.jpg)
foto: U. S. Army / Public domain /Stopovací munice na Centurion C-RAM
Írán disponuje mnoha drony a zdaleka se nejedná jen o Šáhid-136. U.S. Navy proti nim používá systém Phalanx CIWS a U.S. Army pozemní verzi Centurion C-RAM.
Od chvíle, kdy začal útok Izraele a Američanů na Írán, se jasně ukazuje, jak klíčová je dnes protivzdušná obrana při sofistikované vzdušné operaci, kdy se nepočítá s pozemním útokem. Teherán až nesmyslně útočí drony a balistickými střelami na okolní státy, především Katar, Omán, Bahrajn a Saúdskou Arábii. Z jedné strany atakuje země, ze kterých Američané operují, z druhé strany si proti sobě definitivně staví arabské státy, které byly původně i zdrženlivé. Fakt je ten. že Írán disponuje poměrně rozmanitým množstvím dronů, který se díky válce Ruska na Ukrajině naučil používat. Pochopitelně především v čele s Šáhid-136.
Íránské drony zdaleka nejsou jen Šáhid-136
Podle NBC musí Spojené státy a Izrael v souvislosti s reakcí Teheránu řešit úplně stejné problémy jako Rusko a Ukrajina. Technologické možnosti Washingtonu a Tel Avivu jsou přeci jen trochu jiné. Přesto i zde stojí problém nedostatku účinné PVO proti UAV. Především Šáhid-136 už byly použity k přetížení protivzdušné obrany ve spojení s dalšími raketami. To vedlo k úspěšnému bombardování americké ambasády, radarového systému, letiště a výškové budovy, jak ukazují videa na sociálních sítích. NBC tvrdí, že úspěšnost americké PVO je přes 90 %, což je pochopitelně více než má Ukrajina. Háček je ovšem v tom, že pokud bude situace na Blízkém východě trvat déle, prakticky všem dojde munice a je otázkou, kolik má Írán dronů k dispozici a řada z nich má dolet přes 2 000 kilometrů.
Takže kromě Šáhid-136 je v základu řeč o jeho odlehčené verzi Šáhid-131 s doletem 900 kilometrů. Dalším sebevražedným dronem je Hadid-110 Dalahu, proudovým motorem poháněný stealth dron s vysokou rychlostí až 510 km/h určený pro přesné údery. Výčet kamikaze dronů uzavírají Araš a Kian, které mají dolet 2 000 kilometrů a už dost velkou hlavici o váze 260 kilogramů. Mezi průzkumné a víceúčelové UAV patří Šáhid-129 podobný americkému dronu Predator. Má dolet 1 700 km, vydrží ve vzduchu 24 hodin a může nést 4 až 8 naváděných střel Sadid. Velmi známé Mohajer-6 a Mohajer-10 mají dosah 2 000 kilometrů a nosnost 300 kg. Největší a nejpokročilejší íránský dron je Šáhid-149 Gaza, který je porovnáván s americkým MQ-9 Reaper. Dosah činí 2 500 kilometrů a unese 13 kusů munice.
Hlavní zbraní v U.S. Navy a U.S. Army proti UAV je R2-D2
Výčet íránských dronů lze uzavřít lze ukončit stealth UAV Šáhid-171 Simorgh, což je v rámci reverzního inženýrství přesná kopie amerického RQ-170 Sentinel a Saeghehe-2, menší verze Simorhgu s pumovnicí. Írán sází na masovost a nízkou cenu, čímž nutí protivníky plýtvat drahými raketami jako třeba PAC-3 do Patriotů. Klíčovými zbraněmi jsou v tomto ohledu v U.S. Navy Phalanx CIWS a v U.S. Army jeho pozemní verze Centurion C-RAM. Pro jejich vzhled mají přezdívku R2-D2 podle robota z Hvězdných válek. Ukrajinci nic takového nemají. Rusové mají v námořnictvu k dispozici třeba na raketovém křižníku Admirál Nachimov obdobu CIWS Phalanx, AK-630, jenže ta není účinná proti UAV.
R2-D2 Phalanx CIWS jádrem PVO krátkého dosahu na Blízkém východě
Podle Slashgear je účelem R2-D2 Phalanx CIWS zachytit jakýkoliv útok, který proklouzne PVO námořnictva. Nejde jen o drony, ale i řízené či neřízené střely, případně letadla a vrtulníky. V podstatě je Phalanx velmi sofistikovaný Gatlingův kulomet nebo dělo. Přesněji řečeno, automatický 20mm kanón M61 Vulcan, který je propojen s AESA radarem v pásmu Ku, senzory, sběrnicí dat a balistickým počítačem. Aktuálně už je CIWS propojen i se špičkovým systémem PVO Aegis. Vulcan dokáže vystřelit až 4 500 ran za jednu minutu. Díky chlazení vzduchem i vodou udrží kadenci po dlouhou dobu. Munice je buď průrazný wolframový sabot nebo vysoce výbušný projektil s časovou roznětkou. Na Blízkém východě není lepší C-RAM systém.
Centurion C-RAM je pozemní verzí Phalanx CIWS
Účinný dosah Phalanx CIWS i Centurion C-RAM je kolem 2 000 metrů. Centurion C-RAM primárně využívá právě onen AESA radar v pásmu Ku. V zásadě se jedná o bodovou obranu k ochraně základen, případně budov. Centurion používá střelu M-940 MPT-SD, která má infrazaměřovač a stopovací technologii, aby byl vidět směr střely. C-RAM lze instalovat i na mobilní vozidlo. Američané mají na Blízkém východě k dispozici proti Íránu EW Angry Kitten na F-16. Otázkou je používání APKWS na Hydra 70. Ale na výše vloženém videu z Bahrajnu je jasně vidět, že základem obrany proti íránským dronům jsou výše zmíněné systémy PVO.
Ukrajina a Rusko nic podobného nemají
Lépe řečeno Rusko nic takového jako R2-D2 nemá vůbec, jejich jediný C-RAM systém Pancir-S1 selhal doma, na Ukrajině a třeba i v Iráku. Kyjev už má třeba k dispozici Skyranger 35 nebo Skynex. Případně více jak 100 kusů Flakpanzer Gepard, ale zatím vše v nedostačujícím množství. Zde je ovšem nutné podotknout výše zmíněné. Pokud má Írán k dispozici dostatečné množství levných Šáhid-136 a dalších UAV, budou na tom nejen Američané brzy podobně. Teherán pochopitelně proti absolutní technologické převaze západu nemá šanci, ale válka na Ukrajině je příkladem, kdy nízkonákladové drony mohou rozhodovat o mnohém. Nezávisle na moderních technologiích.
Tagy