukrajinským vojáků k dezercím
Autor: foto: redakce
24 / 02 / 2022, 16:00

Se zahájením nevyhlášené války proti Ukrajině, která do této chvíle podle odhadů přinesla smrt stovkám lidí včetně civilistů a spustila zřejmě očekávanou masivní uprchlickou vlnu, pronesl ruský prezident Putin projev, v němž se snaží vysvětlit motivy své politiky. Politiky, která bude pro Rusko znamenat mezinárodní izolaci a zásadní hospodářské ztráty. Český prezident Zeman reagoval na jednu z úvodních pasáží Putinova projevu: „Domnělé, nebo skutečné chyby, jako bylo bombardování Jugoslávie, nebo vstup do Iráku, nemohou být ospravedlněním chyb vlastních.“ A řekl doslova, že šílence je zapotřebí izolovat.

V. Putin: „Vážení občané Ruska! Vážení přátelé!

Dnes považuji za nutné vrátit se k tragickým událostem v Donbasu a ke klíčovým otázkám vlastní bezpečnosti Ruska. Začnu tím, co jsem řekl ve svém projevu z 21. února tohoto roku. Mám na mysli to, co nás obzvláště znepokojuje, a to jsou zásadní hrozby, které nezodpovědní politici na Západě krok za krokem, rok za rokem, představují pro naši zemi. Mám na mysli rozšiřování bloku NATO na východ, blízkost jeho vojenské infrastruktury k ruským hranicím.

Je dobře známo, že se již 30 let vytrvale a trpělivě snažíme dosáhnout dohody s předními zeměmi NATO o zásadách rovné a nedělitelné bezpečnosti v Evropě. V reakci na naše návrhy jsme se neustále setkávali buď s cynickým klamáním a lží, nebo s pokusy o nátlak a vydírání, zatímco Severoatlantická aliance se mezitím navzdory všem našim protestům a obavám neustále rozšiřuje. Válečná mašinérie se pohybuje a opakuji, že se blíží k našim hranicím.

Proč se to všechno děje? Proč tento arogantní postoj, kdy mluvíme z pozice vlastní výlučnosti, neomylnosti a přípustnosti? Odkud se bere tento bezohledný a přehlíživý postoj k našim zájmům a naprosto legitimním požadavkům?

Odpověď je jasná, srozumitelná a zřejmá. Sovětský svaz na konci 80. let oslabil a poté se zhroutil. Celý průběh tehdejších událostí je pro nás dnes dobrým poučením; přesvědčivě ukázal, že ochromení moci a vůle je prvním krokem k naprostému úpadku a zapomnění. Jakmile jsme na chvíli ztratili sebedůvěru, rovnováha sil ve světě byla narušena.

To vedlo k tomu, že předchozí smlouvy a dohody již fakticky neplatí. Přesvědčování a žádosti nepomohly. Vše, co nevyhovuje hegemonovi, mocným, je prohlášeno za archaické, zastaralé a nepotřebné. A naopak: vše, co se jim zdá výhodné, je prezentováno jako konečná pravda, prosazovaná za každou cenu, hrubě, všemi prostředky. Disidentům se podlamují kolena.

To, o čem nyní mluvím, se netýká jen Ruska a nejen nás. Týká se celého systému mezinárodních vztahů a někdy i samotných spojenců USA. Po rozpadu SSSR začalo faktické přerozdělování světa a zavedené normy mezinárodního práva - a ty klíčové, základní byly přijaty na konci druhé světové války a do značné míry upevnily její výsledky - začaly bránit těm, kteří se prohlásili za vítěze studené války.

V praktickém životě, v mezinárodních vztazích, v pravidlech jejich regulace, bylo samozřejmě třeba brát v úvahu změny ve světové situaci a v samotné rovnováze sil. Mělo to však být provedeno profesionálně, hladce, trpělivě, s ohledem na zájmy všech zemí, s respektem k nim a s pochopením jejich odpovědnosti. Ale ne - stav euforie z absolutní nadřazenosti, jakýsi novodobý druh absolutismu, navíc na pozadí nízké úrovně obecné kultury a arogance těch, kteří připravili, přijali a prosadili rozhodnutí, která byla výhodná jen pro ně samotné. Situace se začala vyvíjet jinak.

