foto: Rafael / Public domain/SPYDER
Protivzdušná obrana (PVO) dnes představuje jeden z nejkritičtějších prvků obranyschopnosti každého moderního státu.
Konflikt na Ukrajině, stejně jako rostoucí hrozba bezpilotních prostředků, řízených střel a přesně naváděné munice, jednoznačně ukazují, že bez robustní, vrstvené a technologicky vyspělé PVO nelze zajistit bezpečnost území, efektivní ochranu ozbrojených sil, ale ani kritické infrastruktury.
Právě oblast PVO je ze strany nové vládní koalice, a nejvíce premiéra Andreje Babiše, vicepremiéra Karla Havlíčka i ministra obrany Jaromíra Zůny správně skloňována jako schopnost, která nám chybí a měla by dostat nejvyšší prioritu v rámci budování moderní armády. Ministr obrany podepsal novou koncepci budování schopností PVO do roku 2035 s náklady v řádech stovek miliard korun. Opoziční poslankyně Jana Černochová v Událostech 19.4.2026 prohlásila, že PVO je zásadní a válka na Ukrajině „nám otevřela oči“. V tomto kontextu však působí právě její kroky v minulém volebním období až úsměvně a v některých ohledech zcela protichůdně.
Zrušení specializovaného oddělení v době, kdy byl rozvoj PVO kritický
Jedním z nejproblematičtějších kroků Jany Černochové bylo rozhodnutí zrušit k 31. prosinci 2024 specializované oddělení PVO na sekci vyzbrojování a akvizic. Oddělení podřízené přímo vrchnímu řediteli pro vyzbrojování mělo jasnou specializaci a roli nejenom čistě akviziční, ale také koordinační, aby se projekty PVO posouvaly.
O to více nelogicky se proto krok zrušit fungující strategické oddělení jeví době, kdy většina evropských armád své kapacity v oblasti protivzdušné obrany nejen rozšiřuje, ale zároveň posiluje i institucionální a expertní zázemí pro její rozvoj. Ministerstvo obrany pod vedením Jany Černochové a vrchního ředitele sekce vyzbrojování Lubora Koudelky se tak v roce 2024ale vydalo úplně opačným směrem. Zrušení specializovaného pracoviště a převedení dílčích agend pod jiné odbory sekce vyzbrojování znamenalo nejen ztrátu kontinuity a odborného know-how, ale i oslabení schopnosti efektivně řídit komplexní akviziční projekty, které PVO nevyhnutelně provázejí.
Tento krok nelze omlouvat reorganizací nebo snahou o zefektivnění řízení. Naopak, v praxi vedl k roztříštění odpovědnosti, výraznému oslabení koordinace budování schopnosti PVO a ztrátě jasného strategického vedení. A to v oblasti, která vyžaduje dlouhodobé plánování, vysokou míru specializace a úzkou spolupráci mezi armádou, průmyslem včetně zahraničních společností a politickým vedením rezortu a státu. V konečném důsledku se tak PVO dostala na vedlejší kolej – právě v době, kdy měla být absolutní prioritou.
Nejviditelnějším symbolem tohoto selhání je projekt pořízení izraelského systému SPYDER. Ten byl započatý za ministra Lubomíra Metnara a měl tvořit základ moderní PVO Armády ČR a představovat klíčový krok k nahrazení zastaralých sovětských systémů. Původní plán počítal s tím, že do března 2026 budou dodány všechny čtyři baterie. Projekt byl předán koaliční vládě pod vedením uskupení SPOLU prakticky v mašličkách. Právě vyjednání smlouvy s Izraelem včetně pevného zasmluvnění servisu a životního cyklu, s možností flexibilního objednávání munice pochválil podle našich informací během své kontroly zaměřené na oblast PVO i Národní kontrolní úřad. Realita je s odstupem několika let „rozprostřené odpovědnosti“ a změn na ministerstvu je však diametrálně odlišná – k dnešnímu dni nebyla předána ani jediná baterie.
Takto zásadní zpoždění nelze vnímat jako běžný problém akvizičního procesu. Jde o selhání řízení projektu na úrovni resortu, kdy po zrušení specializovaného oddělení PVO rezort nechtěl nebo nevěděl, jak projekt odřídit. Odpovědnost přitom nese nejen bývalá ministryně obrany Jana Černochová, ale i vrchní ředitel sekce vyzbrojování Lubor Koudelka, který měl klíčovou roli při řízení strategických zakázek. Souhra několika faktorů vedla k situaci, kdy se projekt dostal do skluzu, aniž by veřejnost měla jasné vysvětlení nebo realistický plán nápravy.
