RAF se rozloučilo s útočnými letouny Tornado

K poslednímu letu Tornada s britskými výsostnými znaky došlo 14. března. Jejich místo definitivně přebírají modernější stíhací letouny Typhoon.

Poslední let podnikli pilot Ian Dornan s navigátorem Stephen Beardmore z 31. squadrony. Ještě v únoru uskutečnila trojice různě zbavených strojů průlety nad Velkou Británií. Stylově se tak uzavřela jedna významná kapitola v historii Královského letectva – letouny Tornado se totiž účastnily od svého zařazení do výzbroje všech důležitých leteckých operací včetně těch nedávných.

Vyřazeny měly být sice už v roce 2014, ale došlo k odkladům a dalším nasazením. Osvědčená Tornada s dobrou nosností a vyzbrojená novými střelami vzduch-země a laserem naváděnými pumami totiž do poslední chvíle představovala hlavní útočný letoun RAF (Royal Air Force) neboli Královském letectvu.

Proti Sovětskému svazu

Útočný letoun Tornado vzešel z mezinárodního projektu. Jak už to bývá obvyklé, jednotlivý účastníci se postupem času měnili, až u něj zůstalo Německo, Velká Británie a Itálie.

Tornado byl vyvinut jako letoun s měnitelnou geometrií křídel, aby se dostálo požadavkům na nízkou vzletovou a přistávací rychlost i zároveň vysokou maximální rychlost. Přeci jen hlavním úkolem mělo být ničení důležitých cílů na území Sovětského svazu, potažmo jemu spřátelených zemí a to letem v nízké výšce vysokou rychlostí. K jejich vůbec prvnímu bojovému nasazení nicméně došlo až v roce 1995, tedy už po rozpadu Sovětského svazu.

Oproti současným víceúčelovým stíhacím letounům Tornado zaostává v manévrovatelnosti. Na druhou stranu dokáže vyvinout maximální rychlost přes 2 600 km/hod a na jedenácti závěsnících dokáže unést až 9 000 kg munice.

První s operační způsobilostí

První sériové Tornado GR1 (britská varianta IDS (interdictor/strike)) poprvé vzlétlo 10. července 1979. Už v polovině následujícího roku začaly proudit směrem do Královského letectva první dodávky. V lednu 1983 pak dosáhly první letouny operační způsobilosti k bojovému nasazení. Samozřejmě následovaly modernizační programy, přičemž na zásadní variantu GR4 bylo mezi roky 1997 až 2003 upraveno celkem 142 strojů.

Krom toho se ale do výzbroje dostala stíhací varianta Tornado ADV (air defence variant) určená o ochraně vzdušného prostoru. Ačkoliv se pochopitelně nehodila k Dogfightům (leteckým soubojům na blízkou vzdálenost), pro případné zachytávání bombardérů s dlouhým doletem se jednalo takřka o ideální letoun. Krom vysoké maximální rychlosti totiž mohl nést střely středního dosahu Skyflash a od poloviny 90. let také AIM-120.

Královské letectvo zároveň využívalo také průzkumnou variantu letounu Tornado označovanou jako GR1A/GR4A. Do provozu bylo uvedeno přes dvě desítky upravených letounů na standard GR1B specializovaný proti námořním cílům.

Jinde stále ve výzbroji

Zcela však letouny Tornado nekončí. Ve své výzbroji si jej stále ponechává Německo, které plánuje jejich náhradu až k roku 2030. Jinak zůstávají také v letectvech Itálie a Saúdské Arábie.

V Královském letectvu jsou letouny Tornado nahrazovány víceúčelovým stíhacími letouny Eurofighter Typhoon FGR4, u nichž proběhla modernizace (//www.securitymagazin.cz/defence/britske-letectvo-rozsiruje-moznosti-typhoonu-konec-utocnych-letounu-tornado-se-blizi-1404060937.html) na standard P3E (Phase 3 Enhancement) známý jako Centurion. Ten přináší podporu střel vzduch-země Brimstone. Krom toho mohou Typhoony z protizemní munice nést ještě střely plochou dráhou letu Storm Shadow a laserem naváděné pumy Paveway II a Paveway IV.

Konkrétně 31. squadrona pak má být v roce 2024 přeškolena na bezpilotní letouny Protector RG.1 (General Atomics MQ-9 Reaper). Ty budou schopny nést až 18 střel vzduch-země Brimstone. I tyto letouny by tak v budoucnu mohly provádět údery na pozemní cíle, tak jako právě vyřazená Tornada.

 

Autor: Michal Polák

Tagy