Pro příklady nemusíme chodit daleko. Nejprve bez jakéhokoli povolení Rady bezpečnosti OSN provedly krvavou vojenskou operaci proti Bělehradu s použitím letadel a raket přímo v srdci Evropy. Několik týdnů nepřetržitého bombardování civilních měst, infrastruktury podporující život. Musím tyto skutečnosti připomenout, protože někteří západní kolegové na tyto události neradi vzpomínají, a když o nich mluvíme, raději poukazují nikoli na normy mezinárodního práva, ale na okolnosti, které si vykládají podle svého.

Pak přišel na řadu Irák, Libye a Sýrie. Nelegitimní použití vojenské síly proti Libyi a překroucení všech rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN o libyjské otázce vedlo k totální destrukci státu, vytvoření obrovského ohniska mezinárodního terorismu a uvržení země do humanitární katastrofy a do propasti dlouhé občanské války, která stále pokračuje. Tragédie, která odsoudila ke zkáze statisíce, miliony lidí nejen v Libyi, ale v celém regionu, způsobila masový exodus ze severní Afriky a Blízkého východu do Evropy.

Podobný osud čekal i Sýrii. Vojenská akce západní koalice na území této země bez souhlasu syrské vlády a povolení Rady bezpečnosti OSN není ničím jiným než agresí, intervencí.

Zvláštní místo však zaujímá invaze do Iráku, rovněž bez jakéhokoli právního důvodu. Záminkou bylo, že Spojené státy údajně mají spolehlivé informace o přítomnosti zbraní hromadného ničení v Iráku. Aby to veřejně před celým světem dokázal, zatřásl americký ministr zahraničí jakousi tubou s bílým práškem a všechny ujistil, že jde o chemickou zbraň, která měla být vyvinuta v Iráku. A pak se ukázalo, že to byl podvod, blaf: v Iráku žádné chemické zbraně nebyly. Neuvěřitelné, úžasné, ale zůstává faktem. Lhalo se na nejvyšší státní úrovni i z vysoké tribuny OSN. Výsledkem byly obrovské ztráty, destrukce a neuvěřitelný nárůst terorismu.

Obecně se zdá, že prakticky všude, v mnoha regionech světa, kam Západ přichází nastolit svůj řád, zůstávají v důsledku toho krvavé, nehojící se rány, boláky mezinárodního terorismu a extremismu. Vše, co jsem uvedl, jsou nejkřiklavější, ale zdaleka ne jediné příklady nedodržování mezinárodního práva.

Mezi ně patří i sliby naší země, že nerozšíří NATO ani o píď na východ. Znovu opakuji: byli podvedeni, nebo lidově řečeno, prostě odkopnuti. Ano, často slýcháme, že politika je špinavá věc. Možná, ale ne tak špinavé, ne v takové míře. Takové podvodné jednání je přece v rozporu nejen se zásadami mezinárodních vztahů, ale především s obecně uznávanými morálními a etickými normami. Kde je spravedlnost a pravda? Nic než lži a pokrytectví.

Mimochodem, sami američtí politici, politologové a novináři píší a říkají, že v USA se v posledních letech vytvořila skutečná "říše lži". Je těžké s tím nesouhlasit - je to tak. Není však třeba být skromný: USA jsou stále velkou zemí, mocností, která vytváří systém. Jeho satelité nejenže se mu pokorně a poslušně podřizují, při každé příležitosti zpívají, ale také kopírují jeho chování a nadšeně přijímají jím navrhovaná pravidla. S jistotou lze říci, že celý takzvaný západní blok, který USA vytvořily k obrazu svému, je stejnou "říší lži".