Pomyslnou třešničkou na dortu je konstatování NKÚ, že vedení ministerstva svým liknavým přístupem a promrháním lhůty závazné nabídky na nákup raketové munice do těchto systémů prohospodařil více než 200 milionů korun. To je hmatatelná újma přímo vázaný na působení minulého vedení rezortu, nemluvě o tom, že AČR stále schopnost krátkého a středního PVO nemá dodanou.
Strategické riziko zpoždění dalších projektů o dekádu
Problém navíc nekončí u systému SPYDER. Prakticky všechny klíčové projekty v oblasti protivzdušné obrany byly odsunuty za horizont roku 2030, což reálně může znamenat získání schopností AČR až někdy v polovině třicátých let. To se týká nejen dalších vrstev PVO, ale i systémů schopných reagovat na nové typy hrozeb, jakými jsou drony různých kategorií. Tento stav je vysoce znepokojivý, neboť PVO není izolovanou schopností, která by měla chránit pouze vojenské cíle. Je totiž zásadní pro ochranu kritické infrastruktury, komunikačních a průmyslových center, energetiky i civilního obyvatelstva.
Bez funkční PVO je ohrožena nejen obranyschopnost státu, ale i jeho ekonomická stabilita a schopnost celé společnosti reagovat na krizové situace. Každé další zpoždění v zajišťování ochrany vzdušeného prostoru tak zvyšuje strategické riziko, kterému čelíme, což je v přímém rozporu s tím, jak se prezentovala minulá vláda Petra Fialy s ministryní, které vyjížděly tanky na dálkové ovládání z kabelky. Stejně tak byla na druhou kolej odstavena i akvizice vyčkávací munice, která měla zajistit přesné ničení nepřátelských cílů jako jsou nejenom manévrové jednotky, ale také radiolokátory nebo velitelská stanoviště, ze kterých nepřítel koordinuje své síly.
Reorganizace ministerstva obrany jako šance na změnu priorit
Zatímco minulé vedení Ministerstva obrany nedokázalo tuto oblast posunout kupředu, politická reprezentace nové vlády stále hlasitěji upozorňuje na nutnost změny, a to již dříve než od doby předvolební kampaně a incidentu s ruskými drony v Polsku. ANO jako prakticky první politická síla upozornila na to, že absence PVO je reálným problémem, na který nemáme odpověď. Premiér Andrej Babiš i ministr Jaromír Zůna opakují, že protivzdušná obrana patří mezi klíčové priority státu, což je zdůrazněno i v koaličním programovém prohlášení vlády. Jejich vyjádření reflektují realitu bezpečnostního prostředí i tlak spojenců v rámci NATO na posilování obranných kapacit zejména v této oblasti. Zároveň tak potvrzují, že dosavadní přístup byl nedostatečný.
Pokud je dnes nutné PVO označovat za prioritu číslo jedna, znamená to, že v uplynulých letech nebyla této oblasti věnována odpovídající pozornost. A právě zde se ukazuje zásadní odpovědnost vedení resortu obrany, který musí navázat na to, co se v minulosti dařilo. Ať už to bylo zasmluvnění baterií SPYDER, nebo systému V-SHORAD RBS-70NG za ministrů Stropnického a Metnara. Česká republika nicméně stojí před nepříjemnou realitou - ztratila cenný čas, promarnila příležitost modernizovat klíčovou schopnost a zároveň oslabila vlastní institucionální kapacity pro řízení těchto projektů.
Náprava tohoto stavu nebude jednoduchá ani rychlá. Bude vyžadovat nejen urychlení akvizičních procesů, ale především obnovení odborného zázemí, jasné strategické vedení a důslednou kontrolu realizace projektů. Velkou příležitostí se proto může zdát ministrem Zůnou ohlášená zásadní reorganizace Ministerstva obrany od 1. 7. 2026, která právě dává možnost navázání na to, co v minulosti fungovalo a přineslo výsledky. Bez takových odvážných kroků hrozí, že se problémy v oblasti PVO budou dále prohlubovat a Česká republika se bude i nadále pohybovat pod hranicí schopností, které by měla mít jako plnohodnotný člen NATO. Protivzdušná obrana přitom není oblastí, kde si lze dovolit kompromisy nebo odklady. Každé zpoždění totiž znamená konkrétní bezpečnostní riziko.
Selhání v oblasti PVO tak nelze vnímat jako izolovaný problém koordinace jednoho projektu či jedné organizační změny. Jde o komplexní důsledek špatného a nedůsledného řízení rezortu za Jany Černochové a absence dlouhodobé vize. A právě tento deficit bude muset nové vedení resortu obrany co nejrychleji řešit, pokud chce obnovit důvěru ve schopnost České republiky zajistit si vlastní obranu a být spolehlivýmaliančním partnerem.
Tagy