Pokud jde o naši zemi, po rozpadu SSSR se nás při vší nebývalé otevřenosti nového moderního Ruska a jeho ochotě poctivě spolupracovat s USA a dalšími západními partnery a v podmínkách fakticky jednostranného odzbrojení okamžitě pokusili zatlačit, vyřídit a nadobro zničit. Přesně to se stalo v 90. letech a na počátku nového tisíciletí, kdy takzvaný kolektivní Západ aktivně podporoval separatismus a žoldácké bandy na jihu Ruska. Jaké oběti a ztráty nás to stálo, jakými zkouškami jsme museli projít, než jsme konečně zlomili hřbet mezinárodnímu terorismu na Kavkaze. Pamatujeme si to a nikdy na to nezapomeneme.

Ve skutečnosti ještě donedávna neustávaly pokusy využít nás ve svém zájmu, zničit naše tradiční hodnoty a vnutit nám své pseudohodnoty, které by nás, náš lid, rozleptávaly zevnitř, ty postoje, které už agresivně vnucují ve svých zemích a které přímo vedou k degradaci a degeneraci, protože jsou proti samotné lidské přirozenosti. To se nestane, nikdy to nikomu nefungovalo. Neuspěje ani nyní.

Navzdory všemu jsme se v prosinci 2021 znovu pokusili dosáhnout dohody s USA a jejich spojenci o zásadách bezpečnosti v Evropě a o nerozšiřování NATO. Vše marně. Postoj USA se nezměnil. Nepovažují za nutné dosáhnout dohody s Ruskem v této pro nás klíčové otázce, sledují své vlastní cíle a neberou ohled na naše zájmy.

A v této situaci samozřejmě vyvstává otázka: co dělat dál, co očekávat? Z historie dobře víme, že Sovětský svaz v roce 1940 a na počátku roku 41 dělal vše pro to, aby zabránil nebo alespoň oddálil vypuknutí války. K tomu patří i snaha doslova do poslední chvíle neprovokovat potenciálního agresora, neprovádět nebo odkládat nejnutnější, samozřejmé kroky k přípravě na odražení nevyhnutelného útoku. A kroky, které byly nakonec přijaty, byly katastrofálně opožděné.

V důsledku toho nebyla země plně připravena na invazi nacistického Německa, které 22. června 1941 napadlo naši vlast bez vyhlášení války. Nepřítel byl zastaven a poté rozdrcen, ale za cenu obrovských ztrát. Snaha zavděčit se agresorovi v předvečer Velké vlastenecké války byla chybou, která náš národ přišla draho. V prvních měsících bojů jsme ztratili rozsáhlá strategicky důležitá území a miliony lidí. Podruhé už takovou chybu neuděláme, nemáme na to právo.

Ti, kdo usilují o světovládu, nás, Rusko, veřejně, beztrestně a, zdůrazňuji, bez jakéhokoli zdůvodnění prohlašují za svého nepřítele. Dnes mají skutečně velké finanční, vědecké, technologické a vojenské možnosti. Jsme si toho vědomi a objektivně hodnotíme hrozby, které na naši adresu v oblasti ekonomiky neustále zaznívají, stejně jako naši schopnost tomuto drzému a permanentnímu vydírání odolávat. Opakuji, že je hodnotíme bez iluzí, velmi realisticky.

Ve vojenské oblasti je současné Rusko i po rozpadu SSSR a ztrátě velké části svého potenciálu dnes jednou z nejsilnějších jaderných mocností na světě a navíc má určité výhody v řadě nejmodernějších zbraní. Proto by nemělo být pochyb o tom, že přímý útok na naši zemi by vedl k porážce a hrozivým následkům pro případného agresora.

Technologie, včetně těch obranných, se však rychle mění. Vedení v této oblasti se změnilo a ještě změní, ale vojenský rozvoj území přiléhajících k našim hranicím, pokud ho připustíme, zůstane po další desetiletí, možná navždy, a bude pro Rusko představovat stále větší a naprosto nepřijatelnou hrozbu.

I nyní, kdy se NATO rozšiřuje na východ, je situace pro naši zemi rok od roku horší a nebezpečnější. Vedení NATO navíc v posledních dnech výslovně hovoří o nutnosti urychlit a prosadit postup alianční infrastruktury směrem k ruským hranicím. Jinými slovy, zpřísňují svůj postoj. Už se nemůžeme jen dívat na to, co se děje. Bylo by to od nás naprosto nezodpovědné.

Další rozšiřování infrastruktury Severoatlantické aliance, započatý vojenský rozvoj území Ukrajiny, je pro nás nepřijatelný. Problém samozřejmě není v samotné organizaci NATO - ta je pouze nástrojem zahraniční politiky USA. Problém je v tom, že na území sousedícím s naším - podotýkám, že na našem vlastním historickém území - se vytváří "protiruský" stát, který je plně pod kontrolou zvenčí, je intenzivně osidlován ozbrojenými silami zemí NATO a napumpován nejmodernějšími zbraněmi.

Pro USA a jejich spojence se jedná o tzv. politiku zadržování Ruska, což je zřejmá geopolitická dividenda. Pro naši zemi je to však nakonec otázka života a smrti, otázka naší historické budoucnosti jako národa. A to není přehánění - tak to prostě je. To je skutečné ohrožení nejen našich zájmů, ale i samotné existence našeho státu, jeho suverenity. To je červená linie, o které se opakovaně hovoří. Překročili ji.

V této souvislosti - a o situaci v Donbasu. Vidíme, že síly, které v roce 2014 provedly na Ukrajině státní převrat, chopily se moci a udržely si ji pomocí v podstatě dekorativních volebních procedur, definitivně odmítly řešit konflikt mírovou cestou. Osm let, nekonečně dlouhých osm let, jsme dělali vše pro to, aby se situace vyřešila mírovou, politickou cestou. Vše marně.

Jak jsem řekl ve svém předchozím projevu, na to, co se tam děje, se nelze dívat bez soucitu. Už se to prostě nedalo vydržet. Bylo nutné okamžitě zastavit tuto noční můru - genocidu milionů lidí, kteří tam žijí a kteří doufají jen v Rusko, kteří doufají jen ve vás a ve mne. Právě tyto touhy, pocity a bolest lidí byly hlavní motivací pro naše rozhodnutí uznat lidové republiky Donbasu.

Což je podle mého názoru důležité dále zdůraznit. Vedoucí země NATO v zájmu dosažení svých cílů podporují na Ukrajině extrémní nacionalisty a neonacisty, kteří zase nikdy neodpustí obyvatelům Krymu a Sevastopolu jejich svobodnou volbu sjednotit se s Ruskem.

Samozřejmě, že půjdou na Krym, stejně jako na Donbas, s cílem zabíjet, stejně jako trestné bandy ukrajinských nacionalistů, Hitlerových kolaborantů za Velké vlastenecké války, zabíjely bezbranné lidi. Otevřeně se hlásí i ke svým nárokům na celou řadu dalších ruských území.

Celý vývoj událostí a analýza přicházejících informací ukazuje, že střet mezi Ruskem a těmito silami je nevyhnutelný. Je to jen otázka času: připravují se, čekají na vhodný okamžik. Nyní také tvrdí, že vlastní jaderné zbraně. To nedopustíme.

Jak jsem již řekl, Rusko přijalo novou geopolitickou realitu po rozpadu SSSR. Respektujeme a budeme respektovat všechny nově vzniklé země v postsovětském prostoru. Respektujeme a budeme respektovat jejich svrchovanost a příkladem toho je pomoc, kterou jsme poskytli Kazachstánu, jenž čelil tragickým událostem a výzvám, které ohrožovaly jeho státnost a celistvost. Rusko se však nemůže cítit bezpečně, nemůže se rozvíjet, nemůže existovat, když z území dnešní Ukrajiny přichází neustálá hrozba.

Dovolte mi připomenout, že v letech 2000-2005 jsme vojensky bojovali proti teroristům na Kavkaze, bránili celistvost našeho státu a zachovali Rusko. V roce 2014 jsme podpořili obyvatele Krymu a Sevastopolu. V roce 2015 jsme pomocí našich ozbrojených sil postavili spolehlivou bariéru pronikání teroristů ze Sýrie do Ruska. Neměli jsme jinou možnost, jak se bránit.

Totéž se děje i nyní. Vám a mně prostě nezbyl jiný způsob obrany Ruska a našeho lidu než ten, který jsme nuceni používat dnes. Okolnosti vyžadují, abychom jednali rozhodně a okamžitě. Donbaské lidové republiky požádaly Rusko o pomoc.

V této souvislosti jsem v souladu s článkem 51 odst. 7 Charty OSN, se souhlasem Rady federace Ruska a v souladu se smlouvami o přátelství a vzájemné pomoci s Doněckou lidovou republikou a Luhanskou lidovou republikou, které Federální shromáždění ratifikovalo 22. února tohoto roku, rozhodl o provedení zvláštní vojenské operace.

Jejím cílem je chránit lidi, kteří jsou již osm let vystaveni zneužívání a genocidě ze strany kyjevského režimu. Za tímto účelem budeme usilovat o demilitarizaci a denacifikaci Ukrajiny a o postavení před soud těch, kteří se dopustili mnoha krvavých zločinů proti civilnímu obyvatelstvu, včetně občanů Ruské federace.

Naše plány zároveň nepočítají s okupací ukrajinských území. Nemáme v úmyslu nikomu nic vnucovat násilím. Současně slyšíme, že v poslední době se na Západě stále častěji objevují prohlášení, že dokumenty podepsané sovětským totalitním režimem, které zakotvují výsledky druhé světové války, by se již neměly uplatňovat. Jaká je na to odpověď?

Výsledek druhé světové války je posvátný, stejně jako oběti, které naši lidé přinesli na oltář vítězství nad nacismem. To však není v rozporu s vysokými hodnotami lidských práv a svobod, které vycházejí z reality poválečných desetiletí. Nepřekračuje ani právo národů na sebeurčení zakotvené v článku 1 Charty OSN.

Dovolte mi připomenout, že ani při vzniku SSSR, ani po druhé světové válce se nikdo neptal lidí žijících na územích, která tvoří dnešní Ukrajinu, jak chtějí uspořádat svůj život. Naše politika je založena na svobodě, na svobodě volby pro každého, aby mohl rozhodovat o své budoucnosti a budoucnosti svých dětí. A věříme, že je to důležité pro všechny národy žijící na území dnešní Ukrajiny, pro všechny, kteří chtějí toto právo - právo volby - uplatnit.

V této souvislosti se obracím také na občany Ukrajiny. V roce 2014 mělo Rusko povinnost chránit obyvatele Krymu a Sevastopolu před těmi, které vy sám nazýváte "nacisty". Obyvatelé Krymu a Sevastopolu se rozhodli pro svou historickou vlast, pro Rusko, a my jsme je podpořili. Opět jsme prostě nemohli jinak.

Dnešní události nejsou o porušování zájmů Ukrajiny a ukrajinského lidu. Jde o ochranu samotného Ruska před těmi, kdo si vzali Ukrajinu jako rukojmí a snaží se ji využít proti naší zemi a jejímu lidu.

Naše akce jsou opět sebeobranou proti hrozbám, které nám hrozí, a proti ještě většímu neštěstí, než jaké se děje dnes. Jakkoli je to těžké, žádám vás, abyste to pochopili, a vyzývám vás ke spolupráci, abychom mohli co nejdříve obrátit tuto tragickou stránku a postupovat společně vpřed, nedovolit nikomu zasahovat do našich záležitostí, do našich vztahů, ale budovat je samostatně, aby to vytvářelo nezbytné podmínky pro překonání všech problémů a navzdory státním hranicím nás to zevnitř posilovalo jako jeden jednotný celek. Věřím v to - je to naše budoucnost.

Musím se také obrátit na příslušníky ukrajinských ozbrojených sil.

Vážení soudruzi! Vaši otcové, dědové a pradědové nebojovali proti nacistům a nebránili naši společnou vlast proto, aby se dnešní neonacisté mohli chopit moci na Ukrajině. Přísahali jste věrnost ukrajinskému lidu, a ne protilidové juntě, která Ukrajinu okrádá a šikanuje právě tento lid.

Nevykonávejte jeho zločinné příkazy. Vyzývám vás, abyste okamžitě složili zbraně a vrátili se domů. Dovolte mi, abych upřesnil: všichni příslušníci ukrajinské armády, kteří splní tento požadavek, budou moci bez překážek opustit válečnou zónu a vrátit se ke svým rodinám.

Ještě jednou zdůrazňuji: veškerou odpovědnost za případné krveprolití bude mít na svědomí režim, který vládne na území Ukrajiny.

Nyní několik důležitých, velmi důležitých slov pro ty, kteří mohou být v pokušení zvenčí zasahovat do probíhajících událostí. Kdokoli se pokusí zasáhnout do našich záležitostí, natož ohrozit naši zemi a naše lidi, musí vědět, že reakce Ruska bude okamžitá a povede vás k následkům, s nimiž jste se ve své historii ještě nesetkali. Jsme připraveni na jakýkoli vývoj událostí. V tomto ohledu byla přijata všechna nezbytná rozhodnutí. Doufám, že budu vyslyšen.

Vážení občané Ruska!

Blahobyt, samotná existence celých států a národů, jejich úspěch a životaschopnost mají vždy původ v mocném kořenovém systému jejich kultur a hodnot, ve zkušenostech a tradicích jejich předků, a samozřejmě závisí na jejich schopnosti rychle se přizpůsobovat stále se měnícímu životu, na soudržnosti společnosti, její připravenosti konsolidovat se, spojit všechny síly, aby šla vpřed.

Síly jsou potřeba vždy - vždy - ale síla může být různé kvality. Politika "říše lži", o níž jsem hovořil na začátku svého projevu, je založena především na hrubé a přímé síle. V takových případech říkáme: "Máš moc, nepotřebuješ inteligenci".

Ale vy i já víme, že skutečná síla spočívá ve spravedlnosti a pravdě, které jsou na naší straně. A pokud je to pravda, pak je těžké nesouhlasit s tím, že síla a ochota bojovat jsou základem nezávislosti a suverenity, nezbytným základem, na kterém jediném lze budovat svou budoucnost, svůj domov, svou rodinu, svou vlast.

Vážení krajané!

Jsem si jist, že vojáci a důstojníci ruských ozbrojených sil, kteří jsou věrní své zemi, budou plnit své povinnosti profesionálně a odvážně. Nepochybuji o tom, že všechny úrovně moci a odborníci odpovědní za stabilitu naší ekonomiky, finančního systému a sociální sféry, stejně jako vedoucí představitelé našich společností a celého ruského byznysu budou pracovat harmonicky a efektivně. Spoléhám na konsolidovaný, vlastenecký postoj všech parlamentních stran a veřejných sil.

Osud Ruska je nakonec, jako vždy v historii, ve schopných rukou našeho mnohonárodnostního lidu. To znamená, že rozhodnutí, která jsme přijali, budou realizována, cíle, které jsme si stanovili, budou dosaženy a bezpečnost naší vlasti bude spolehlivě zaručena.

Věřím ve vaši podporu a v nepřemožitelnou sílu, kterou nám dává láska k naší vlasti.“

Zdroj: kremlin.ru (přeloženo s využitím DeepL)

V kontextu výše uvedeného a při povědomí o probíhající ruské agresi proti suverénní Ukrajině působí nechtěne komicky včerejší vyjádření ruského velvyslanectví v Praze:

„Česká strana přišla se sadou známých obvinění Západu vůči naší zemi v souvislosti s uznáním Moskvou nezávislosti Doněcké a Luhanské lidových republik. Důrazně jsme odmítli jako nepodložená obvinění Ruska z přípravy «agrese vůči Ukrajině» a fámy o vstupu ruských jednotek na ukrajinské území.“

Zdroj: fb profil Посольство России в Чехии

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace